Jen další sci-fi pohádka pro nadšence vědy, techniky a dobývání vesmíru. I takový by mohl být pohled na film Marťan. Pozornější divák ale velmi rychle zjistí, že režisérovi šlo o něco úplně jiného – natočil silný snímek o touze žít, ochotě bojovat s nepřízní okolí a odvaze obětovat se pro druhé.

 

Astronaut Mark Watney (Matt Damon) sám na planetě Mars. Snímek CinemArt

 

Vzpomenete si na chvíle, kdy se vám zdálo, že vše je proti vám a šance uspět mizivá? Tohle přesně potká hlavního hrdinu Marka Watneye (skvěle ho ztvárnil Matt Damon). Člen mise na Mars má coby botanik nabrat vzorky a poté se spolu se zbytkem posádky vrátit na Zem. Jenže přijde silná bouře, zasáhne ho úlomek antény a zbytku posádky zmizí z očí. Protože bouře ohrožuje i všechny ostatní, velitelka rozhodne misi ukončit a vrací se na Zem.

 

Čtyři roky samoty

 

Watney ovšem přežije. Je zraněný, jako zázemí má k dispozici jen několik skafandrů, vozítko s dojezdem zhruba 30 kilometrů a malou základnu podobnou stanicím, jaké dnes využívají polárníci v Antarktidě. Pokazí-li se přístroj k recyklaci vzduchu nebo vody, zemře. Zásoby jídla má pouze na rok, přitom další mise má na Mars přiletět až za čtyři roky. Kdyby se mu podařilo tohle všechno vyřešit, čekají ho čtyři roky samoty. Země je 225 milionů kilometrů daleko. Je sám na obrovské nehostinné planetě, kde v podstatě chybí atmosféra a bez skafandru nepřežije venku ani vteřinu.

 

Jde o situaci, v níž by spousta lidí podlehla beznaději. Režisér Ridley Scott ale v Marťanovi ukazuje jiný přístup. Hrdina snímku se jasně rozhoduje: „Nezemřu tady“ – a snaží se udělat vše pro to, aby se zachránil. Nejpalčivějším problémem je pro něj jídlo a jako botanik se rozhodne na základně vytvořit jakýsi skleník. Z odpadu vyrobí hnojivo, pomocí chemické reakce se mu podaří zajistit zavlažování. A zachrání ho podobně jako Evropu při středověkých hladomorech jedna velmi obyčejná plodina: brambory.

 

Film má i silný ekologický rozměr, který plně souzní s nejnovější encyklikou papeže Františka. „Radost ze stvoření“ je doslova hmatatelná především ve chvíli, kdy se Markovi podaří vypěstovat první malou rostlinku. Stejně tak při následné péči, kdy vyvine nezměrné úsilí, aby jeho záhony přežily. Tím ale jeho aktivita nekončí. Velikou snahu věnuje také tomu, aby vymyslel způsob, jak dát o sobě vědět, že přežil.

 

Oběť pro druhé

 

Po prvním kontaktu se Zemí začíná režisér pomalu rozehrávat další působivou rovinu díla. Jde o celou řadu dilemat, kolik toho lze udělat pro záchranu člověka, co je možné obětovat a co už ne. A snímek dává velmi křesťanskou odpověď – hodnota života je obrovská. Američanům stojí za to jít i do velmi nejistého spojenectví s Čínou, aby svého astronauta zachránili. Dilema řeší i velitel mise na Zemi – má porušit přímý rozkaz a kontaktovat výpravu, která se vrací k Zemi, a prozradit jí plán, jímž by mohla Marka zachránit? Neméně těžké rozhodování čeká posádku, která je po dlouhém odloučení od rodin už nedaleko domova a nyní má možnost se pro svého zapomenutého člena vrátit. S tím, že zásoby paliva možná nebudou stačit, a že se navíc do vesmíru zřejmě už nikdy nepodívají, neboť by porušili rozhodnutí NASA.

 

Přestože jde o sci-fi film, je natočen překvapivě realisticky. Nejde o snímek plný efektních výbuchů a strhujících akcí, které hlavní hrdina jen s lehkým očouzením přežije. Kamera se spíše soustředí na vnitřní postoje a změny nálady. Velkou roli tu hraje i humor, který Markovi pomáhá přežít přicházející neúspěchy a havárie.

 

Film je především poselstvím o tom, že s odvahou, vynalézavostí a obrovskou trpělivostí lze překonávat i obtíže, které se zdají na první pohled nezvládnutelné. A že obětovat se pro druhého člověka může být tím nejdůležitějším činem, který v životě uděláme.