Abychom se naučili správně rozlišovat
Vydání: 2019/12 Biskupové se modlili na poušti, 19.3.2019, Autor: Alena Scheinostová
Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.
Nejsme odsouzenci svých vlastních obvinění. Snímek Vojtěch Vlk
1. Jak pečujete o své svědomí?
2. Jak na svém místě v životě, ve svém povolání působíte na svědomí ostatních?
Petr Kukal, básník a tiskový mluvčí FF UK
1. Asi jako každý praktikující katolík pravidelným přijímáním svátosti smíření. Mám štěstí na výborného zpovědníka – naučil mě mimo jiné, že vyznání vin není nákupní seznam, který mám odškrtat, ale labyrint, kterým spolu můžeme projít. Má mě myslím skutečně rád. Proto bývá hodně přímý.
Odmyslet nemohu ani vliv velkých postav církve, jejichž příběhy si stavím před oči jako signální ohně. Předně svého křestního patrona sv. Vojtěcha, jehož úcta je u nás, na středním Polabí, velká. Jeho život je zakotven v tak hluboké minulosti, že reálně nemůže být etalonem chování dnes. Ale tak myslím duchovní vzory ani nefungují. Jde o hodnotovou inspiraci, která se do svědomí propíše obrazy vlastními dnešku.
2. Ve svém povolání i ve svém soukromí, především svým vystupováním na sociálních sítích. Snažím se hledat formy srozumitelné nejširší čtenářské obci, metafory a analogie, které určité chování obnaží v jeho hodnotové nahotě. A tím snad pomohou ke zcitlivění svědomí třebas jen několika z těch, kteří mě čtou. Současně si uvědomuju, že někdy mohu svědomí jiných spíš otupit a zamlžit. Nedělám to vědomě, ale nemohu to vyloučit. Mohu se jen modlit, abych byl častěji nástrojem v Boží ruce. A mimoto si dovolím zmínit svoji poezii, která má – nebo alespoň jedna její část – identické cíle.
Dagmar Pohunková, lékařka a publicistka
1. Jako dítě jsem zpytovala svědomí podle „zpovědního zrcadla“. Nedávno jsem našla takový „Beichtzettel“ – lísteček se seznamem hříchů: byla jsem poněkud hubatá na maminku, poněkud hrubá na bratříčka (prohodila jsem ho skleněnými dveřmi) atd. Později jsem vědomě jednala proti svému svědomí, ale byla jsem k tomu hnána okolnostmi a okolím. Byla jsem nešťastná, modlila se, netroufala jsem si zpovídat se. V dospělosti se mé svědomí rozcházelo s přikázáním – po úvaze a modlitbě jsem jednala jinak, než zněl předpis. Ale svědomí mi to nevyčítalo. A ve stáří se objevila tendence vracet se zpět, prožívat výčitky svědomí. Moudrý zpovědník mi k tomu řekl: „Nehrabej se v minulosti – co ti bylo ve svátosti odpuštěno, ponech Božímu milosrdenství a dívej se dopředu.“
2. Dnes považuji za nedůležitější – a to také radím těm, kdo mě žádají o radu – naučit se předem rozlišovat, rozvažovat a řídit se i pořadím důležitosti: neubližovat, neurážet, varovat se domýšlivosti, nelhat. Problém je, aby snaha „mít čisté svědomí“ nepramenila z ješitnosti, ale z lásky a respektu k našemu Pánu.
P. Michal Kaplánek SDB, kněz a pedagog
1. Od mládí mně pomáhaly dvě věci: četba Písma svatého a rozhovor s moudrým zpovědníkem. Díky četbě Bible jsem se stal citlivým k některým věcem, které člověku lehce uniknou – láska k nepřátelům, pravdivost, odvaha postavit se proti zlu.
Někdy se mi ale stávalo a stává, že „pro stromy nevidím les“ – trápím se kvůli druhořadému problému, a přitom jsem slepý vůči tomu, co je opravdu důležité. V tom nejlépe pomůže laskavé slovo zpovědníka, který dobře diagnostikuje „nemoc“ mé duše: uklidní tam, kde se zneklidňuji zbytečně, a současně upozorní na to, co je skutečný problém.
2. Jako vysokoškolský učitel, který vzdělává hlavně pedagogy, vycházím z toho, že „duší pedagogiky je pedagogika duše“ – to znamená, že není cílem výchovy, aby se člověk navenek přizpůsobil normám společnosti, ale aby sám ve svém svědomí rozlišoval dobro a zlo. Výchovu ke kritickému myšlení chápu jako rozvoj schopnosti rozlišovat pravé hodnoty od hodnot falešných. To se snažím předávat svým studentkám a studentům.
Mireia Ryšková, teoložka a pedagožka
1. Pokud možno každý večer krátce projdu uplynulý den a snažím se v něm najít také věci, za něž mohu Bohu děkovat. Snažím se o věcech, jež jsou z etického hlediska problematické, přemýšlet a mluvit s ostatními, zejména s lidmi, jichž si vážím. A případně si k tomu něco přečtu.
2. Když mám možnost, mluvím o etických otázkách s ostatními: pokud se mě někdo na něco z této oblasti ptá, protože je to pro jeho život důležité, tak to s ním probírám. Svědomí není soupis pravidel a norem, nýbrž soud rozumu na základě znalostí a zkušenosti s přihlédnutím ke konkrétní situaci při hledání toho, co je správné a dobré.
(sch)
Sdílet článek na:
