26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Aby objevili, co je pro život nosné

4. 4. 2023

|
Tisk
|

Teoložka TABITA LANDOVÁ vyučující na Evangelické teologické fakultě UK má za sebou několik let farářské služby v Českobratrské církvi evangelické, vychovává tři syny a také zpracovala podrobnou studii o náboženských představách dnešní mladé generace. V rozhovoru se dělí o své postřehy.

Vydání: 2023/14 Společné Velikonoce, 4.4.2023, Autor: Alena Scheinostová


Přímočaré zobecnění je poněkud ošemetné, protože mezi současnou mládeží najdeme velmi rozmanité skupiny, ale můžeme se o to pokusit na základě výzkumů. Sama jsem se opírala především o Evropský výzkum hodnot z roku 2017, kterého se v ČR účastnilo 1812 respondentů mezi 18 a 29 lety. Plyne z něj, že až polovina mladých věří v nějakou podobu posmrtné existence a třetina v existenci Boha. Toho si nicméně představují spíš jako určitou sílu než jako osobu. A přibližně třetina se přihlásila k víře v převtělování. Ukazuje to, že dnešní mladou generaci neutváří jen křesťanská tradice, ale také vlivy jiných náboženství.
Je to skutečně otázka hlavně posledních let. Prokazatelně u nás narůstá počet vyznavačů buddhismu nebo islámu, přibývá nabídek cvičení jógy, různých meditací atd. Nabídka je podstatně pestřejší, než bývala dřív, a mladí jí využívají. To ovšem může vést i k větší nejistotě nebo zmatenosti a ke složitějšímu hledání a tápání.
Slavný křesťanský filozof Charles Taylor mluví v tomto směru o „podmínkách k věření“. Jaké podmínky k tomu, aby našli svou cestu víry, mladým lidem vytváří dnešní svět?
Na jednu stranu už dnes nejsou děti v rodinách nebo školách tak nepřátelsky indoktrinovány proti náboženství, jako tomu bylo v časech komunismu. Ale proměnily se také podmínky k předávání víry z generace na generaci. I ve věřících rodinách se rozvolňují pravidla, upouští se od zvyklostí, a co bylo dřív závazným rituálem, je dnes věcí volby. Což může předávání víry do jisté míry ztěžovat.
Volba partnera – vedle výchovy v rodině a způsobu jejího života – rozhodně hraje roli, máme na to i výzkumy. Ukazují, že se u člověka, který si najde partnera z nevěřícího prostředí nebo i z jiné církve, snižuje jak pravděpodobnost, že se přidrží své původní víry, tak šance, že děti z jejich svazku budou aktivními členy některé církve.
Žijeme v době, která umožňuje opouštět tradice, jež vnímáme jako vyprázdněné, a přidržet se jen toho, co pokládáme za nosné pro život. Tak tomu nebylo vždy. Ještě v první polovině 20. století se všechny děti, které se narodily do křesťanských rodin, automaticky křtily, pak chodily na náboženství, měly svatbu v kostele... a nikdo se jich na nic neptal. Nebyla to otázka volby. Zatímco dnes to otázka volby je, přinejmenším v mém evangelickém prostředí, ale předpokládám, že také v řadě katolických rodin.
Další okolností je, nakolik jsme v rodinách schopni otevřeně komunikovat a promýšlet souvislosti naší víry. Pokud předáváme jen naučené formulky, mladý člověk nutně dojde do stádia, kdy už mu nestačí a pouští se na cestu vlastního tázání a také zpochybňování. Pokud nevidí ve své rodině propojenost víry s praktickým životem, přesvědčivé a autentické obrazy žité víry, nemá na co navazovat. Stejné je to, pokud u nás narazí na pokrytectví – například když v neděli společně slavíme eucharistii, ale v týdnu se hádáme a děláme si naschvály. To v jejich očích víru znevěrohodňuje.
Předat křesťanskou víru bez autenticity podle mě prostě nejde. Pokud mladý člověk v náboženském provozu, jehož se účastní, nenachází nic, co by ho upoutalo, oslovilo, zasáhlo – tak jej opouští a jde hledat jinam.
Především mají mnohem více příležitostí a šancí ve srovnání s předchozími generacemi, ale zároveň čelí daleko větším tlakům a nárokům. Jsou vystaveni tlaku na výkon, na to, jak vypadají. Jsou konfrontovaní s často nedosažitelnými ideály krásy, což podrývá jejich sebedůvěru. Čelí lákadlům pohybu ve virtuální realitě, která je pohlcuje natolik, že zapomínají žít a pěstovat vztahy v přirozeném světě. V důsledku toho všeho je tu generace, která je velice zranitelná, což se odráží i na jejím duševním zdraví. Tak se i samotná hodnota duševního zdraví dostává silně do popředí.
S tím jsem se setkala dokonce ve vlastní rodině u našeho malého školáčka, který jednou přišel z výuky s pláčem, že všichni shoříme i s celou planetou – a nějakou dobu trvalo, než tuto úzkost v sobě dokázal s naší pomocí zpracovat. Katastrofické klimatické scénáře zasahují mladé lidi opravdu hluboce, stejně jako vědomí dalších bezpečnostních rizik, v posledním roce zvláště v souvislosti s válkou na Ukrajině. Záleží totiž vždy na tom, v jakém věku se s vědomím rizik setkáte. Starší a zralejší člověk se s ním vyrovná snáze než člověk mladý, když se jeho osobnost teprve formuje.
Výrazným rysem současné mladé generace je značná otevřenost vůči jinakosti – ať už jde o národnost, barvu kůže nebo právě také o různé podoby genderové sebeidentifikace. Čím je to dáno? Jednak se o těchto věcech mluví mnohem otevřeněji než dřív, za druhé to podle mě souvisí s globalizací a propojeností světa. Dnes mladí lidé nežijí v uzavřených komunitách, ale mají podstatně širší rozhled a kontakty.
S jinakostí se setkávají už ve školkách nebo školách, kdy bezmála v každé třídě je nějaký cizinec, a jsou odmalička vedeni k respektu k jinému, což je samo o sobě pozitivní. Vyvstává tu ale riziko určitého znejistění, kdo jsem, rozmytí a rozmazání některých hranic. Záleží, jak se na tyto věci podíváme – zda z úhlu, který ukazuje větší otevřenost a toleranci, nebo z druhé strany, jako na ztrátu jasných obrysů a rozklad dosavadních struktur.
Přesně tak bych tomu rozuměla. Křesťanské církve a vůbec lidé pracující s mládeží zde mají velkou příležitost pomáhat s nalezením identity, doprovázet, poskytovat oporu, naznačovat směr. Ačkoli samotné hledání za mladé lidi samozřejmě nikdo udělat nemůže.
Znamená to vytvářet jim přitažlivé, bezpečné a důvěryhodné prostředí, které nabídne potravu pro intelekt a podněty ke kritickému promýšlení, ale také prostor pro zábavu, seberealizaci a navazování kamarádských vztahů. To všechno se v církvích děje, ovšem je důležité reflektovat, kam by všechna tato práce měla směřovat, co je jejím cílem. Že nejde jen o to, mladé přilákat do církve a udržet je v ní, ale především jim pomoci, aby našli sami sebe a objevili nosnou životní orientaci. To pokaždé nemusí znamenat, že se konkrétní člověk stane v daný okamžik aktivním členem církve, ale že je nějak smysluplně nasměrován – což je už podle mě uspokojivý výsledek.
Statistika by je zachytila nejspíš jako skupinu označující se za nevěřící. Neodvažovala bych se ale říkat, že někdo nemá žádné spirituální hodnoty. Každý člověk je i spirituální bytost, ačkoli někteří svou duchovnost pěstují intenzivněji. Jiní určité hodnoty žijí, aniž by si je hlouběji uvědomovali. Oslovit tyto lidi je složitější, pokud sami nepřijdou. Nabízí se kontakt skrze školní výuku náboženství nebo různé nízkoprahové iniciativy.
Prostředí, kde lze oslovit nejrůznější skupiny mladých lidí, jsou pak sociální sítě. Ty už jsem výše zmínila jako určitou hrozbu, zároveň jsou ale i šancí – a už také fungují misijní, vzdělávací a další křesťanské online programy a projekty. Formáty, na které jsou mladí lidé zvyklí ze sekulárního prostředí, se tak plní i křesťanským obsahem. Samozřejmě i jako matka vidím, jak je naléhavé, aby se děti někdy od počítačů zvedly a vyrazily za vrstevníky, do přírody nebo na hřiště. Církve je mají zvát do přirozeného světa, kde by se děti potkávaly fyzicky. Ale sociální sítě tu s námi jsou a budou – a využít je i k oslovení je naprosto legitimní.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou