Aby hospice zůstaly domy postavené na skále
Vydání: 2014/38 Papež František oddal dvacet párů, 16.9.2014
Příloha: Hospicová péče
.jpg)
Velmi zjednodušeně lze říci, že se paliativní péče zaměřuje na negativní dopady rozvíjející se nemoci na život člověka. Předmětem jejího zájmu je bolest, dušnost, zažívací komplikace a podobně. Paliativní péče se snaží tyto negativní projevy lékařsky řešit a tím umožnit pacientovi lepší životní komfort. Hospicová péče je komplexnější. Zahrnuje jak péči paliativní (zdravotnickou), tak péči sociální a duchovní. Chápe pacienta více jako celek včetně jeho sociálních a duchovních vazeb, které se snaží podporovat, případně „uzdravovat“.
To si hodně lidí myslí, ale není to úplně pravda. Hospicová péče je určena pro pacienty, kteří mají konec života na dohled. To samozřejmě nejsou jen nevyléčitelně nemocní, i když právě těm hospicová péče nejvíce nabízí.
Dalším mýtem, který však evokují názvy hospiců (sv. Lazara, sv. Lukáše, sv. Alžběty…), je, že jejich služba je pouze pro věřící. Na to navazuje mýtus o velmi dlouhé čekací době na přijetí nebo o velmi vysokých poplatcích za den pobytu. Pouhá krátká návštěva na webových stránkách hospiců ovšem tyto mýty rychle vyvrátí. Všem doporučuji navštívit hospic v jejich okolí a osobně se přesvědčit, jaká je skutečnost.
Jednotlivé hospice pořádají dny otevřených dveří, benefiční představení, vzdělávací semináře, účastní se setkávání lékařů, píší články do místního tisku. Podobně to dělá i asociace. Ale nejdůležitější je informovanost skrze rodiny, které služby hospice okusily osobně. Ročně jsou jich stovky v každém hospici, tisíce v celé republice. Sdílená pozitivní zkušenost s tak bolavým tématem, jako je smrt, je pro hospice tou nejlepší reklamou.
Většinou ano. Život pozůstalých pokračuje – s traumatem, s nímž je potřeba se vypořádat. Některé rodiny to zvládají samy, jiné potřebují podporu. Hospice jsou v kontaktu s pozůstalými minimálně půl roku, ale v případě potřeby i déle. Přitom je na co navázat, osobní kontakty se zaměstnanci hospice jsou už funkční z doby doprovázení a vzájemná důvěra vybudována. Některé osobní vztahy poté přetrvávají roky.
To je pravda, hospicový tým je dost velký a komplexní. Lékaři, zdravotní sestry, ošetřovatelky, fyzioterapeuti, sociální pracovnice, psychoterapeuti, duchovní i dobrovolníci. Velký důraz v hospicích klademe na podporu pacienta ve všech rovinách života. Fyzické – zdravotní (lékaři, sestry a fyzioterapeut), sociální (sociální pracovnice, ošetřovatelky, dobrovolníci) i spirituální (duchovní a psychoterapeut). Je to taková skládanka, která se míchá vždy znovu podle potřeb jednotlivého pacienta a jeho rodiny.
Hospice jako poskytovatelé zdravotně-sociálních služeb získávají prostředky na provoz z několika zdrojů. U lůžkových hospiců jde největší část prostředků od zdravotních pojišťoven, následují dotace na sociální služby, platby pacientů, granty a dary. Mnohem složitější situace je u domácích hospiců, které se ve většině případů nemohou spolehnout na úhrady od zdravotních pojištoven. Jejich provoz je nejčastěji hrazen z účelových dotací, grantů, plateb pacientů a hlavně darů, které je doslova drží při životě.
Díky schopnostem ředitelů hospiců se zatím daří sehnat každý rok dostatek prostředků na provoz, ale situace se každým rokem zhoršuje. Tím jsou omezovány rozvojové aktivity i opravy, což ve svém důsledku brzdí další vývoj hospicové péče v České republice.
Česká společnost – a politici především – si musí uvědomit, že hospic není náboženskou institucí. Hospic je vysoce odborné zdravotnické zařízení (světská instituce). Proto je používání hospiců v argumentaci k využití církevních restitucí zcela mimo mísu. Kdo takto argumentuje, prozrazuje o sobě, že mu chybí základní vědomosti nejen v oblasti náboženské, ale i světské. Nebo své kvalitní vědomosti vědomě překrucuje.
Moje přání má dvě roviny. Jedna je praktická, druhá spíše duchovní. V praxi bych si přál, aby se vyjasnilo financování hospicové péče na takové úrovni, která by hospicům zajistila dost peněz nejen na holé přežití, ale i na jejich rozvoj. Duchovně bych si moc přál, aby hospice zůstaly „domy postavené na skále“, které odolají nejen lidským, ale i duchovním nástrahám a budou i v budoucnu světlem.
Sekce: Přílohy, Speciály, Články
