Aby člověk nebyl robotem ani šelmou

Vydání: 2014/7 V Soči myslí na věřící, 11.2.2014, Autor: Aleš Palán

KT: Řada z účastníků naší diskuse má vzdělání v oboru zemědělství či přírodních věd. Když stojíte v krajině a vnímáte atmosféru kolem, cítíte za tím viditelným světem nějaké další jsoucno?

Kocian: Záleží na každém člověku, co cítí. Někdo může mít před sebou sebekrásnější věci a kouká tupě, vytáhne si cigáro a atmosféru tím vylepší. Já osobně nikdy neměl problém za viditelnou skutečností instinktivně vnímat původce, kdo tomu dává smysl, komu to patří. Myslím si, že pokud by tady nebyl někdo, komu všechno patří, byl by vesmír absurdní.

Martínek: Co bylo dřív na Zemi, jak vznikla Země? Je tady Darwinovo vysvětlení, ale také řada věcí, na které věda nedává jasnou odpověď; já osobně nevím, jak to je. Nutí mě to k zamyšlení a hledání odpovědí.

Kocian: Řekneme-li Darwin, většinou nám naskočí dualismus – jako by přírodovědný pohled na svět a Bůh byli v rozporu. Dnes už se učíme vidět, že to v rozporu není. Příroda i vesmír se nějak vyvíjejí, mají svůj řád, pohybují se v určitých geofyzikálních mantinelech. Není tady chaos, je tu řád. To není v rozporu s Bohem, naopak kniha Genesis přesně o tom mluví: Bůh z chaosu učinil řád, dal nebytí, které je symbolizováno propastnou tůní, systém. To není nic jiného, než že Někdo za tím řádem stojí, což ale neznamená, že nemám pochybnosti, protože – jak píše Tomáš Halík – pochybnosti a víra jsou sestry. Neznamená to, že když je člověk věřící, je mu všechno jasné. Možná je to naopak, musí své nejasnosti skloubit s přesvědčením, kterým je víra. Za vším instinktivně vidím přítomnost Stvořitele.

Fousová: Podle mě má víra, která jde přes pochybnosti, daleko vyšší hodnotu než ta, která automaticky všechno přejímá a papouškuje. Příroda mě velice obohacuje, hodně s ní cítím, zřejmě i proto, že pocházím ze samoty, ze zátopové oblasti. Osmnáct let jsem tam vyrůstala, někdy jsem měla pocit doslovného splynutí s přírodou.