Aby byla radost jako na Starém bělidle

Vydání: 2013/9 Lidé se loučí s Benediktem XVI., 26.2.2013, Autor: Jan Paulas

Příloha: Doma

 

„Babička už jede!“ rozlehlo se po domě; pan Prošek, paní, Bětka nesouc na rukou kojence, děti i dva velicí psové, Sultán a Tyrl, všecko vyběhlo přede dvéře vítat babičku. Z vozu slézá žena v bílé plachetce, v selském obleku. Děti zůstaly stát, všecky tři vedle sebe, ani z babičky oka nespustily!

Idylický obrázek, který zná již několik generací od útlého dětství: příjezd babičky na Staré bělidlo. Ilustrace Adolf Kašpar

Kdo by neznal malebnou scénu z Babičky, kterak přijíždí na Staré bělidlo. Božena Němcová napsala tuto snad nejznámější českou knihu v nelehké době a jako vzpomínku na šťastné dny dětství, které byly spojeny právě s příchodem jednoho z prarodičů. Škoda že česká literaturu nemá také knihu Dědeček, aby to bylo spravedlivé. I když to možná není tak docela pravda. Před pár lety totiž spisovatel Jan Novák vydal knihu Děda, v níž vzpomíná právě na druhého prarodiče. Jen jeho vzpomínky už nejsou tak idylické. Prožíval totiž dětství v 50. letech, v době nástupu komunismu, a jeho dědeček se mu vryl do paměti jako hospodář, jemuž komunisté sebrali pole i koně. Ten svět měl tedy do Starého bělidla hodně daleko, ale i tento prarodič měl na dětský svět a zrání budoucího spisovatele určující vliv. Jinak by asi ani nenapsal oceněný román o bratrech Mašínech Zatím dobrý.

Mívají víc času než rodiče

Prarodiče jsou zkrátka důležitými aktéry dětství svých vnoučat a jejich vklad je někdy naprosto zásadní. O tom svědčí i osobnosti, které jsme oslovili (na str. B), aby prozradily, jakou roli v jejich životě sehráli prarodi-
če.

Se speciální pedagožkou a psychoterapeutkou Hanou Imlaufovou se v dnešním tématu zamýšlíme právě nad tím, čím jsou prarodiče svým vnoučatům přínosem – a to i v náboženské rovině – a čeho by se měli naopak vyvarovat. Často totiž bývají součástí denního praktického chodu rodiny víc, než tomu bývalo dříve – vodí děti do školky i do školy, vyzvedávají je, hlídají, píší s nimi úkoly, čtou jim pohádky, zkrátka mají na ně během týdne víc času než jejich rodiče. Z toho plynou ovšem také některá nedorozumění. „Pokud jsou prarodiče vtaženi do chodu mladé rodiny a počítá se s jejich pomocí, mohou více prožívat sounáležitost s rodinou, ale mnohdy – zejména když bydlí všichni v jednom domě – se pak obtížně hledají hranice mezi rodiči a prarodiči,“ říká pedagožka a radí, co je základem takového vzájemného porozumění.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

Stručně Michal 27.2.2013 23:04

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 17 20. – 26. dubna 2021

Mnich Dominik rozšířil české nebe

V jednom z nejstarších klášterů na Apeninském poloostrově, v cisterciáckém opatství Casamari, se minulou sobotu uskutečnila beatifikace šesti místních mnichů z 18. století…

celý článek


Uprchlíci z kolébky církve u nás

Na světě žije přibližně devět milionů Arménů. Dvě třetiny z nich mimo svou vlast v diasporách po celém světě. A dva tisíce v Česku. Jak se jim u nás daří?

celý článek


„Nádherně zpackaný život“

Nevysoká postava. Přesto nepřehlédnutelný. Brýle na výrazném nose. Klobouk. Sporý, energický, nezdolný. Mírně předkloněn, s aktovkou za zády. Uctivý a galantní k ženám,…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay