Aby Boží lid nevymřel...
Vydání: 2004/2 Pečuje církev o rodinu?, 10.9.2004, Autor: Jan Mazanec
Církev považuje rodinu za jednu ze svých základních buněk, jakousi "církev
v malém". Jaká je dnes situace rodin, zejména těch s více dětmi? Zasazuje se
církev, aby se v ní takové rodiny cítily být doma? Několik postřehů na toto téma
přináší Ladislav Kinc (1959) z Prosetína u Bystřice nad Pernštejnem, trvalý
jáhen, otec osmi dětí a jeden ze zakladatelů Hnutí početných rodin.Podle
některých kritiků ztrácí církev svůj rodinný charakter...
Vztahy v
církvi se odvíjejí a také liší v jejích nejzákladnějších buňkách - farnostech i
rodinách. Podstatnou osobou je přitom farář či otec. Důležitým znakem rodiny je
také stabilita, čímž nemíním stereotyp. Za dvaadvacet let svého otcovství
například vím, jak se vztah otce a dítěte neustále mění. Proto také zejména
mladí mnohdy hledají společenství kolem určitého řádu či hnutí. I když se tam
totiž mění lidé, je vždy zachována spiritualita.
Kde to konkrétně
podle vás ve vztahu rodin a církve "skřípe"?
Skřípání je dvojí: ze
strany rodin pozoruji častý nezájem a od nás služebníků církve to, že aktivity
pro rodiny neumíme nabídnout nebo je kvůli nezájmu nenabízíme trpělivě. Za
poslední léta se nám sice podařilo opravit s nemalými oběťmi věřících většinu
kostelů, dokonce postavit nové. Jsme ale ochotni přímo i nepřímo investovat do
pomoci rodinám s dětmi, které jsou v současné společnosti v mnohém znevýhodněné?
Napadá mě příměr se sice krásnou, ale prázdnou garáží.
Měla by se
změnit pastorace rodin? Nebyl by pro ni vhodnější jáhen, který má s rodinou
přímější zkušenost?
Pravdou je, že srdce ženatého jáhna je rozpolceno
mezi rodinu a farnost, kdežto srdce kněze patří církvi celé. Nemyslím si, že by
kněz nemohl rodinám porozumět. Při studiu církevního práva jsem byl také ohromen
tím, co všechno má dát farář (církev) rodinám, manželům. To je nad síly jedince.
Proto existují ve všech diecézích Centra pro rodinu, Charita, kluby maminek,
církevní školy, střediska mládeže, katechetů, poradny i zcela konkrétní
společenství. Kněz (jáhen) by pak měl k těmto aktivitám zvát. Ze své vlastní
zkušenosti také vím, jak důležité je vystříhat se v kázání i rozhovorech
"nebeského nářečí" (jak říkal P. Zvěřina) a nemluvit dlouho. Aplikovat Boží
slovo do života - čemu rozumí děti, tomu rozumí i dospělí.
Nekončí
někdy aktivní péče církve o rodiny jen u poskytování svátostí?
V této
oblasti je církev nenahraditelná! Musíme hledat nové cesty k člověku, jehož
vidění svátostí (Krista) je zatemněné konzumní mentalitou. Zažil jsem přípravu
na křest, kde na faře seděli dva mladí rodiče, kněz mluvil o něčem, co je vůbec
nezajímalo, a maminka byla velice nervózní. Moje žena, kdyby na ni doma čekalo
malinké dítě, by na tu faru snad ani nešla! Osobně upřednostňuji (zejména u
křtu) přípravu doma. To má dvě výhody: za prvé je člověk vždy otevřenější, než
kdyby byl někde "na úřadě" (i fara je často takovým úřadem, což je navíc výhoda
pro kněze, on hraje na "domácím hřišti"). Za druhé se mohou do přípravy nějak
zapojit i ostatní členové rodiny. Rozhovor je pak otevřenější. Respektuji hlavně
to, o čem chtějí mluvit a na co se chtějí ptát oni. Jediné, v čem diktuji
pravidla, je vypnutí televize.
Co konkrétně byste v péči církve o
rodiny zlepšil?
Předně bych chválil a děkoval všem, kteří něco dělají.
Ony stačí drobnosti - jako když koupíte ženě kytku. Příklad: farnost, kde je
matka pěti potomků motorem společenství třiceti malých dětí. A dostala ocenění -
od města, bohužel ne od farnosti. Mám pár snů, které bych si přál splnit: v
náročných povoláních jsou povinné bezplatné pobyty - "rekondičky". V nabídce
Center pro rodinu lze takové nalézt. Chtěl bych povzbudit věřící rodiny, aby se
jich účastnily. Těm s více dětmi a těm chudým bych přispěl. Ale ne tak, aby jim
stát další tři měsíce krátil "za trest" sociální příspěvek. Tam by bylo dobré
společně více hovořit o víře, potratech, antikoncepci, rozvodech a dalších
tématech, které manžele zajímají. Mým dalším snem je nabídnout
televizně-počítačové rodině křesťanskou kulturu. A také vzbudit touhu u rodičů:
"Pane, povolej si některé z našich dětí do své služby v církvi."
Proč
se má vlastně církev více starat o rodiny?
Hlavně proto, aby v naší zemi
nevymřela. Svými slovy a činy musí ukazovat krásu manželství, rodiny, dětí a
zároveň bojovat proti současné kultuře smrti.
Jedním z podnětů ke
zlepšení současné situace je i založení Hnutí početných rodin. Co je jeho
cílem?
Název "Hnutí" asi není příliš šťastný. Jako lepší se mi jeví
název "Společenství rodin s více dětmi". Jde o povzbuzení a vzájemnou solidaritu
rodin, které jsou počtem dětí "nenormální" nejen ve společnosti, ale často i ve
farnostech. Jedna věřící babička dokonce doporučila svým mladým při šestém
vnoučeti, aby se přestali stýkat s naší rodinou, zděšena zřejmě představou osmi
vnoučat (tolik dětí máme totiž my). Nejde nám o vytvoření ghetta typu "musíš mít
pět dětí, a budeš náš". Dosud projevilo zájem čtyřicet rodin, s nimiž jsme v
kontaktu.
Našli jste obhajobu početné rodiny také v Bibli?
Nedávno papež označil za vzor Svatou rodinu. Kdybychom to ale brali
doslovně, tak Kristus byl jedináček... Ale co je hlavní: v Bibli se o každém
těhotenství vždy mluví jako o radostném, "požehnaném stavu". Slyšíte ten
kontrast s dnešním "neplánovaným nebo nechtěným dítětem"?
Co může dát
příklad aktivní početné rodiny těm, kteří jsou mimo církev?
Že lze mít
více dětí, které určitě hlady neumřou, mají slušnou výchovu a dostane se jim
patřičného vzdělání. A také příklad svobody: dáváme najevo, že jsme svobodní
vůči převažujícímu heslu doby "jedno a dost".
Je těžké se vyrovnat
právě s tímto dnešním převažujícím modelem?
Je to chůze proti proudu.
Když někdo zdůvodňuje svůj plán mít jedno dítě tím, že mu chce dát všechno,
oponuji: pokud chcete dítě o něco okrást, mějte plánovitě jen jedno. Jedináček
nezažije sourozenecký vztah, nebude se umět dělit. A jak bude žít v manželství,
kde je zvláště třeba se sdílet? Děti jsou lépe vybaveny právě po té stránce,
která je základem všeho - ve vztazích. A díky lidem, kteří jsou bohatí na
vztahy, může stát i církev v dobrém smyslu zbohatnout. I čistě ekonomicky jsou
myslím početné rodiny z dlouhodobého pohledu pro stát výhodnější než ty s jedním
dítětem.
Církev považuje rodinu za jednu ze svých základních buněk.
Snímek Jaroslava Janíková
Sdílet článek na:
