Dobrá literatura jich má celou škálu. Nevnucuje je jako reklama, ale dává šanci. Texty byly myšleny jako dílem známé zpaměti, díle poslouchané opakovaně. S časem věkem zralostí a snad i hloubkou se rozvíjejí, naslouchající a čtenář nepotřebuje mlátit kolem sebe citáty, argumentovat odstavci, otevírá se mu úplnější celek. Zůstává ba vzniká prostor, podobně ono pro magické čechy dráždivé Boží Jméno. To není na první čtení, to chce i zasazení do života, intimní znalost reálií. Když to dokázal MaHaRaL, kdo další? Ale vyslovovat to nemusel a nejspíše ani nevyslovil. Stačilo mu, že věděl co.