Někde už zbyly jen holé zdi
26.10.2018, Autor: Jaroslav Šubrt
Bylo to prý horší než třicetiletá válka. Něco, jako když se krajinou proženou barbarské hordy a nemilosrdně plení všechno, co jim přijde do cesty. O čem je řeč? O obrovských a nevyčíslitelných škodách způsobených za posledních zhruba třicet let drancováním sakrálních objektů v Čechách a na Moravě, zejména v oblasti Sudet.
Cholinská madona (detail). Snímek archiv KT.
Za tu dobu byly z našich kostelů, kaplí, božích muk a hřbitovů odcizeny statisíce obrazů, soch, kusů nábytku i liturgických předmětů – mnohdy mistrovských děl vysoké umělecké hodnoty. Když to nešlo jinak, zloději se do kostelů nebáli i probourat. Mnohé z nich byly vykrádány opakovaně, takže v nich nakonec nebylo doslova co ukrást. A přestože se v polovině devadesátých let přikročilo k důkladné dokumentaci církevního mobiliáře, objekty byly opatřeny bezpečnostními systémy a vzácné předměty uloženy do depozitářů, bilance ztrát je i tak naprosto děsivá. Celkově u nás bylo vykradeno až devadesát procent sakrálních objektů.
Leckdo si však nejspíš položí otázku, kde všechny ty ukradené předměty skončily? Jaký byl jejich další osud? Mizely v cizině, především v Německu, Rakousku, Itálii a Holandsku. Prostřednictvím organizovaných sítí pašeráků a překupníků uměleckých děl se ocitly v aukčních síních, obchodech se starožitnostmi nebo v rukách soukromníků ve výše jmenovaných zemích. Situaci v dalších letech navíc komplikovalo zrušení hraničních kontrol po vstupu naší země do EU a schengenského prostoru.
Nicméně alespoň některé z ukradených a nelegálně vyvezených uměleckých děl se snaží náš stát postupně repatriovat a vrátit původním majitelům, což je v drtivé většině případů katolická církev (biskupství, farnosti, kláštery). A jak se to dělá konkrétně? O tom se mohli čtenáři podrobně dočíst v obsáhlém rozhovoru uveřejněném v letošním druhém čísle časopisu Babylon (Příběh Madony z Choliny. Rozhovor s restaurátorem Pavlem Blattným. Babylon. Studentský list pro seniory. Číslo 2/ročník XXVII. 2. červenec 2018).
Pod hlavičkou Ministerstva kultury České republiky začal totiž od roku 2004 pracovat tým vysoce kvalifikovaných odborníků (kunsthistorici, právník, restaurátor), který měl za úkol „vyhledávání, ztotožňování a navracení nezákonně vyvezených kulturních statků“ z naší země. Tento tým se postupně stal doslova postrachem majitelů obchodů se starožitnostmi v Německu, Rakousku, Holandsku a Belgii. Jeho „úspěšně dokončené soudní spory, výjezdy a kontroly stovek obchodů se starožitnostmi v zahraničí měly časem i preventivní účinek na nelegální obchod“.
O to víc ale jako hodně ledová sprcha působí informace na závěr rozhovoru: Na konci roku 2015 Ministerstvo kultury České republiky (ministrem byl tehdy Daniel Herman) ukončilo s týmem spolupráci a „rezignuje na možnost využívat dosavadních zkušeností při navracení nezákonně vyvezených kulturních statků“. A hned nato se také dozvídáme, že příslušný odbor „nedokázal od roku 2015 zahájit jediné soudní řízení o navracení uměleckých děl nalezených v zahraničí a všechna řízení do té doby úspěšně probíhající dokonce utlumil“. – Člověku nad tím prostě rozum zůstává stát.
JAROSLAV ŠUBRT
Sdílet článek na:
