26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Karel III. – korunován, aby sloužil

9. 5. 2023

|
Tisk
|

Sobotní korunovace Karla III. byla důležitou duchovní událostí. Slavnost se do historie zapíše jako modernější a otevřená pro neanglikánská vyznání a náboženství. Poprvé od reformace dostal úkol i římskokatolický hodnostář – kardinál Vincent Nichols.

Vydání: 2023/19 Karel III. – korunován, aby sloužil, 9.5.2023, Autor: Karel Pučelík


V sobotu 6. května byl nový britský panovník Karel III. oficiálně korunován. Ve Westminsterském opatství v centru Londýna mu při slavnostní bohoslužbě vložil korunu na hlavu primas anglikánské církve, arcibiskup z Canterbury Justin Welby. Přestože média věnovala velkou pozornost monumentálním průvodům a dalším doprovodným akcím, to nejdůležitější se odehrálo v chrámu. Korunovace, přestože je symbolickým aktem, je totiž bytostně duchovní obřad, jehož počátky sahají až do 10. století. „Korunovace se vlastně příliš neliší od kněžského svěcení, podívejte se například na pomazání nebo udílení štoly,“ poznamenal pro KT při sledování bohoslužby anglikánský kněz z farnosti sv. Anny v londýnském Soho Paul Gurnham.
Bohoslužby se zúčastnilo kolem 2 300 lidí, což je výrazně méně, než tomu bylo před sedmdesáti lety při korunovaci Karlovy matky Alžběty II. Karel totiž slavnosti zeštíhlil. Slavnostnímu aktu i tak přihlížela mimo jiné stovka hlav států, Česko reprezentoval prezident Petr Pavel s manželkou. Samozřejmostí však dosud nebývala přítomnost zástupce Svatého stolce, který tentokrát už pozvání dostal a do Londýna vyslal muže „číslo dvě“, státního sekretáře kardinála Pietra Parolina. Doprovodil ho i nový londýnský nuncius, arcibiskup Miguel Maury Buendía.
Ekumenické prvky
Zde ovšem změny, které při obřadu posílily prvky ekumenismu a mezináboženského dialogu, teprve začínaly. Například hned v úvodním procesí v opatství předcházel krále s duchovními kříž sv. Davida, který Karel III. věnoval anglikánské církvi ve Walesu ke stoletému výročí jejího vzniku. Do kříže upomínajícího misionáře Walesu byl vložen úlomek z Kristova kříže, který králi daroval papež František (viz KT 17).
Král sice musel při bohoslužbě přísahat, že bude dbát na to, aby v jeho zemi přetrvalo protestantské náboženství a anglikánská církev, ale poprvé od reformace (v první polovině 16. století) dostal oficiální úlohu i katolický duchovní, westminsterský arcibiskup Vincent Nichols, a připojili se také zástupci jiných křesťanských denominací a náboženství včetně židů, muslimů a hinduistů. Všichni se podíleli na žehnací modlitbě. Oproti historii je rovněž nezvyklé, že biblické čtení z listu sv. Pavla přednesl premiér Rishi Sunak, vyznáním hinduista. Král také pronesl novou modlitbu: „Dej, ať jsem požehnáním pro všechny tvé děti každé víry a přesvědčení, abychom společně objevovali cesty mírnosti a byli vedeni na stezky pokoje, skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.“
Korunovační bohoslužba má ale jinak tradiční starobylou strukturu. „Až do 16. století byla korunovace katolická. Posledních čtyři sta let byla a zůstává bohoslužbou anglikánské církve,“ podotkl pro Vatican News kardinál Nichols. Není proto divu, že řada prvků původní katolické liturgie přetrvala dodnes.
Služba je láska v akci
Předpokladem dobrého křesťanského panovníka, kterým britský král zůstává, je, že bere svůj úřad jako službu. To se odráží v modlitbách a arcibiskup Welby to shrnul přímočaře ve své promluvě: „Jsme tu, abychom korunovali krále, a korunujeme krále, aby sloužil,“ začal svou řeč. „Služba je láska v akci. Aktivní lásku vidíme v naší péči o nejzranitelnější, ve způsobu, jakým vychováváme a povzbuzujeme mladé, v ochraně přírody. Tyto priority vidíme i v životě služby, který žije náš král,“ pokračoval.
Nejvýraznější momenty bohoslužby byly dva: pomazání a samotná korunovace. V případě prvního byl Karel III. arcibiskupem Welbym pomazán olejem z plodů z jeruzalémské Olivetské hory, kde se Ježíš modlil před ukřižováním. Olej byl před několika týdny ve Svaté zemi ekumenicky posvěcen (viz KT 10). Pro intimnost a duchovní hloubku okamžiku se akt pomazání odehrál za plentami, mimo zraky stovek lidí v kostele i dalších milionů u obrazovek.
Král Karel, který v průběhu přísahal na Bibli krále Jakuba ze začátku 16. století, poté usedl na trůn krále Eduarda I. z 13. století a zástupci různých náboženských komunit mu prezentovali regálie, tedy předměty připomínající vždy některou ze ctností. Vrcholem bylo vložení koruny na panovníkovu hlavu. Následně byla korunována i jeho manželka Camilla, která si na bohoslužbu oblékla šaty, jaké si vybrala pro tento akt i Alžběta II. před sedmdesáti lety.
Událost pro farnosti a komunity
Pro anglikány byla korunovace důležitou událostí i proto, že panovník je formální hlavou církve. Ve farnostech napříč Británií se pořádaly modlitby a společná sledování bohoslužby. „Naše královská rodina je symbolem toho nejlepšího, co v nás je. Služba, přijetí, etnická rozmanitost a síla povzbuzení a angažovanosti, diplomacie a praktické péče,“ uvedl farář v Cowley na oxfordském předměstí Geoff Bayliss. „Předchozí královna byla velmi oddaná, vírou naplněná křesťanka. Usilovně se snažila ztělesňovat křesťanskou službu v každé fázi svého života. Ve svém pozdějším věku hovořila o víře stále raději. Stejně jako my nebyla dokonalá a prosila Boha, aby ji každý den posiloval. Když se modlíme za krále Karla, modlíme se, aby nás vedl k tomu, abychom v tomto dědictví pokračovali,“ dodal anglikánský farář.
I pro londýnskou farnost sv. Anny byla korunovace opravdovou slavností. Ve zdejším komunitním centru bylo možné zhlédnout ceremonii na velkoplošné obrazovce v teple bez rozptylování kapkami deště (mše v opatství byla totiž jen pro zvané, ostatním sloužily obrazovky v přilehlých parcích). Když se Karel s Camillou vydali na zpáteční cestu ve zlatém kočáře z 18. století, zúčastnění si připili šampaňským a pustili se do dortů a připraveného občerstvení.
Korunovace byla výjimečným dnem také pro místní katolíky. „Doby, kdy se britský establishment a koruna dívaly na katolíky nepřátelsky, jsou pryč a skutečnost, že papež František daroval králi Karlovi relikvii, použitou pak během korunovace, ukazuje, jak daleko se vztahy posunuly,“ popsal pro KT vatikánský zpravodaj britského katolického týdeníku The Tablet Christopher Lamb. „Myslím, že katolíci vidí v králi Karlovi panovníka, který bere víru vážně a bude králem všech bez ohledu na jejich náboženské vyznání. Pravda však také bude, že mladší katolíci jsou – stejně jako jejich vrstevníci – monarchií nadšeni méně než starší generace. Monarchie jako instituce – stejně jako církev – musí bojovat o to, aby zůstala pro lidi relevantní a ti ji nepociťovali jako něco vzdáleného,“ upřesnil Lamb.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou