26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Ve Varšavě zemřela 'matka dětí holokaustu'

20. 5. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/21 O důležitých životních okamžicích, 20.5.2008

Ve věku 98 let zemřela v polské metropoli Irena Sendlerová, zdravotní sestra, které se podařilo během druhé světové války zachránit z židovského ghetta na dva a půl tisíce dětí a ukrýt je v klášterech. V roce 1965 jí byl udělen jeruzalémským Památníkem obětí a hrdinů holokaustu titul „Spravedlivý mezi národy“ a v loňském roce byla navržena na Nobelovu cenu míru.

„Byla jsem vychována ve víře, že člověk, který se topí, má být zachráněn bez ohledu na náboženství a národnost,“ vysvětlovala před třemi roky své postoje na stanici BBC katolička Irena Sendlerová. „Důrazně však popírám, že bych byla hrdinka. Opravdu, takové označení mne irituje. Opak je pravdou. Pořád mám výčitky svědomí, že jsem udělala tak málo,“ dodala.
V roce 1939 žilo ve Varšavě 1,3 milionu lidí, z toho 380 tisíc bylo Židů. Byla to nejpočetnější židovská komunita hned po New Yorku. Na podzim 1940 německý správce Varšavy Ludwig Fischer oficiálně zřídil ghetto. To oddělovalo od zbytku města tři metry vysoká zeď. Na poměrně malém prostoru se tísnily statisíce Židů. V jedné místnosti tehdy žilo průměrně sedm lidí. Lidé zde hladověli, šířil se smrtící tyfus a tuberkulóza. Měsíčně umíraly až čtyři tisíce obyvatel ghetta.

„SVÉ VNOUČE NEDÁM“
V té době byla 30letá Irena Sendlerová zaměstnána v městském zdravotním zařízení. Ona a její kolegyně Irena Schultzová měly povolení jako zdravotní sestry navštěvovat ghetto. Obě ženy využily této příležitosti, aby i přes nebezpečí, které jim hrozilo, zachraňovaly židovské děti z ghetta. Pašovaly je na „árijskou stranu“ sanitními vozy, kanály anebo průchodem přes soudní budovu, která stála na kraji ghetta. Situace podle Sendlerové začala být obzvláště hrozivá, když v červenci 1942 zahájili nacisté masovou deportaci varšavských Židů do tábora smrti v Treblince. Traumatické bývalo přesvědčit rodiče, aby své děti svěřili zdravotním sestrám, které přitom nemohly garantovat, že se záchranná akce podaří. „Tehdy jsme byly svědky pekelných scén. Otec souhlasil, ale matka ne. Babička něžně tiskla dítě k sobě, hořce plakala a řekla: ,Za žádnou cenu své vnouče nedám‘.“ Někdy nebylo možno dítě oddělit od rodiny. „Často se stalo, že další den byl už ten dům prázdný, všichni byli odvlečeni do táborů smrti,“ povzdychla si Sendlerová.

POLÁMANÁ, ALE NEZLOMENÁ
V prosinci 1942 byla založena ilegální organizace Žegota – Rada pomoci Židům. Irena Sendlerová dostala v jejím rámci na starosti oddělení dětí. 20. října 1943 však byla gestapem zatčena a mučena. Během výslechů jí zlomili nohy i ruce, ale odmítla prozradit jakákoli jména svých spolupracovníků. Nakonec ji nacisté odsoudili k smrti. Spolupracovníkům z Rady pomoci Židům se ale podařilo uplatit strážce a Sendlerovou zachránit. Ta pak i nadále pracovala pro Žegotu. Až do konce války se jí podařilo skrývat dvě zapečetěné lahve papírků od cigaret, na nichž napsala jména všech zachráněných židovských dětí. Díky tomu mohly být po válce děti identifikovány a aspoň zčásti vráceny příbuzenstvu, které válku přežilo.
V roce 2004 byla ve Varšavě vydána monografie o Ireně Sendlerové z pera Anny Mieszkowské s názvem „Matka dzieci holocaustu“ (Matka dětí holokaustu).
(BBC, mtz)



Statečná žena
V minulosti jsem občas slýchával, že Poláci prý sají antisemitismus s mateřským mlékem. Vždycky mě ta slova zabolela. Tento stereotyp částečně přiživila i nedávno vydaná kontroverzní knížka polsko-amerického historika Jana T. Grosse s názvem Strach, líčící případy krvavých pogromů v poválečném Polsku (sic!). A tak nezbývá než si přát, aby pošramocený sebeobraz Poláků alespoň částečně napravil příklad Ireny Sendlerové, heroické ženy, která si za války na znamení solidarity s pronásledovanými Židy neváhala připnout na prsa Davidovu hvězdu a navzdory všemu riziku vyvedla z pekla varšavského ghetta dva a půl tisíce bezbranných dětí. Tímto činem a také díky odvaze mnoha polských řádových sester, duchovních i prostých věřících zachránila jejich životy. Skutečnost totiž nikdy nebývá černobílá.
Jaroslav Šubrt
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou