26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Pouta: stopování zla krok za krokem

16. 2. 2010

|
Tisk
|

Vydání: 2010/8 Lidové zvyky, 16.2.2010, Autor: Aleš Palán

Český lev má letos novou kategorii: filmovou hlášku roku. Soubor takových hlášek vyšel dokonce už i knižně. Česká kinematografie tak nadále sebevědomě kráčí po cestě vedoucí od skutečného filmu k pouhému slepenci skečů. V této situaci si pozornost zaslouží každý domácí film, který neklouže po povrchu vtípků a rádoby laskavého humoru. Snímek Pouta je jedním z nich.

Jak říká režisér snímku Radim Špaček, Pouta se nemají líbit, mají se zadřít pod kůži. Asi podobně, jak se společnosti zadřela pod kůži husákovská normalizace, tedy doba, v níž se Pouta odehrávají. Hlavním antihrdinou snímku je estébák Antonín, člověk, který je ztělesněním čistého zla. V síti narušených vztahů a patologických závislostí, kterou kolem sebe buduje, uvíznou všichni: disidenti, kolaboranti, jiní příslušníci tajné policie – a nakonec i on sám. Antonín „vypadne z role“, když se zamiluje do krásné jeřábnice Kláry (posazené kostymérkou poněkud mimo rámec roku 1982, kdy se má děj odehrávat; takové oblečení se v té době zkrátka nenosilo). Antonín náhle porušuje služební předpisy a stává se jakýmsi dvojitým agentem ve vlastní milostné hře. Ale láska v estébákovi neotvírá jeho lepší vlastnosti, jak je tomu například v německém filmu Životy těch druhých o agentovi Stasi. Antonín naopak k získání Kláry používá podobně nechutné způsoby, jako když se snaží vystrnadit „svého“ disidenta z republiky. V tomto případě uspěje, Kláru ovšem dokáže jen zlomit, ale ne získat. V titulní roli estébáka exceluje neokoukaný Ondřej Malý z královéhradeckého divadla. Zachmuřený, věčně napjatý muž v baloňáku provází diváka temným příběhem temné doby a pomáhá mu odkrývat stíny vlastní duše. Vždyť jak Malý, v civilu vždy usměvavý a laskavý, v jednom rozhovoru říká: inspiraci k této roli jsem nehledal nikde jinde než v sobě. Normalizace by nemohla být tak úspěšná, kdyby se nemohla opřít o pouta v každém z nás.

STB JAKO MAFIE

Pochvalu zasluhuje celkový výběr herců, jedinou obecně známou tváří je estébácký „kmotr“ Oldřich Kaiser, jehož necivilní herectví přímo odkazuje k americkým mafiánským filmům osmdesátých let. Poselství StB = mafie se nedá přehlédnout. Kamera Jaromíra Kačera skvěle pracuje s šedí popisované doby, odstíny zelenkavé a žluté jen zvyšují pochmurnost vizuálního prostředí. V základu úspěchu filmu přitom stojí už scénář redaktora Lidových novin Ondřeje Štindla. Příběh osekaný na samu dřeň, neutápějící se v podružnostech, sleduje zlo krok za krokem. K většímu vyznění destruktivních sil přitom Štindl nesáhne po nějakém hrdinovi bez bázně a hany, ale k lidem, kteří v konfrontaci se zlem dříve či později také selhávají. Takový film mohla natočit snad jen generace tvůrců, která normalizaci zažila pouze jako děti a zvrácený systém se o ně mohl otřít jen letmo. Skutečnou dekomunizaci české společnosti lze očekávat od generace, která bude těm starším klást otázky, nad nimiž dosud zavírali oči. Jen tak je možné normalizaci, ten systém založený na osobním selhávání a komromisech, najít zadřenou i pod vlastní kůží. A něco s tím konečně dělat. Slogan filmu by tak mohl paradoxně znít: Pouta vás osvobodí.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou