Vydání: 2018/20 Rekordní Katolické dny i s Čechy, 15.5.2018

S příchodem jara začíná v našich zemích svatební sezóna. I když je květen lásky čas, paradoxně byl tento měsíc z důvodů pověr měsícem s nejmenším počtem svateb v roce. V minulosti měly tyto zábrany opodstatnění, protože brzké otěhotnění po svatbě znamenalo riziko při sezónních pracích na poli a také porod před začátkem jara představoval pro organismus matky oslabený zimou a nedostatkem vitamínů ohrožení.
Stačí jeden pokřtěný
„Přesto, že se v případě církevní svatby jedná o mnohem vážnější závazek než v případě svatby civilní, zájem o církevní sňatky dlouhodobě neklesá a v České republice je od roku 2002 zhruba stejný počet církevních svateb v každém roce,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. Podle odboru analýz církevních dat při ČBK se dlouhodobě nemění ani počet církevních sňatků mezi partnery, z nichž je pokřtěn pouze jeden. Svatbou v kostele se přitom i nepokřtěný zavazuje k tomu, že se svým věřícím partnerem přijme děti od Boha ochotně a bude je vychovávat podle Božího zákona.
V roce 2017 bylo 63 % z církevních sňatků mezi katolíky (oba věřící, pokřtění) a 37 % církevních sňatků, kdy jeden ze snoubenců není pokřtěn. V moravských diecézích bylo zastoupení svateb, kdy oba snoubenci jsou katolíci, vyšší (kolem 71 %), v českých diecézích je poměr sňatků mezi věřícími a smíšenými páry téměř půl napůl (v plzeňské diecézi dokonce vloni mírně převážily sňatky, kdy je jeden nepokřtěný).
Bezmála polovina všech církevních svateb se v loňském roce konala na Moravě, nejvíc to bylo v brněnské diecézi. Naopak nejméně se jich konalo na Plzeňsku a Litoměřicku, kde je ale obecně nejnižší počet sňatků. Naproti tomu na jihovýchodě republiky vstupuje do manželství nejvíce párů – civilně i církevně. V moravské provincii je také vyšší podíl církevních svateb (čtvrtina ze všech prvosňatků je zde uzavřena v kostele), zatímco v Čechách je jejich podíl přibližně jedna desetina.
Církevní svatba vyžaduje, aby snoubenci předtím prošli přípravou. Tu organizují buď přímo farnosti, nebo různé organizace. Takzvaná snoubenecká setkání v rodinách organizují po celé republice například spolupracovníci salesiánů. Skupiny maximálně pěti párů se pravidelně scházejí zhruba sedm měsíců a diskutují třeba o rozdílech mezi mužem a ženou, o Božích plánech s rodinou, o plodnosti, těhotenství i odpovědném rodičovství či o praktickém životě rodiny. Každé setkání má jedno hlavní téma.
Kam na přípravu?
V brněnském Centru pro rodinu a sociální péči zájem o přípravu k přijetí svátosti manželství stále roste. V loňském roce zde připravili na svatbu 150 párů a letos se už přihlásilo přes sto snoubeneckých párů. Metodičkou praktické části kurzu je zkušená psycholožka, která s adepty manželství prochází mnoho životních situací – od problémů sebevědomí přes špatné návyky v komunikaci až po radosti i nástrahy manželské sexuality či praktický život rodiny. V části kurzu týkající se duchovních věcí se snoubencům věnují zase kněží.
„Mnoho účastníků je ze vzdálených měst a diecézí včetně Slovenska. Dojíždějí sem do práce nebo do škol a domů se dostávají vzácně. U nás si proto mohou snadno splnit tuto povinnost a ve vlastní farnosti pak jen předloží potvrzení o řádném absolvování kurzu,“ vysvětluje koordinátorka předmanželských kurzů Ilona Zaplatilová.
Způsob přípravy, který brněnské centrum v patnácti hodinách nabízí, není studiem ani systémem suchých přednášek. Posluchači sice dostanou příležitost slyšet názory zkušených lektorů, kurz je ale založen hlavně na jejich vlastní aktivní spoluúčasti na zážitkových aktivitách.