26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Pán prstenů završen

8. 9. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/7 Jak vést děti k víře, 8.9.2004, Autor: Aleš Palán

NÁVRAT KRÁLE: FILM, LITERATURA, MÝTUS
V roce 1959 sklízel snímek Ben Hur svou oskarovou žeň a diváci žasli: tak strhující davové scény, tak skvělé filmové efekty! Přešlo pár let: efekty jsou dnes ještě realističtější a počet komparsistů ještě mohutnější.


Pokud dnes diváci žasnou nad dokonalostí virtuální reality Pána prstenů, je třeba si uvědomit, že ani film Petera Jacksona nestojí na konci filmových dějin. Přejde pár let, a počítačoví animátoři vytvoří ještě živoucnější příšerky v ještě rozlehlejších exteriérech. Dnes až hystericky vzývané dílo P. Jacksona bude běžet v odpoledních hodinách v cyklu Pro pamětníky a mládež se bude usmívat nad neohrabaností všech těch zlobrů, skřetů a nazgúlů. Ostatně padesátá léta v kinematografii, to jsou zejména italští neorealisté. Jména jako L. Visconti nebo V. de Sica zní v povědomí snad každého návštěvníka biografů. A co takový William Wyler? Co vám říká to jméno? (Vždyť i autor této recenze se musel podívat do encyklopedie, aby si ověřil, kdo vlastně režíroval toho velkolepého Ben Hura.)
v Na Pána prstenů - jehož závěrečný třetí díl pod názvem Návrat krále nyní hostí české biografy - se ale naštěstí nemusíme dívat jen jako na širokorozchodný spektákl. Díky nesmírně silné předloze zůstává příběh i nadále především literaturou (byť úspěšně zfilmovanou). Síla Jacksonova zpracování není v ničem jiném než ve věrnosti předloze J. R. R. Tolkiena. Je přitom potěšující, že oba dva v současnosti nejúspěšnější filmové kasovní trháky vyrostly právě z literární předlohy: i Harry Potter byl původně knihou, a ne televizním seriálem, komiksem či počítačovou hrou.

Právě kniha totiž zůstává nejsilnějším nosičem mýtů - a to se dostáváme k třetímu rozměru tolkienovské trilogie. Mýtus Pána prstenů byl dán už okolnostmi svého vzniku: nakypřelý svět hobitů, elfů a lidí vznikal pod zdánlivě nedovařenou slupkou 'nudného' profesora z Oxfordu. Mýtem se stal už pro západní květinovou mládež šedesátých let, ve své kultovní formě prorostl železnou oponou, přičemž ta cesta mohla mnohým připomínat otvírání brány Mordoru. Odkazy na keltskou, a zejména germánskou mytologii se to v příběhu jen hemží a dnešní fanoušci se jimi nechávají laskat jako kdysi v záři ohňů jejich pradávní předci. Ano, potřeba mýtu trvá!

Režisér Peter Jackson je pohříchu nejautentičtější v bojových sekvencích. Závěrečné scény návratu hobitů do Kraje působí trochu jako intimní zpověď irské popové kapely Kelly family. Tolkienův duch si po zhlédnutí Návratu krále může nicméně oddechnout: Pán prstenů nedopadl na plátně zdaleka tak špatně jako třeba další sága-mýtus-pohádka Nekonečný příběh. Jen toho nemuselo být vyřčeno tolik: divák zapadlý hrůzou v sedačce biografu nemusí po celé - bezmála - tři a půl hodiny filmu zapojit ani na vteřinku svou fantazii. A to je u Tolkiena věru škoda. Každý, kdo četl nejdřív knihu - a to nejlépe bez ilustrací - dobře ví, o čem je řeč.

Hodnocení: ****

Pán hobitů
'V jedné podzemní noře bydlel malý hobit' - tahle věta prý jednou mimoděk napadla váženého profesora oxfordské univerzity, lingvistu a literárního historika Johna Ronalda Reuela Tolkiena (1892-1973). Poznamenal si ji na rub nějaké studentské písemné práce a ve volných chvílích si nad ní vymýšlel příběh. Nejprve jej jako pohádku vyprávěl doma svým čtyřem dětem a později, v roce 1937, jej vydal jako knížku s názvem Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Měla překvapivý ohlas jak u dětí, tak u dospělých čtenářů. Celých sedmnáct let však trvalo, než vyšlo její pokračování, překonalo ovšem všechna očekávání. Trilogie Pán prstenů (Společenstvo prstenu, Dvě věže, Návrat krále) se okamžitě stala jednou z kultovních knih 20. století, takže londýnské Sunday Times právem napsaly, že lidé se od té doby dělí na dvě poloviny - na ty, kdo už Pána prstenů četli, a na ty, kteří jej teprve budou číst. Sám autor ovšem za nejpodstatnější plod své nezměrné fantazie považoval soubor mýtů a legend Silmarillion, na němž pracoval po celý svůj život (byl vydán až po jeho smrti).

Ve vyprávění o bájné Středozemi, obývané elfy, lidmi, trpaslíky, skřety a hobity, se zřetelně odráží vědecká specializace autorova. Byl odborníkem na starou anglickou literaturu, řadu středověkých děl přeložil do moderní angličtiny, mj. také veršované eposy, jejichž kořeny sahají až do 6. století. Spojují v sobě vliv keltských legend, v nichž se poeticky prolíná reálný svět se světem kouzel, a vliv starogermánských mýtů plných drsnosti. Základní myšlenkovou linií je tu vždy úsilí hrdinů o obnovení světového řádu, který byl porušen, a významnou roli při tom zpravidla sehrávají posvátné kultovní předměty, nadané magickou mocí - meč, kotlík, pohár, a tedy i prsten. V mytologickém zápase dobra se zlem bývá pak spatřována alegorie spasení.

Snímek Warner Bros


 

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou