Opravdovost zasvěceného života

Vydání: 2005/7 Usmíření s církví, 8.2.2005, Autor: Jiří Macháně

S představeným nejstaršího mužského benediktinského kláštera v Čechách – v pražském Břevnově (založen 993) - P. Prokopem Siostrzonkem OSB, jsme hovořili o jeho pohledu na dnešní řeholní život a jeho budoucnost.

 

Při srovnání s našimi evropskými sousedy se ukazuje, že v Česku je hodně těch, kdo zkoušeli žít v klášteře, ale nevydrželi a odešli...

Neměli prostě živou zkušenost s řeholním životem. Tradice byla přerušená čtyřicet let – oni o klášterech jenom četli či slyšeli a byli v zajetí naprosto romantických představ. Navíc každá řeholní komunita by měla být vlastně jakousi rodinou - a jestliže mnoho lidí do klášterů přicházelo z narušených rodin, kde funkční společenství nepoznali, mívali velké potíže.

Váš klášter založil spolu s hrstkou bratrů sv. Vojtěch a přes všechny dějinné peripetie tu řeholníci žijí dodnes. Jak vidíte budoucnost?

Životaschopnost komunity se projeví v tom, zda a jak dokáže oslovit jednotlivce. Dostatek povolání mají paradoxně „staré“ řehole - podívejme se třeba na nově založený klášter trapistů nebo na úspěch poměrně přísných karmelitek. Mladého člověka totiž přitáhne především opravdovost života - a ta budoucnost má.

Co je úkolem zasvěceného života v tomto světě, tady a teď?

Má ukazovat na budoucí věk. To je moc důležité pro člověka dneška, který je sevřen pozemskými starostmi a jen podvědomě tuší, že jeho život není ohraničen hvězdičkou a křížkem na pomníku. Dalším svědectvím společenství zasvěceného života je skutečný život z víry. Když se setkáte s člověkem živé víry,  může to ovlivnit celou vaši budoucnost. Lidé brzo zapomenou na to, co jsme pro ně udělali nebo co jsme jim řekli, ale nezapomenou na to, jak se s námi cítili a co s námi mohli prožít. To je může ovlivnit na dlouhá léta, nebo dokonce i na celý zbytek života. Tuto atmosféru mohou načerpat třeba pobytem v nějaké komunitě zasvěceného života.

Kvůli tomu jsou řeholnice tak oblíbené jako pečovatelky?

Nemocný ani jeho příbuzní to nedokáží formulovat. Cítí se s konkrétní sestrou dobře a bezpečně, protože je vede temným obdobím jejich životů. I to je velký smysl zasvěceného života.

Jak vás přijímají lidé, kteří nemají ani základní kontakt s církví?

Často jako exoty. I když předsudky se dají, mohou a mají překonávat. Když do kláštera přijdou různí lidé různého postavení například na nějakou společenskou akci a mají možnost setkat s někým z nás řeholníků a hovořit s námi o věcech „nezbožných“, tak najednou vidí, že tu žijí normální lidé. Vnímají tak nejenom ovzduší místa, ale i smysl zasvěceného života.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay