Nikoliv revoluce, ale spíš předání moci

Vydání: 2009/46 17. listopad 1989, 9.11.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Devětaosmdesátý – to je název knihy, kterou v předvečer dvacátého výročí novodobé české demokracie vydal Petr Pithart. Je to text o to cennější, že autor sám patřil k předním aktérům politického převratu.

Autor Devětaosmdesátého se přitom sám nijak nestylizuje do role hrdiny, jakkoli nesmlčuje ani své „hvězdné“ chvíle. Sympatické je, že nelituje prostoru, aby vyzdvihl dílčí výkony druhých, často pozapomenutých velkých osobností své doby – například Josefa Vavrouška (v jeho zápase o vitální federaci), Lubomíra Mlčocha (jako ekonomického experta, jemuž se mělo více naslouchat), Vladimíra Špidly (s jeho odvahou prolomit opoziční smlouvu a dát průchod skutečné politické soutěži), dokonce i Mariána Čalfy (a jeho zásadní roli při zvolení Václava Havla prezidentem) atd. Jak patrno, je to pokus porozumět nejen událostem, do nichž spadá vlastní „převrat“, ale také době, která následovala. To by však nebylo možné bez analýzy předchozího normalizačního období, neboť to ovlivnilo i polistopadový vývoj víc, než by se mohlo zdát. Ostatně i to je jedna z Pithartových tezí, kterou kniha nabízí. I proto je Pithartův Devětaosmdesátý přirozeným pokračováním jeho knihy Osmašedesátý, kterou napsal už v 70. letech jako analýzu Pražského jara. NÁRODNÍ DIAGNÓZA Z určitého, vymezeného hlediska lze tuto knihu srovnat s Masarykovou Světovou revolucí, která popisuje a bilancuje první světovou válku a český podíl na demontáži Rakouska--Uherska. Jak Masaryk, tak Pithart události, které líčí, nejen zažili, ale i spoluurčovali a následně se je snaží knižně analyzovat. Oba autory navíc spojuje zájem o promýšlení češství, sociálního a ekonomického řádu, nepolitické, resp. před-politické politiky atd. Rozdíly oproti Masarykovi však jsou také patrné. Už proto, že Pithart opouští termín „revoluce“ a více než Masaryk akcentuje konzervativnější hlediska, zejména roli funkčních institucí (zákonů, regulací). Docela jinak než Masaryk pojednává též „slovenskou otázku“ a naše vztahy s Němci. Zde je zvlášť patrný časový rozdíl tří až čtyř generací mezi oběma mysliteli. Pithart je přízemnější, konkrétnější a možná i pokornější. Nepíše o vítězném boji evropských demokracií nad teokraciemi jako Masaryk, ale spíše o trapných potížích, které sužují naši mladou, stále nezralou, stále provinční demokracii svedenou a zkaženou bezbřehým a spekulativním kapitalismem (rodným bratrem spekulativního reál-socialismu). Devětaosmdesátý je dílo vyzrálé, čtivé, podnětné, syntetické. Je to cosi jako naše národní diagnóza. I proto by se mělo hojně číst a promýšlet. Bezpochyby se totiž zařadí mezi klasické tituly tohoto žánru.

Petr Pithart: Devětaosmedesátý (Academia 2009)

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 24 11. – 17. června 2019

Vstoupili do křesťanské dospělosti

Svátost křesťanské dospělosti neboli biřmování přijali při nedělní slavnosti Seslání Ducha Svatého v uplynulých dnech především mladí lidé po celé republice.

celý článek


Počet svateb stoupá

Loni se v Česku konalo nejvíce svateb od roku 2007. Církevních byla desetina: 5 470 z 54 470.

celý článek


Duchovní poselství slavného mostu

Kolikrát už jste šli po pražském Karlově mostě? A víte, že se řadí mezi posvátná místa hlavního města? Následující text, jehož autor o této vzácné památce nedávno…

celý článek


Dorůst ve společenství vrstevníků

„To s ním tříská puberta“ je věta, kterou dospívajícího kluka stoprocentně nenadchnete. Aniž bychom si to uvědomili, obsahuje hodnocení, v němž mu sdělujeme, že…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay