Nechtěli jsme být jako dva kmeti v bačkorách

Vydání: 2011/23 Karel Otčenášek, 1.6.2011, Autor: Jan Paulas

Halíkovy knihy se v posledních letech staly bestsellerem nejen v „ateistických Čechách“, ale i v „katolickém Polsku“. Snad proto vedl nový knižní rozhovor s P. Tomášem Halíkem, který právě vydalo nakladatelství Portál pod názvem Smířená různost, polský publicista a dominikánský kněz TOMASZ DOSTATNI. Oba muže navíc pojí i mnohaleté přátelské pouto.

Kdy začalo vaše přátelství s Tomášem Halíkem?

Poznali jsme se ještě v době, kdy tady vládl komunismus. Navštěvoval jsem v Praze dominikány, kteří působili skrytě. V malém domku v Lysolajích se konaly tajné přednášky a tam přicházel i Tomáš Halík. Vzpomínám si také na tajně sloužené mše u sester na Spořilově. Ty se konaly v malém bytě s důkladně zatemněnými okny. Později následovala naše cesta přes Krakov, Katovice a Opole spojená s návštěvami polských biskupů a s posláním, jímž nás pověřil kardinál Tomášek. A během posledních téměř pětadvaceti let nás pojí řada společných akcí, přednášek, diskusí a setkání jak v Polsku, tak v Čechách. Navštívili jsme spolu třeba Gdaňsk, Krakov, Varšavu, Poznaň, Lublin, Hnězdno či Katovice. Vzpomínám, jak moc Tomáš toužil navštívit křižácký hrad v Malborku, přál si ho navštívit už od svých dětských let, ale bohužel tento rozsáhlý, nádherně položený středověký komplex byl tehdy zrovna nepřístupný. Dvakrát jsme spolu byli i ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi a v tichu a mlčení tam společně meditovali.

V posledních letech vycházejí Halíkovy knihy i v Polsku. Jak je tam přijímán?

V Polsku už vyšly všechny Halíkovy knížky, dokonce i jedna, která v Čechách nikdy nevyšla – soubor textů uspořádaný speciálně pro polského čtenáře. Stál jsem u zrodu prvního překladu Tomáše Halíka do polštiny a tak trochu i u všech dalších. Jeho knihy jsou v Polsku zejména mezi inteligencí velmi populární – často je zván na různé kongresy a teologické fakulty. Byl jsem i svědkem toho, jak pozorně mu naslouchají polští biskupové a zvou ho k osobním setkáním.

Čím je tak oslovuje?

Halíkův způsob myšlení, ale i mluvení o otázkách víry hluboce zapadly do polského povědomí. Znám řadu lidí, kteří vždy netrpělivě čekají na každý jeho nový titul. Vydávali ho dominikáni, jezuité, nyní renomované krakovské nakladatelství Znak. Tomáš Halík u nás obdržel prestižní cenu Sdružení katolických knihkupců Fénix a také jeho hlavní překladatel Andrzej Babuchowski získal cenu za překlady. V Polsku se o Halíkovi mluví jako o českém Tischnerovi. Velký ohlas měla jeho Noc zpovědníka, ale i ostatní tituly jsou často citovány – ať už v kázáních nebo v učených přednáškách teologů či představitelů veřejného života. Přemýšlí-li v Polsku někdo o víře, církvi nebo mezináboženském dialogu, často se odvolává právě na Halíka.

Co vás vedlo k tomu, udělat s Tomášem Halíkem knižní rozhovor, když jeden takový už existuje? V čem si myslíte, že je ten váš jiný?

Když jsem v roce 1995 po pětiletém pobytu opouštěl Prahu, uvažovali jsme, jestli spolu neudělat knižní rozhovor. Nakonec jsem ale řekl, ať ho udělá někdo jiný – a tak vlastně vznikl ten od Jana Jandourka s názvem Ptal jsem se cest. Nedávno, po patnácti letech, jsme se k té myšlence opět vrátili, protože se objevila nabídka z nakladatelství Portál. Naše dnešní rozhovory už nemají tak výrazný autobiografický charakter, ale jsou spíš jakýmsi kompendiem Halíkova myšlení a názorů. Vím, že existuje spousta čtenářů, kteří rádi čtou knižní rozhovory, aby se lépe seznámili s nějakou osobností a jejím světem. Sám jsem jich už realizoval řadu pro televizi, noviny a časopisy a vydal i několik knižních interview. Myslím, že Smířená různost se skutečně může stát jakýmsi novým oknem do Halíkova myšlení, ale především může ukázat komplikovanost světa různých náboženství, různých pohledů a způsobů vyjadřování víry. Čili už nejde o autobiografii, nýbrž o způsob teologického a filozofického myšlení v podobě rozhovoru dvou přátel.

Jaká témata se ve vašich hovorech objevují?

Pokusím se to ukázat na některých názvech jednotlivých kapitol: Poušť a smíření – způsob, jak prožíváme samotu a stáří. O konvertitech, ateismu a apateismu. Je Bůh opravdu mrtev? O teologii psané životem, o těch, kteří nás učili věřit, o církvi a náboženství ve světě… Ale i tento výčet může být zavádějící, poněvadž tok rozhovoru zůstal zachován i s jeho různými odbočkami a asociacemi. A tak každému doporučuji vlastní četbu této knížky – snad bude příjemná jako pro mne i Tomáše Halíka rozhovor, který jejímu sepsání předcházel.

Kde se vaše knižní hovory odehrávaly a na co nejraději vzpomínáte?

Všechny naše rozhovory probíhaly v Praze, v Tomášově bytě uprostřed Starého Města. Společně jsme v té době absolvovali i cestu do Varšavy, kde Tomáš Halík letos v lednu obdržel cenu „Člověk smíření“ od polské Společnosti křesťanů a Židů. Tehdy jsme pochopili, jak důležitá je „smířená různost“ – bylo to ve chvíli, kdy Tomáš přednášel ve varšavské synagoze v centru bývalého ghetta. Když jsme se setkávali u krbu v centru staré Prahy, nechtěli jsme jako dva kmeti v bačkorách vzpomínat, jak dřív bývalo všechno lepší, ale chtěli jsme společně projít Tomášův myšlenkový vývoj. Nechtěli jsme mluvit jen o minulosti, nýbrž i o čem Tomáš přemýšlí dnes, poněvadž si stále klade nové otázky – svou povahou ty nejdůležitější. Otázky, které nestárnou, neboť jsou vepsány hluboko do přirozenosti člověka, znovu se prodírají na povrch nebo v každém novém pokolení prožívají svou renesanci. A kdo už sám prošel kus této cesty, může se stát i dobrým průvodcem, společníkem či starším bratrem. A nyní už nezbývá, než čekat na reakce čtenářů.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay