Na táboře indiánské rodiny z Rychtářova

Vydání: 2010/35 Humor v církvi, 24.8.2010, Autor: Václav Štaud

Ve ztemnělém kostelíku při adoraci hoří jen několik svící, jako každý večer tiše zní čtený příběh, kytarová hra a zpěv. Pestré přímluvy lze pak shrnout slovy jedné z účastnic: „Děkujeme ti, Pane, že na svoje těžkosti nejsme sami.“

„Tohle je hodně mimořádný tábor,“ představuje společenství převážně handicapovaných lidí jeho hlavní organizátor Zdeněk Winkler, indiánským jménem Ohňový muž. „Jsme zde jen dospělí lidé, které pojí dlouholeté přátelství z dob pobytu v brněnské škole a domově pro postiženou mládež Kociánka. Ať již patříme mezi dobrovolné pomocníky nebo klienty Kociánky, je nám spolu dobře.“
Ani při následném večerním posezení nic nesvědčí o smutku. Naopak, bezbariérovou budovou bývalé fary v Rychtářově u Vyškova zní salvy radostného smíchu. Všichni vzpomínají na příjemný den, radují se z pobytu v lese a množství nalezených hub. Roste jich prý tolik, že je mohou sbírat i ze svých vozíků.
Také s indiány to účastníci tábora myslí vážně, nejde o nějaký dětský akční program. „Snažíme se pronikat do tajemství konkrétního kmene, poznáváme jeho řeč ústní i znakovou, uctíváme jejich Matku, Pannu Marii z Guadalupe. Náčelníkem kmene jsme si zvolili Pána Ježíše, já jsem jen prostý šaman,“ přibližuje Zdeněk Winkler s úsměvem detaily zájmové hry svých svěřenců. Sám je vědeckým pracovníkem v oboru fyziky, ale už řadu let věnuje veškerý volný čas postiženým. Jeho i ostatní pomocníky na táboře s nimi spojuje nejen víra a přátelství, ale i organizace Archa Communio.
„Jsme tady jako rodina,“ svěřuje se Jan Sak, zvaný Rudý knír, jehož v dětství trápila mozková obrna. A Eliška Pětníková alias Kanárek ze svého vozíku tiše dodává: „Možná víc než obyčejná rodina. Uvidíte v neděli, až budeme odjíždět. To bude zase smutku a slziček! Každý z našich kamarádů už pracuje nebo studuje jinde, možná se setkáme až za rok…“
Nakonec účastníci tábora předvedou, jak to se svou novou řečí myslí vážně. Na jejich obratem vytištěném přání v řeči kmene Lakotů čteme: Hau, Oko waji sina sapa! To znamená: Buď zdráv, Katolický týdeníku!




Snímek Monika Bauchnerová

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay