26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Křesťanství sv. Václava pro dnešní dny

23. 9. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/39 Osobnost kardinála Josefa Berana, 23.9.2008, Autor: Jiří Macháně

V letošním „osmičkovém“ roce si český národ připomněl a ještě připomene řadu významných dat české historie. Jedno výročí je obzvlášť významné pro církev. Letos uplynulo 1100 let, kdy se pro tento svět narodil dědic a patron české země, kníže a světec – Václav z rodu Přemyslovců. O oslavách, připravovaných akcích i o patronu pražské arcidiecéze jsme hovořili s kardinálem Miloslavem Vlkem.

Co všechno se chystá? Jak lidé mohli nebo mohou slavit?

Zvláštní pozornost věnovali výročí ve farnostech zasvěcených tomuto světci a na památných místech v diecézi spojených s Václavovým životem, jako je Levý Hradec, Budeč či Stochov. Ke slavení jsme ale pozvali nejen diecézi. Centrem oslav se stane tradiční Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi, kam srdečně zvu poutníky z Čech, Moravy i Slezska. Vedle biskupů dorazí i prezident republiky a řada osobností veřejného života. Pro nás je to znamením, že se nejedná pouze o svátek církevní, ale i národní.

Tím se ale oslavy nevyčerpají.
Velkým přínosem by mělo být listopadové vědecké kolokvium, které shrnuje dosavadní bádání o světci i svatováclavské tradici. A protože „vizuálno“ je pro dnešního člověka velmi důležité – jsme odchovaní televizí – tak jsme chtěli připravit i něco „pro oko“. V těchto dnech vrcholí přípravy výstavy Svatý Václav – ochránce České země. Otevřena bude v Anežském klášteře před Vánoci. A je se nač těšit: na jediném místě budou k vidění opravdové umělecké skvosty.

Čím je jubileum sv. Václava výzvou pro dnešního katolíka?
Jedenáct staletí od Václavova narození je obrovský časový úsek. Když se ohlížíme za historií, často vzniká docela mylný dojem, že minulost je překonaná, a někdy nám uniká, že svět se sice mění, ale základní principy přetrvávají. Mám na mysli křesťanské hodnoty. Křesťanství pro Václava nebylo jen vstupenkou do tehdejšího evropského kulturního proudu, ale životní styl, který ho vnitřně formoval. A to je ta výzva pro nás tady a teď. Ukázal nám, že křesťanská kultura života je perspektiva osobní i celé společnosti.

Porozumí tomu i lidé, kteří s křesťany nesdílí víru?
Zásady a principy, které Václav uplatňoval, jsou obecně platné – bez ohledu na víru. Spojují všechny skupiny ve společnosti. Jsou jimi úcta k životu, respekt a úcta k rodičům, k druhému člověku, k pravdě, vědomí pospolitosti a možnosti se o druhé opřít, brát na ně ohled. Jeden příklad za všechny: když proti němu vytáhl Radslav Zličský s vojskem, vyzval jej Václav k osobnímu souboji, aby ušetřili životy vojáků na obou stranách.

Co vás osobně v Boleslavi oslovuje?
Paladium země české. Obrázek Panny Marie, který podle legendy dostala sv. Ludmila při křtu na Velehradě od svatého Metoděje. Darovala ho Václavovi, který byl mariánským ctitelem. V Boleslavi se tak spojují svatováclavská tradice a mariánský kult. Rád bych vyzdvihl i účast vojenské hudby na pouti. Ač běžně liturgickou hudbu nehraje, poutní slavnost doprovází vždycky nádherně.

Máte radost, že do Boleslavi putují celé rodiny? Určitě si nemůžete nevšimnout, že ve špalíru, kterým prochází liturgický průvod, jsou celé rodiny, spousta kočárků, tatínků s dětmi za krkem...
Těší mě to samozřejmě moc, je v tom naděje do budoucnosti. Je to ale pouť rodinná v tom nejširším slova smyslu. Přicházejí všechny generace od dětí až po seniory. A díky rozhlasu a televizi tam s námi může být ještě spousta dalších lidí po celé zemi. A diváci i posluchači mají možnost být v kontaktu díky dvěma kněžím „na telefonu“, kteří jsou připraveni jim naslouchat.

Loni převážela lebku sv. Václava z katedrály do Boleslavi Hradní stráž. Letos tomu tak bude znovu. Vzniká nová tradice?
Ujalo se to a je to symbolické potvrzení faktu, že svatováclavská pouť není jen náboženská záležitost, ale i slavnost státu. Hradní stráž, která doprovází panovníky, přiváží sv. Václava. Ten přijíždí do Boleslavi jako věčný panovník a dědic české země.

Minulý rok pouť propršela. Doufáte v lepší počasí, nebo déšť nevadí, protože pouť má jen trochu jinou atmosféru?
Když je pěkné počasí, tak je nálada přece jen radostnější a účast hojnější. Doufám, že tentokrát bude hezky. Loni jsme ale mohli na druhou stranu prožít více fakt, že svatováclavská tradice je poznamenána mučednictvím, tedy obětí. No a účast v tom loňském nečase byla opravdu oběť.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou