Vydání: 2008/23 Osobnost kněze a šejka Aloise Musila, 3.6.2008

Jedna velikánská stopa benediktinů – právě tak by se i bez nadsázky dalo nazvat Broumovsko. Je to veliký kus země, široká pánev obehnaná horami a skalami, kam na začátku 13. století řád přišel a systematickou kolonizací proměnil neproniknutelné hvozdy v prosperující kraj.

Osídlení Broumovska bylo plánovaným jednorázovým procesem. Jeho organizaci svěřil břevnovský opat zkušeným podnikatelům – lokátorům. A oni vytyčili polohu typických lánových vsí a uprostřed široké kotliny, na místě k tomu optimálním, vytyčili správní a obchodní centrum regionu: středověký Broumov. Samotné město i kraj prošel v historii místy i bouřlivým vývojem, v němž se mu nevyhnuly ani války, které pracně vybudovanou prosperitu pustošily. Nejtěžší ránu dostal region vysídlením převážně německého obyvatelstva po druhé světové válce, následném znárodňování a nakonec i zabavení majetku řádu.
Dodnes je ale zřejmé, že za svou nádheru vděčí kraj právě mnichům – otisky jejich přítomnosti návštěvník nachází na každém kroku nejen v Broumově, ale i v širokém okolí. Celý kraj je perlou baroka, jehož hravé křivky zdobí nejednu památku, za kterými sem lidé (vedle krásné přírody) přijíždějí především. Klášter si je možné projít s průvodcem, ale obdivovat lze též kostely, kostelíky a kaple v širším okolí.

HVĚZDA: KAPLE I CHATA
Výchozím bodem do Broumovských stěn je kaple Hvězda, která získala svůj název podle atypického hvězdicovitého tvaru. Hned vedle stojí turistická chata, která se vrátila do rukou břevnovských benediktinů, pod něž broumovský, dnes již prázdný, klášter spadá. Řeholník vás v restauraci uvnitř chaty sice neobslouží, ale benediktinská pohostinnost je tu „doma“. Už čtyři generace zde hospodaří rodina Novákových – vyhnat ji odsud se nepodařilo ani komunistům. „Když se chata vrátila benediktinům, nastal okamžik, na který jsme se dlouho těšili: má to tu konečně pořádného majitele,“ pochvaluje si správu řádového majetku současný šéf Jan Novák. Je neděle ráno a právě se podává třicítka snídaní. „To se ohlásí zájezd lidí, dorazí na snídani, zajdou do kapličky, tam se pomodlí, pak zas sednou do autobusu a jedou dál,“ prozrazuje restauratér. Na nedostatek zákazníků si Jan Novák nestěžuje – jeho přístup k zákazníkům je vyhlášený široko daleko, stejně jako jeho miláček: divoké „hlídací“ prase Beruška, které čas od času vyleká hosty. Dalším překvapením pro zákazníky bývá na české poměry nebývale ochotný a laskavý personál. S tajemstvím špičkové obsluhy se restauratér Novák netají: „Tam za barem je manželka, tohle je dcera a támhle roznáší jídelní lístky syn. Jsme rodinný podnik – všichni dělají, co je třeba, a jsou spolehliví. Učím všechny příslušníky rodiny i zaměstnance, že dělají odbornou práci. To neznamená jen přinést a zkasírovat, ale také najít si k člověku přístup, naučit se jednat. Zkrátka vycházet z toho, že ten nejdůležitější v hospodě je vždycky zákazník – a to i tehdy, když nemá pravdu,“ uzavírá Jan Novák.
(PR)