Vydání: 2008/7 Když je dítě v rodině hostem, 12.2.2008, Autor: Zita Chalupová

Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci vede od roku 2006 děkanka Gabriela Ivana Vlková. Hovořili jsme s ní o postavení fakulty, o posluchačích i jejích vlastních zkušenostech s výukou.

Mnoho lidí se domnívá, že teologické fakulty jsou tu jen pro budoucí kněze...
Při znovuotevření fakulty v roce 1990 jsem nastupovala jako studentka po třech letech neveřejného studia přímo do 4. ročníku teologie. Někteří vyučující byli hodně zaskočeni přítomností „neseminaristů“ mezi posluchači. Studium bylo zaměřeno výlučně na přípravu ke kněžství. S námi ostatními se improvizovalo – a ne vždy šťastně. Skládala jsem například zkoušku ze zpovídání. Ne že by za mnou občas nechodili lidé, kteří se de facto „zpovídají“, ale rozhřešení, to tedy vážně neudílím (směje se).

A jak je to dnes? Kdo u vás může studovat?
Teologii studují kromě seminaristů i laici – děvčata stejně jako chlapci – a studium je tomu přizpůsobeno. Kromě toho máme řadu dalších oborů a zvlášť tam je skladba studentů pestrá, jak typově, tak věkově. Na chodbách tu můžete zahlédnout kromě kolárků či řeholních hábitů i běžnou směs lidí, od avantgardně vyhlížející mládeže až po důstojné seniory.

Teologická fakulta je jednou z těch, které tvořily univerzitu při jejím vzniku. Jaké je její současné postavení?
Jsme nejmenší fakultou univerzity. To ale neznamená, že bychom byli přehlíženi. Jsem příjemně překvapena, že se většinou setkávám se sympatiemi a vstřícností. I když někteří kolegové z jiných fakult často nerozumějí tomu, kdo jsme. Teologie a víra jsou jim velkou neznámou. Mnozí si nás přesto váží, snad že očekávají (asi podvědomě) jakousi slušnost a solidnost. Také si nás spojují s „kořeny“ olomoucké univerzity, jsme zkrátka spjati s její starobylou tradicí.
Izolovaní od života univerzity nejsme. S několika fakultami spolupracujeme na dvouoborových studiích. I někteří studenti z jiných fakult si k nám nacházejí cestu a hlásí se na naše volitelné předměty, naopak naši studenti si zpestřují studijní plán nabídkou z jiných fakult.

Co se na fakultě od jejího obnovení změnilo?
Od roku 1990 se fakulta postupně proměnila ve standardní vysokoškolské pracoviště, vybavené literaturou, výpočetní i jinou technikou. Myslím, že první absolventi obnovené fakulty by dnes tohle prostředí v lecčems ani nepoznali. Už neplatí, že kdo chce pořádně studovat, zvlášť teologii, musí do zahraničí. Spojení se světem je dnes snadnější. Na fakultu se také ze studií vraceli lidé, kteří po revoluci navázali kontakty s jinými pracovišti a stále je udržují, a tak rostou i zkušenosti.

Školu vytvářejí právě lidé...
Osm let, co tu pracuji, jsem měla možnost poznávat lidi, kterých si vážím a považuji je za své přátele. Stejně jako jinde to občas zaskřípe, tříbí se názory, ale i tak máme spíše nadstandardní vztahy. Atmosféra je zde trochu jiná než v čistě sekulárním prostředí.

Co všechno je možné u vás studovat?
Předně teologii, a to v různých formách; pak humanitní studia a také obory, které připravují na práci v sociální nebo pedagogické oblasti. Kromě akreditovaných studijních oborů organizujeme kurzy celoživotního vzdělávání, podílíme se na Univerzitě třetího věku. Při každém rozhodování o tom, co dělat, zvlášť jde-li o nějaký nový obor, si klademe otázku: Může se zde pozitivně uplatnit teologické vzdělání či znalost křesťanství? Nechtěli bychom se pouštět do něčeho, co by se teologii definitivně vzdálilo. Mám-li pro to užít příklad z Bible: nechtěli bychom se stát solí, která ztrácí chuť. A když použiji módní a ne zrovna elegantní floskuli, tak nechceme „být o všem“, a přitom „o ničem“.

A co doplňkové aktivity? Mohou studenti například cestovat, poskytujete jim také duchovní péči?
Samozřejmě mají možnost strávit část studia v zahraničí. V posledních letech vyjížděli studovat nejen do Říma, ale i do Německa, do Belgie či Irska. Studenti oborů zaměřených na sociální práci (to jsou obory, které realizujeme ve spolupráci s Vyšší odbornou školou Caritas) jezdí na zahraniční stáže do mnoha zemí. Co se týče duchovní péče, studentům-seminaristům se jí dostává především v semináři, laičtí studenti se zase zapojují do dění studentské farnosti u Panny Marie Sněžné, kde se jezuité věnují mládeži z celé univerzity. Je to velmi živá farnost a o další duchovní podněty v Olomouci rozhodně není nouze. Na fakultě také loni vznikla kaple, máme tedy konečně zázemí pro ztišení. Někteří z vyučujících – kněží nabízejí i duchovní doprovázení a psychologické poradenství.

Jaké mají vaši absolventi možnosti uplatnění, kde všude je možné se s nimi potkat?
U kandidátů kněžství je to jasné, u ostatních docela pestré. Někteří se věnují pedagogickým profesím, absolventi sociálních oborů se uplatní v různých profesích v sociální sféře. Vím, že někteří naši absolventi pracují v církevních institucích, ve státní správě, jiní v rozhlase, televizi i v soukromých firmách. Dnešní trh práce vyžaduje velkou flexibilitu, takže něco takového zas až tak nepřekvapuje.
Pokud studenti získají vztah k sebevzdělávání, schopnost komunikace a určitou pružnost, pak se v životě neztratí.

Jaké jsou vaše zkušenosti se studenty?
Práce s nimi mě baví ze všeho nejvíc, přestože teď na ni mám kvůli funkci děkanky méně času než dříve. Přednáším výlučně teologické disciplíny, tedy o víře a pro víru, jinak by mne to asi ani nebavilo. Povzbuzuje mě, že se nemění to, že v každé studijní skupině se najde taková ta zdravá zvídavost.

A když se ohlédnete, co se na studentech mění?
Někdy se setkávám s nářky, jak klesá úroveň studentů a zájem o studium. Odpovídá to všeobecně situaci ve společnosti a určitému zklamání v církvi. Lidé srovnávají dnešek s porevolučním nadšením devadesátých let. Srovnávání s minulostí tu ale nemá příliš cenu. Doba je zkrátka jiná, zájmy lidí také. Je i na nás, abychom se ptali, jací jsou dnešní studenti, a patřičně na to reagovali. Před časem jsem v jedné anketě četla velké výhrady k vývoji situace na univerzitě. Napadlo mě přitom, že je to určitá výzva – nepodléhat negativním náladám. Taky mi došlo, že motivace našich posluchačů je v lecčems nadstandardní, hodně věcí lze proto vidět pozitivně.