Vydání: 2007/15 Můj nevěřící partner, 10.4.2007, Autor: Jiří Macháně

Elegantním obloučkem zakončuje plzeňský biskup František Radkovský předjížděcí manévr. Za malou chvíli zas pouští „spěchálka“. Za houkající sanitkou žehná velkým křížem a zjevně v modlitbě myslí na člověka, který rychlou pomoc potřeboval. Telefonem posazeným v handsfree co chvíli vyřizuje vše, co už nesnese odklad – takže i auto je mu kanceláří. V tom všem si nachází chvilky na naše otázky.

Říká se o vás, že si řídíte vždycky sám?
Už to není úplně pravda, na velké vzdálenosti se mnou jezdí řidič. Když jedu jen kousek, tak nemá cenu, abych si na to bral šoféra – ale hlavně v noci a daleko se mnou jezdí sekretář. Bývám přece jenom dost unavený, takže je to hlavně kvůli bezpečnosti. Jinak řídím moc rád.

Kdybyste měl sám sebe jako řidiče oznámkovat, jak byte uspěl?
Nějakou zkušenost už mám. Ale samozřejmě dokonalý nejsem. Nejhorší je to s únavou. Jednou jsem jel utahaný v noci domů – na jedné křižovatce jsem koukal po radaru, avšak těsně před ním byl semafor a červená. A na ní stálo auto, takže jsem do něj naboural.

Čili dvojku byste si dal?
Možná ano, dejme tomu (smích).

Než usednete za volant, modlíte se?
Bezprostředně před cestou ne zcela pravidelně, ale když vyjíždíme na delší cestu, tak se společně se sekretářem modlíme. Za ochranu na cestách se modlím denně ráno při breviáři a při mši svaté.

Když se řekne bezpečnost na silnicích, co je podle vašeho mínění a zkušenosti nejpalčivější problém?
Nepozornost, bezohlednost a rychlost. Moje zkušenost říká, že ne vždy můžu jet tou rychlostí, která je povolená, protože moc záleží na tom, jaká je vozovka, počasí, provoz a tak.

Čím je tolerance a ohleduplnost na silnicích součástí života podle evangelia?
Plyne to z příkazu lásky k bližnímu a z pátého přikázání desatera Nezabiješ. Je to zkrátka naprosto konkrétní projev křesťanského života. A je moc třeba, aby nám to přešlo do krve. Daří se to. Jsem optimista, protože vidím, že si řidiči zvykají zastavit před přechodem, dát chodci přednost a ještě mu k tomu vlídně pokynout. Těší mě, když vidím opatrnost při předjíždění cyklistů.
Spousta řidičů se naučilo „vyhodit blinkr“, aby tak těm za sebou dali najevo, že před nimi jede někdo na kole a je třeba ho objíždět. Doufám, že budeme také umět více sundávat nohu z plynu.
Neměli bychom též zapomínat, že přikázání Nezabiješ se týká také nás samotných, že máme mít starost i o svůj život.

Takže porušování dopravních předpisů je prohřešením proti těmto přikázáním?
Ano, dá se to tak říct. V té souvislosti bych se ale přimlouval u zákonodárců, aby byly předpisy skutečně rozumné.

Co byste jako biskup vzkázal řidičům-křesťanům?
I za volantem platí přikázání lásky a Nezabiješ! Nesmíme oddělovat svůj náboženský a duchovní život od každodenní praxe – a ani od té za volantem.