1. MÍSTO Ludvík Armbruster: Tokijské květy

Vydání: 2012/9 Dominik Duka sloužil "kardinálskou primici", 29.2.2012

Ten příběh by sám o sobě vydal na román. Mladý jezuita, který byl kvůli svému rakouskému občanství z bolševického internačního lágru v roce 1950 vypovězen za hranice, se do vlasti vrací bezmála po půl století. Čech, který většinu svého života prožil v Japonsku. Filozof, který se kvůli práci na tokijské a poté pražské univerzitě nemohl své lásce vlastně nikdy naplno věnovat. Člověk, který ví, že i životní facky mají svůj smysl. „Je velmi zdravé být ochoten jakékoliv zaměstnání v případě potřeby opustit a nelitovat toho,“ podotýká P. Ludvík Armbruster.

Kniha je však mnohem víc než zaznamenáním běhu života jednoho významného filozofa a teologa. Je do jisté míry i jeho filozofickým kšaftem – ne kvůli jeho věku, ale proto, že jinou knihu zaznamenávající alespoň do určité míry jeho myšlení v ruce nemáme, ať už v češtině nebo v jakémkoliv z těch mnoha jazyků, kterými P. Armbruster vládne.

Dalo by se říci, že poučený nadhled a rozhled, s nímž respondent v rozhovoru sděluje své podněty, mohl získat proto, že tolik let pobýval ve zcela odlišném kulturním prostředí. Šlo by to ale i obrátit: tuto vzdálenou jinakost mohl pochopit právě díky svému trpělivému porozumění. Že má P. Ludvík Armbruster vzácný dar vyjadřovat hluboké úvahy srozumitelně a v tom nejlepším slova smyslu „uživatelsky přívětivě“, vědí všichni posluchači jeho kázání v pražském kostele sv. Ignáce. Stejně tak, že dokáže hovořit o tématech, která jsou skutečně aktuální, nejen často prezentovaná. V této knize to dělá také.

Tokijské květy je termín, kterým se ve starém Japonsku označovaly časté požáry v tomto tehdy ještě dřevěném městě. Na spáleništi tak mohlo vyrůst něco nového. Kniha Tokijské květy ukazuje, že nové lze skloubit s tradicí a že k tomu, aby bylo možno stavět, není třeba bezhlavě bourat. Neboť „pochopit znamená překročit“.

Pro knihu hlasovali: Dominik Doubrava, Markéta Koronthályová, Marie Rút Křížková, Josef Lacman, Karla Ladwigová, Václav Malý, Jaroslav Med, Otmar Oliva, Aleš Opatrný, Jan Stříbrný a Martin T. Zikmund.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay