"Setkáváme se tu i s nadávkami"

Vydání: 2007/26 Hurá na prázdniny, 26.6.2007, Autor: Kateřina Šťastná

Od letošního dubna působí P. Miroslav Zdík Jordánek spolu s pětaosmdesáti vojáky českého kontingentu Provinčního rekonstrukčního týmu Fajzabád na severovýchodě Afghánistánu. Jak říká, je to nádherná hornatá země, ale velice zaostalá, nejednotná a prorostlá organizovaným zločinem. K napjaté situaci prý výrazně přispěla také přírodní katastrofa: silné přívalové deště s následnými sesuvy půdy. Zemřelo nejméně 30 osob a postiženo bylo přes 1000 rodin...

Kde působíte a co se za tu dobu, co tam jste, již podařilo?

Naše základna se nachází u hlavního, asi třicetitisícového města Fajzabád, odkud vyjíždíme do osmi distriktů této provincie. V praxi to znamená stovky najetých kilometrů v nesmírně náročném horském terénu a za těžkých klimatických podmínek. Kromě plnění vojenských průzkumných a zpravodajských úkolů naše patroly mapují potřeby místních obyvatel ve vesnicích a městech, kterými projíždějí. Podílejí se na procesu obnovy provincie, což znamená pomoc při výstavbě škol, výstavbu vodních zdrojů nebo elektrifikaci a další humanitární a sociální pomoc. Náš lékař či zdravotník je schopen poskytnout základní zdravotní ošetření, protože ve většině vesnic není ani ordinace, ani lékař, nejsou tam žádné léky a zdravotnický materiál. Každá patrola s sebou vozí také školní pomůcky i hračky pro děti ve školách, které se často učí pod roztrhanými stany nebo jen pod širým nebem.

Jak vás přijímají místní obyvatelé?
Většina nás přijímá přátelsky, nebo nás alespoň tolerují. Téměř všechny děti s roztaženýma rukama běží k projíždějícím vozidlům a na vojáky volají „ball, ball“, starší muži pokynou hlavou, usmějí se nebo s dlaní na srdci pozdraví. Při jakémkoli problému jsou místní lidé ochotni pomáhat, beze slova se například chopí lopat a pomáhají odklízet zasypanou cestu. Někdy se ale setkáváme i s nadávkami a nepřátelskými gesty: napřaženou rukou svírající kámen, s prstem přejíždějícím po krku. Ne každý tu má přístup k novinám, rádiu a obecně k informacím, a tak z nás při prvních setkáních mají strach. Byl jsem svědkem docela dramatického setkání s ředitelem jedné školy, který s námi odmítal jednat. Když jsme mu pak vysvětlili, kdo jsme, a několik Afghánců z okolních vesnic dosvědčilo, co jsme udělali pro jejich školy, přijal nás a dnes jsou vztahy s ním velice přátelské.

Začátkem května u nás média přinesla smutné zprávy, že ve Fajzabádu zahynul při sesuvu půdy jeden český voják a jeden byl těžce zraněn – jak jste to prožívali?
Ta tragická událost s sebou přinesla silnou vlnu solidarity našich zahraničních kolegů v misi ISAF. Vojáci na základně v Mazar-e-Sharif lemovali celou cestu a vojenským pozdravem vzdávali úctu Koljovi, kterého jsme společně doprovázeli na jeho poslední cestě domů. Bylo pro mě silným zážitkem pozorovat, jak se naši vojáci v této situaci stmelili. Způsob, jakým procházeli takovým okamžikem, jímž byl například let s rakví do Kábulu, kde jsem byl také přítomen, nebo chvílí, kdy společně sdělovali zraněnému kamarádovi, který se po operaci probral z umělého spánku, že jeden z nich nepřežil, mě přesvědčila o jejich hluboké lidské zralosti. Na naší základně Fajzabád pak proběhla bohoslužba, jíž se zúčastnili téměř všichni vojáci ze základny a v den i v hodině Koljova pohřbu doma jsme se i my tady sešli k soukromému rozloučení, které bylo doprovázeno četbou biblických textů, modlitbami a hudbou. Bohužel jsme se k podobným bohoslužbám sešli ještě několikrát, když v Kunduzu zemřeli při výbuchu nástražného výbušného systému tři němečtí vojáci.

Musí to být asi hodně náročné, když vojáci žijí v každodenním ohrožení života...
V těchto situacích si mnoho vojáků pokládá otázky, od nichž si normálně zachovávají odstup. S některými z nich jsem vedl velice otevřené rozhovory o duchovních tématech.
Pro mě osobně bylo velice zajímavé naslouchat v nemocnici vyprávění těžce zraněného vojáka. Přežil jízdu v mohutné lavině kamení, suti a bahna, spadl do studené řeky, která ho silným proudem nesla asi 300 metrů, než se mu podařilo dostat ke kraji a s četnými zraněními vyšplhat na kámen, na němž silně podchlazený přečkal celou noc. Sdělil mi, že bolest a vyčerpání bylo tak silné, že měl několikrát chuť svůj boj vzdát. Ale zachránila ho – řekl jednoduše a přesvědčivě – láska! Stále myslel na svoji ženu a děti a množství přátel. Svým dětem slíbil, že se vrátí domů. Do telefonu mi pak vyprávěl, jak to bylo krásné, když je doma uviděl. Mezi osobními věcmi měl na řetízku i medailku archanděla Michaela, kterou dostal při příletu do Afghánistánu od německého kaplana v Kunduzu před velikonoční vigilií. Nosil ji na řetízku se svojí osobní známkou. Celá ve vodě zčernala, jen část lemující křídla, přilbu a meč archanděla Michaela zůstala jasná a nepoškozená. Když mi ji ukazoval, komentoval to slovy, že nad ním Bůh držel ochrannou ruku.

Podílíte se také na křesťanských humanitárních projektech – co všechno už čeští dárci poslali – a komu šla pomoc?
Humanitární pomoc našeho kontingentu podpořilo asi 15 českých farností částkou téměř 200 tisíc korun. Velká část byla využita ve prospěch sirotčince ve Fajzabádu, kde je asi 70 dětí zcela odkázáno na nepravidelné příspěvky dobrodinců. Opravili jsme část budov sirotčince a při každé návštěvě nakoupíme základní potraviny. Brzy budou děti v sirotčinci očkovány proti žloutence. Křesťanská sbírka je dále využívána zejména ve prospěch škol, za část z ní se pořídilo vybavení pro menší zdravotní ordinaci. Náš kontingent disponuje i jinými prostředky, z nichž se zbudovalo několik vodních nádrží, opravilo se nebo postavilo několik menších elektráren, zrekonstruovali jsme a vybavili pár škol, podpořili jsme několik policejních stanic a v nejbližší době bude zbudován most v těžko přístupné oblasti postižené přívalovými dešti a následnými sesuvy půdy. Více informací o misi v Afghánistánu najdete na: www.army.cz/prt.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay