26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Příklad biskupa Gojdiče nám ukazuje cestu

15. 4. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/16 Misie, 15.4.2008, Autor: Martin T. Zikmund

Za historicky prvního bratislavského arcibiskupa byl kardinálem Jozefem Tomkem v březnu inaugurován Stanislav Zvolenský, představitel nové generace slovenských biskupů. Při té příležitosti jsme se ho zeptali na některé aspekty života katolické církve na Slovensku.

Před dvěma týdny uplynulo dvacet let od bratislavské „svíčkové demonstrace“ v roce 1988. Tehdy slovenští katolíci usilovali o svobodu víry. O co usilují dnes?

V současnosti se katolická církev na Slovensku věnuje otázkám ochrany života od jeho početí až po přirozenou smrt. Snaží se zabránit nastolení diktatury liberálního systému – i současná doba má totiž své projevy totalitarismu, které jsou mnohdy rafinovanější. Ty komunistické se jeví ve srovnání s nimi jako velmi přehledné a jednoduché. Především se snažíme obnovit vědomí, že vztah k Bohu má kromě rozměru víry také rozměr mravnosti.

Když v roce 2003 navštívil Jan Pavel II. Slovensko, hovořil o „novém jaru víry“ ve vaší zemi. A skutečně: na Slovensku se mezi lety 1991 a 2001 zvedl počet katolíků ze 64 na 73 %. Také počet kněží se výrazně zvýšil. V čem je tajemství těchto čísel? Někteří mluví o slovenském náboženském zázraku...
Rozlišuji dvě „tajemství“, na která poukazujete. To první souvisí s tím, proč se po 40 letech komunismu přihlásilo tolik obyvatel ke katolické církvi. Druhé tajemství je, že tento počet v další dekádě ještě narostl. Myslím, že druhé tajemství je menší. V roce 1991 totiž panoval mezi lidmi ještě ostych přiznat se nějak veřejně k určitému náboženskému společenství. V roce 2001 byla už jiná situace. Výrazný nárůst počtu kněží bylo možno připsat hlavně tomu, že se na veřejnost dostali i kněží, kteří předtím působili skrytě. Pozitivní příklad jejich věrnosti probouzel nová povolání. Nezdá se mi však přiměřené mluvit o slovenském náboženském zázraku, neboť si uvědomujeme, že i těch 64 nebo 73 % znamená, že jsme mnoho věřících ztratili a že máme spíše prosit o zázrak obrácení a duchovní obnovy.

Nedávno byly na Slovensku restrukturalizovány diecéze. Jejich hranice na jihozápadním Slovensku se nyní táhnou z jihu na sever (bratislavská, trnavská, nitranská). Maďarští katolíci žijící na Slovensku však předtím marně žádali, aby území nově vymezených diecézí více respektovalo národnostní složení obyvatel – což by odpovídalo směru od západu na východ. Nejsou nové poměry na škodu pastoraci těchto maďarských katolíků?
Základní otázkou bylo, zda se má hlavní město Bratislava stát sídlem diecéze a zda je přiměřené, aby vznikla diecéze na severu Slovenska se sídlem v Žilině. Následně byla vypracována studie o počtu kněžských povolání za posledních 25 let v jednotlivých děkanátech původní bratislavsko-trnavské arcidiecéze (o příznivé statistice na severu Slovenska se nepochybovalo). Teprve po kladném zodpovězení této otázky byly vytvořeny územní celky tak, aby mezi ně byly rovnoměrně rozděleny děkanáty s početnějšími kněžskými povoláními a děkanáty s jejich malým, či dokonce nulovým počtem. Návrh severo-jižního členění tedy nevycházel z národnostního, ale z pastoračního kritéria. Proto nepokládám toto rozdělení za nevýhodné ani pro maďarské katolíky na Slovensku. Samozřejmě si přeji, aby tyto změny vedly ke sblížení a novému porozumění mezi Slováky a Maďary. Ostatně každý biskup je povinen usilovat o to, být dobrým duchovním otcem pro věřící kterékoli národnosti, která žije na území jeho diecéze.

V březnu uplynulo 69 let od vzniku Slovenského štátu, v jehož čele stál kněz a politik Jozef Tiso. Jiný slovenský duchovní, biskup Pavol Gojdič však nebezpečí klerofašismu, antisemitismu a později i komunismu zásadně vzdoroval. Není nedávné blahořečení biskupa Gojdiče zároveň i nepřímou kritikou vlády Jozefa Tisa a slovenské církve, která se za jeho vlády těšila privilegovanému postavení?
Církev na Slovensku nesmí zavírat oči před žádnou kritikou, která je spravedlivá. Vždyť ta nás poučuje, očišťuje a inspiruje, abychom neopakovali staré chyby. Takové kritiky se není třeba bát, i když není příjemná. Můj osobní názor však je, že papež Jan Pavel II.
blahořečil biskupa Pavla Petra Gojdiče jako mučedníka s ohledem na jeho zásadně odmítavý postoj ke komunismu. Pro nás na Slovensku je velkou radostí, že můžeme poukázat na tak významného představitele katolické církve té doby, který zásadně odmítal i antisemitismus – a to nejen teoreticky. V době holokaustu totiž nezištně zachraňoval židovské spoluobčany a stal se dokonce vůbec prvním biskupem, jemuž bylo uděleno nejvyšší vyznamenání státu Izrael „Spravedlivý mezi národy“.
Kdybych přece jen měl dát do souvislosti zmíněné dva představitele slovenského katolicismu, tak blahořečení biskupa Gojdiče nám jednoznačně ukazuje, která cesta byla a je správná.



Stanislav Zvolenskýse narodil v roce 1958 v Trnavě. V roce 1982 byl v Bratislavě vysvěcen na kněze, působil jako kaplan a farář nejprve v Galantě a pak v Bratislavě. Od roku 1999 vyučoval tamtéž na teologické fakultě. V květnu 2004 byl v Trnavě vysvěcen na biskupa a v únoru 2008 byl jmenován bratislavským arcibiskupem.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou