Vydání: 2005/13 Velikonoce, 19.4.2005

Biskupové členských zemí Evropské unie se sešli na začátku března na svém pravidelném zasedání v Bru- selu. Jejich hostem byl mj. předseda Evropské komise José Manuel Barroso. České a moravské biskupy na tomto setkání reprezentoval pomocný pražský biskup Václav Malý, kterému jsme po návratu položili několik otázek.

Evropská unie stojí před přijetím Evropské ústavní smlouvy v jednotlivých členských státech. Zabývali se tímto zásadním krokem i biskupové?
Katolíci přece nežijí ve virtuální realitě, ale v reálném světě, takže přijetí evropské ústavy je pro ně stejně důležité jako pro kteréhokoli jiného Evropana. Biskupové se tudíž rozhodli jasně vyslovit podporu přijetí ústavy, a to i přesto, že se do textu její preambule nepodařilo prosadit zmínku o Bohu a o křesťanství. Většina biskupských konferencí by také přivítala urychlení přístupových rozhovorů s dalšími zeměmi. V poslední době vzrostl politický tlak na evropské instituce, aby povolily liberálnější přístup k eutanazii, takže jsme se nemohli vyhnout ani tomuto tématu. Shodli jsme se, že je nutné, aby církev aktivně prezentovala svá stanoviska vůči eutanazii – a to nejen politikům v Bruselu, ale i v jednotlivých členských zemích.

Jak je to se vztahem EU k zemím Třetího světa a s angažovaností církve v této oblasti?
Příspěvky Unie a jejích členských států tvoří více než 50ým zemím. Jedním z našich úkolů v Bruselu bylo dohodnout se, jak konkrétně se na této pomoci bude podílet církev. Logicky jsme mluvili především o aktivitách Charit v jednotlivých státech Unie a zamýšleli se nad tím, jak jejich činnost lépe koordinovat.

Sešli jste se také s předsedou Evropské komise José Barrosem. Jak na vás jeden z nejvlivnějších mužů Evropy zapůsobil?
Setkání s ním bylo přátelské. Je to člověk, který rozhodně vnímá realitu současné církve. Za priority pro další rozvoj Evropské unie považuje především podporu výzkumu a vzdělání, prosazování prorodinné politiky a prohlubování solidarity – tou přitom nemá na mysli jen pomoc vyspělejších zemí chudším částem světa, ale také solidaritu mezigenerační: zodpovědnost za to, co po sobě současní lidé zanechají svým potomkům. Biskupové se s předsedou Evropské komise shodli i na tom, že je třeba hledat způsoby soustavné a neformální spolupráce evropských institucí s církví, kdy nesmí zůstat jen u proklamací a několika nahodilých setkání.

Velmi často se v poslední době hovoří o nutnosti pozměnit plány dalšího rozvoje Evropské unie...
Právě tomuto tématu se věnuje nový dokument s názvem „Posílení evropského sociálního modelu“, který mě zaujal hned v několika ohledech. Je zde například obsažena výzva k dialogu mezi vědou, výzkumem a teologií. Podpora rodiny je představena v širších souvislostech, jako je nezaměstnanost, rozšiřování sociálních služeb státu a podobně. Ekonomický růst se nesmí stát cílem vládnoucích politiků, ale musí být prostředkem umožňujícím lepší sociální zabezpečení obyvatel. Za důležitý pokládám také důraz na ochranu životního prostředí, protože tato oblast bohužel stále není v katolické církvi příliš zažitá a frekventovaná.

MARTIN HORÁLEK, red