Za komunismu církev obstála se ctí

Vydání: 2012/47 Křesťané darují pomoc druhým, 20.11.2012, Autor: Jiří Prinz

StB. Tři písmena, při jejichž vyslovení řadě lidí dodnes běhá mráz po zádech. Státní bezpečnost byla před rokem 1989 nejúčinnějším nástrojem KSČ k jejímu ovládání společnosti. O tom, jakým způsobem zasahovala do církevního života, jsme si povídali s historikem JAROSLAVEM ŠEBKEM.

P. Miloslava Vlka, pozdějšího pražského arcibiskupa, sledovala StB takřka na každém kroku. Snímek ABS

 Zaměřovala komunistická Státní bezpečnost svou pozornost na církev více než na jiné složky společnosti?

Katolická církev u nás patřila k nejsledovanějším subjektům. V době nástupu komunistů k moci byla totiž pořád ještě velice silná – hlásily se k ní dvě třetiny obyvatelstva. Navíc to byla síla, jež byla v zásadním rozporu s ateistickým režimem, který komunisté reprezentovali. A v neposlední řadě deklaroval Vatikán jasný protikomunistický postoj, takže komunistická moc se na církev zaměřila velice intenzivně.

 Čeho chtěli komunisté dosáhnout svým pronásledováním církve? Chtěli si ji pouze podmanit, nebo ji rovnou zničit?

Pronásledování církve procházelo různými fázemi. Každá měla přitom svůj vlastní cíl. V letech 1949 a 1950 komunistická moc usilovala například o vytvoření nové národní cír-
kve, která by nebyla pod kontrolou Vatikánu. Katolická církev totiž měla, na rozdíl od jiných Státní bezpečností sledovaných struktur, ještě ten rozměr, že její centrum bylo mimo území republiky. To stranu velice dráždilo a také proto se církev dostala mezi pronásledovanými 
institucemi na místo nejpřednější. Úkol vytvořit národní církev se však nezdařil, protože 
narazil na jednoznačný odpor kněží i laiků.

V další fázi šlo tedy o to, eliminovat církev jako možného ideového protivníka. Prostřednictvím zákonů komunisté tudíž postavili církev pod striktní státní dozor a ruku v ruce s tím ji zbavili její ekonomické základny. Po zavraždění P. Toufara pak začíná masivní pronásledování církve: monstrprocesy, likvidace mužského i ženského řeholního života, proticírkevní propaganda atd. V tuto chvíli byla církev zahnána za zdi kostelů a v tomto stavu zůstala po většinu času komunistické vlády. Je ale třeba dodat, že kdykoli režim své sevření trochu povolil, církev prokázala velkou schopnost revitalizace.

 StB usilovala také o průnik do církevních struktur. Jakým způsobem se zde snažila získávat spolupracovníky?

Používala podobné metody jako v případě jiných nepřátel režimu. V první vlně získávala StB spolupracovníky z řad prorežimně naladěných kněží, kteří se po únoru 1948 přihlásili k novému režimu v podstatě dobrovolně. Motivy těchto tzv. vlasteneckých kněží byly často materiální povahy – tzn. že si od spolupráce slibovali vyšvihnutí se v rámci církevní hierarchie či jiné, zejména ekonomické výhody. Kromě těchto dobrovolných spolupracovníků ale StB získávala spolupracovníky především cestou brutálního nátlaku. Vyhledávala slabá místa u jednotlivých kandidátů spolupráce, třeba nějaké prohřešky z minulosti, a snažila se je psychicky zlomit. K tomu si často pomáhala i fyzickým násilím. Je však zajímavé, že i sama StB ve svých interních materiálech doznávala, že se jí v církevním prostředí spolupracovníky příliš získávat nedaří, zvláště ne mezi řeholníky. Takže to procento lidí, kteří na spolupráci přistoupili, bylo nakonec minimální.

 Podařilo se naší komunistické Státní bezpečnosti proniknout do církevních struktur lépe než třeba v jiných zemích tzv. východního bloku?

Řekl bych, že církev u nás byla ve srovnání s ostatními východoevropskými zeměmi vůči tlakům StB asi nejrezistentnější. V Maďarsku kupříkladu byla tamní státní bezpečnost ve své snaze získat vysoké státní hodnostáře v řadě ohledů úspěšnější než u nás. Bylo to dáno především tím, že tamní církev byla přeci jen pod menším tlakem než v Československu, takže hranice mezi dobrem a zlem tam nebyla tak ostře vnímána a bylo snazší ji překročit.

Že se u nás nedařilo StB patřičně proniknout do církevních struktur, dokazuje nejlépe skutečnost, že vůbec nedokázala reagovat na to, jak v osmdesátých letech církev začíná aktivně vstupovat do veřejného prostoru. Při takových akcích, jako byly pouť na Velehradě v roce 1985 nebo projekt Desetiletí duchovní obnovy, se ukazovalo, že už není schopna mít tyto věci pod kontrolou.

 Postupovala tajná policie v ostatních středoevropských zemích vůči církvi podobně jako u nás, nebo měla odlišné strategie?

Můj názor je, že postup nejen Státní bezpečnosti, ale celého komunistického systému vůči církvi byl nejbrutálnější právě tady u nás. V Československu byla katolická církev neustále pod obrovským tlakem, který nepolevoval po celou dobu existence režimu. U nás, na rozdíl třeba od Maďarska, natožpak od Polska, byla církev zahnána do role naprosto marginalizované instituce, která neměla možnost se veřejně projevit. Bylo to do jisté míry dáno i tím, že zde bylo možné navazovat na určité katolické resentimenty, s nimiž se zde setkáváme už od poloviny 19. století. A jak se ukazuje, některé protikatolické obrazy dokážou zafungovat i v současné demokratické společnosti na začátku 21. století.

 Lze říci, že církev jako celek v době komunistického pronásledování obstála?

Osobně si myslím, že církev obstála se ctí, což ale neznamená, že by se o mnoha citlivých součástech tohoto tématu nemělo mluvit. Bez toho se církev neposune dál ve vnímání své vlastní identity, v hledání svého místa v dnešních demokratických poměrech.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay