Vydat se na pouť do Svaté země

Vydání: 2019/26-27 Putování s živým Mistrem, 25.6.2019

Izrael je plný míst, kde se lze doslova „dotknout“ biblických příběhů a jít ve stopách Ježíše Krista. Oslovili jsme několik osobností, které tam pravidelně jezdí, aby se podělily o to, které místo je „to jejich“. Ovšem dva ze čtenářů Katolického týdeníku se do Izraele budou moci vypravit osobně. KT při příležitosti 70. výročí své existence připravil ve spolupráci s CK Křížek mimořádnou první cenu do Velké letní soutěže – zájezd do Svaté země pro dvě osoby.


Jeden z pohledů na Jeruzalém. Snímek Profimedia


Vzpomínky na Emauzy

Strávila jsem tam čtyři roky svého života. Bylo to poutní místo, které se nachází u dvou archeologicky odkrytých byzantských bazilik a biskupského domu. Právě zde se měly nacházet biblické Emauzy a pozdější byzantské město Nikopolis, poblíž kterého pak bývala vesnice nesoucí arabské označení Ammaus. Leží při starobylé silnici spojující přístav Jaffa s Jeruzalémem, v blízkosti Ajalonského údolí. Kvůli této strategické cestě se zde v historii odehrálo mnoho bojů: od Jozua, jemuž při bitvě stanulo slunce nehybně na obloze (Joz 10,12-13) přes Šalomounovo opevnění nedalekého Gezeru (1 Kr 9,17), vítězství Judy Makabejského, hájícího právo na svou víru (1 Mak 4,1-27) a nedaleký střet mezi Balduinem IV. Malomocným a Saladinem za Jeruzalémského království až po boje, které následovaly po vyhlášení Státu Izrael.

Je tu přítomna celá spletitost historických dění, ale také připomínka velikonoční události, kdy emauzští učedníci pochopili, prozřeli a užasli v přítomnosti svého vzkříšeného průvodce, kterého konečně poznali při lámání chleba (Lk 24,13-35). Neanalyzovali pojem vzkříšení, ale setkali se s živoucím, doprovázejícím Kristem, s jeho osobním zájmem, vztahem, přátelstvím ke každému z nás – byť je člověk třeba sebevíce zklamán z dění ve světě, který obývá.

Mé vzpomínky na toto místo zůstávají veskrze hluboké a bohaté na vztahy s lidmi i Bohem. Připomínají pravdu evangelia, že Život (ten Boží) vítězí nad nejrůznějšími obtížemi.

PAVLA EDITA HERCIKOVÁ, průvodkyně ve Svaté zemi

Místo Petrova primátu

To podmanivé místo se nachází na břehu Genezaretského (Galilejského) jezera na území zvaném Tabgha, což znamená „Sedm pramenů“.

U břehu jezera je kaple Petrova primátu. Uprostřed kaple se nachází kámen, který se latinsky nazývá Mensa Christi (Kristův stůl). Vedle kaple je umístěna socha od františkána Andrey Martiniho, zobrazující Ježíše, který předává Petrovi úkol pást beránky a ovce. Toto místo navštívili oba svatí papežové poslední doby – Pavel VI. a Jan Pavel II. –, aby připutovali tam, kde začala Petrova pastýřská služba.

Sem je tradičně umístěn příběh z 21. kapitoly Janova evangelia, která vypráví o neúspěšném rybolovu Petra a jeho druhů, o Ježíšově ranním zjevení na břehu jezera, o společné snídani připravené Zmrtvýchvstalým, ale i o důvěrném rozhovoru Petra s Kristem a trojím Petrově vyznání lásky. Je to místo, blízko něhož Jan poznal Ježíše a řekl Petrovi: „Pán je to!“

Byl jsem tady (s jednou výjimkou) při všech mých poutích do Svaté země. Pokaždé se mi podařilo slavit zde mši svatou a připomenout si důvěru, kterou Bůh vkládá do člověka, když Ježíš svěřuje Petrovi nejen klíče od Království, ale všechny lidi jako beránky a ovce.

Zde můžeme poděkovat za dar Petra a jeho nástupců, kteří mají především povolání shromažďovat a být garanty jednoty. Vyznáváme, že církev je „jedna, svatá, všeobecná a apoštolská“. Toto vyznání jako by se na tomto klidném a nenápadném místě zhmotnilo. Každý papež je Petrem konkrétní doby, ale jeho úkol zůstává stejný: milovat Krista, jít za ním a pást beránky a ovce. Klíče od Království nejsou prostředkem moci, ale nástrojem pro usnadnění cesty člověka k Bohu. A to platí pro každého křesťana. Naším úkolem je milovat, svědčit, ukazovat směr, usnadňovat cestu. V tichu tohoto místa je příležitost tyto skutečnosti znovu přijmout.

P. STANISLAV PŘIBYL, generální sekretář ČBK
 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 43 22. – 28. října 2019

Kdo by se děsil, kdo by se třás?

Někdo má ty hřbitovní procházky rád. Náhrobky dokážou prozradit mnohé: jak si místní cení svých předků, jak se jim žije dnes. Jiný se ale krchovu zdaleka vyhne. Je…

celý článek


Spřátelit se s vlastní smrtí?

Legalizovat eutanazii chce skupina poslanců v čele s Věrou Procházkovou z Hnutí Ano. Návrh zákona, který minulý týden dokončila skupina poslanců, bude ještě připomínkován…

celý článek


Stavba svatovítských varhan jde do finále

Ochutnávkou krásy a možností budoucích svatovítských varhan byl inaugurační koncert 14. října přímo ve varhanářské dílně Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu.…

celý článek


Misionář, „který utekl smrti“

P. MATEUSZ DZIEDZIC působí od roku 2009 jako misionář ve Středoafrické republice (SAR). Vrátil se tam i přesto, že ho v roce 2014 zajali místní ozbrojení povstalci. S KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay