Vydání: 2018/24 Oděv kosmonautů pro papeže, 12.6.2018, Autor: Jiří Macháně

Přitom před 73 lety stihla místní farní společenství doslova demografická katastrofa: poválečný odsun obyvatel německé národnosti z města a okolí. S jejich nuceným odchodem se zcela vyprázdnil i kostel. Dnes tu přichází na nedělní bohoslužby asi 250 věřících. „Prakticky 99 % členů farnosti v roce 1945 zmizelo v odsunu do Německa,“ vypráví místní duchovní správce P. Václav Dolák, když procházíme farou, kde se už smýčí a chystá malování. Vrcholí tu drobné opravy a přípravy na chystanou primiční slavnost, která zde má proběhnout 7. července. „To když Pán Bůh dá a náš farník Ondřej Poštulka přijme 30. června v olomoucké katedrále kněžské svěcení,“ usmívá se P. Dolák. A zve nás na rozlehlý farní dvůr ohraničený opravenými budovami, kde usedáme do stínu obrovské stodoly. Tam po primiční mši svaté zavítají kroky pozvaných farníků a přátel budoucího novokněze. „Přestože naši farnost před sedmi dekádami doslova zdecimovaly dějinné události, rodí se tu kněžská povolání,“ pokračuje P. Dolák. Anebo možná právě proto, jak uvažuje dál. „Je to zázrak, protože jsme tu spíš taková diaspora. Každé to povolání je tajemství a speciální příběh. Bůh se prochází v srdci člověka a je velké dobrodružství to pozorovat,“ říká svitavský kněz a s úsměvem dodává: „Slyšel jsem hovořit odborníky o tom, že jedno kněžské povolání vzejde z asi 1 500 lidí. To by nás tu muselo být v kostele šest tisíc.“
Farnost však, co se úsilí o duchovní povolání týče, nezahálí. Každý čtvrtek tu mají stálý mešní úmysl: bohoslužba je obětována za seminaristy, kněze a rodiny. Každý pátek pak ve tři hodiny začíná adorace a modlitba růžence za bohoslovce.
Počkej rok a pak jdi
Ve svitavské ulici Boženy Němcové v nárožním domku žije rodina Poštulkova. Tady Ondřej spolu s bratry Vojtěchem a Markem vyrůstali. Vítají nás jejich rodiče. „O kněžství Ondra mluvil už na gymnáziu. Byla jsem moc ráda, když odešel prvně studovat historii do Brna. Právě odtud pak vlastně přišlo utvrzení v jeho povolání,“ vzpomíná na cestu svého syna Brigita Poštulková. Tatínek Josef na ni navazuje: „Kněžská cesta životem je z pohledu víry opravdu velká věc. Měli jsme radost, ale zároveň jsme ho vybízeli, aby dal svému zrání čas. Říkal jsem mu: ‚Počkej rok, a pokud bude to volání stále znít, jdi.‘
To víte, pro tátu s mámou je to těžké, když vidí, že syn udělal rozhodnutí, kvůli kterému to v životě nebude mít lehké,“ doplňuje Josef Poštulka.
Slova rodičů potvrzuje i P. Dolák, který Ondřeje po dobu seminární formace doprovázel. „Farníkům se snažím stále říkat, že musejí jednat tak, aby se jim bohoslovci necítili být zavázaní, že vstupem do semináře automaticky musejí dospět až k primici, na kterou se teď všichni tak těšíme.“ Jednou po mši svaté oslovila svitavského duchovního správce jedna z farnic, která ho posílala za bohoslovci z farnosti. „Chtěla, abych jim řekl, ať si to pořádně rozmyslí, že to budou mít moc těžké, protože i při pohledu do vlastní rodiny vidí, že na ně moc lidí nečeká. A ti, kteří o kněžskou službu stojí, budou mít obrovská očekávání. Klukům jsem proto při každém odjezdu do semináře zdůrazňoval jejich svobodu, aby ji objevovali bytostně a opravdově. Aby hledali Boží vůli.“
Primiční tým
Za vrcholem hledání a nalézání se nyní s blížícím kněžským svěcením ocitl právě Ondřej Poštulka, kterého jsme navštívili v olomouckém semináři. To proto, že zde působí jako jáhen v přípravném ročníku semináře, tzv. konviktu. Zároveň slouží při liturgii po boku biskupů v katedrále sv. Václava. Přiznává se, že na něj blížící se okamžik kněžského svěcení doléhá. „Momentálně mi jde hlavou ve vší pokoře, jestli jsem vůbec lidsky schopný být knězem. Není to nějaký strach ženoucí člověka k útěku, ale znovu i po jáhenském svěcení, které je vlastně prvním a zásadním krokem na cestě ke kněžství, se mi v srdci otevírají pochybnosti. Prožívám tyto dny v pokoji, ale také jako napjaté očekávání,“ prozrazuje Ondřej.
Od starostí s praktickým průběhem primiční mše svaté a oslav u něj doma ve Svitavách mu pomáhá celý tým lidí. Jak se shodují místní kněz, rodiče i samotný Ondřej, primice není slavnost jenom novokněze či rodiny, ale skutečně celé farnosti. Přípravy proto začaly už půl roku předem. Po zkušenostech z předchozích let jsou svěřeny jedné konkrétní osobě – koordinátorem se stal farník Zdeněk Pešina, který všechno domlouvá s pekařkami, kuchařkami a dalšími dobrovolníky.
Po liturgické stránce si slavnost plánuje sám Ondřej. K ruce mu bude jeho bratr Marek, který má na povel místní ministranty. „A můj brácha Vojta bude stát na kůru, protože je vzděláním zpěvák, a tak bude mít na starosti primiční sbor i liturgickou hudbu,“ prozrazuje Ondřej Poštulka. A svěřuje se, jak ho překvapilo, když se od Zdeňka Pešiny dozvěděl, kolik lidí se na přípravách primice podílí. „Až mě polilo horko, když jsem zjistil, že jedna rodina kvůli primici zrušila dovolenou. Během studia se za mě mnoho lidí modlilo a pomáhali mi. Teď při přípravách primice se naplno ukazuje, kolika lidem na tom záleží. Je to hezký pocit,“ říká Ondřej.
Vyjde s požehnáním
Liturgický průvod v den slavnosti vyrazí v půl jedenácté od hřbitovního kostela sv. Jiljí, který přiléhá k farnímu areálu, a půjde přes město do farního kostela. Ještě před začátkem procesí ale čeká Ondřeje okamžik, ve kterém ho rodiče definitivně propustí do kněžské služby. Než vykročí k oltáři, požehnají mu. „Bude to jistě silný okamžik. Ondřej čekal na naše požehnání vstoupit do semináře, bral nás jako jeden z hlasů, kterému při volbě svého povolání naslouchal. Všem našim klukům jsme žehnali snad denně. Tohle ale bude výjimečné, podobně jako když to dělají rodiče v den svatby. Odchází nám dospělé dítě do světa služby církvi. Hezky se o tom mluví, ale když to pak nastane, musíte to prožít, přijmout a odevzdat,“ sděluje své pocity maminka Brigita.
Přítomní kněží pak požehnají primiční ornát, dar farnosti, který bude mít novokněz na sobě vůbec poprvé. „Jsme farnost Navštívení Panny Marie, a proto, jak už mi prozradili farníci, bude bílý,“ prozrazuje Ondřej Poštulka s tím, že čím blíže je primici, tím více narůstá i jeho tréma. „Jsem už zvyklý před lidmi mluvit a vystupovat, ale tohle je moment hodně těžký. Mám přece jen strach, že něco zvorám nebo zapomenu,“ směje se mladík.
Kde bude sloužit další mše svaté, tedy kam bude vyslán na první štaci, zatím netuší. „To je veliké překvapení, které nám arcibiskup chystá. Oznámí to až v ohláškách v samotném závěru při kněžském svěcení. Právě v tu chvíli se věřící v zaplněné katedrále i novokněz dozví, kde bude kaplanem.“
Bezprostřední čas po primiční mši svaté bude ale patřit velké oslavě ve farním areálu a pod otevřeným krovem prastaré stodoly, tedy hudbě, veselí, jídlu a pití. „Moc se na to těším,“ přiznává P. Dolák a uzavírá: „My se v naší farnosti snažíme držet biblické zásady ‚Štastný lid, který dokáže oslavovat Hospodina‘.“