Škola jako bezpečný přístav

Vydání: 2019/37 Naděje, pokoj a smíření pro Afriku, 10.9.2019, Autor: Karolína Peroutková

Jak by měl vypadat ideální učitel našich dětí? „Chytrý,“ myslí si jeden rodič. „Spíše empatický,“ pomyslí si druhý. „Co třeba Jan Amos Komenský?“ podotkne poslední.


Dobrý pedagog nic neočekává, ale motivuje. Ilustrační snímek Martina Houdek
 
Září je měsícem prvních třídních schůzek. A kantor se při pohledu na mámy a táty svých svěřenců možná ptá podobně: Jak by měli vypadat ideální rodiče? Nabízí se jednoduchá odpověď: Nejlepší jsou ti, kteří i přes vzájemnou různost dovedou táhnout za jeden provaz. V boji i v míru.

Tato tematická dvoustrana je určena rodičům, kteří pociťují nespokojenost se školní výukou svého potomka a kvůli každé drobnosti burcují vedení školy. Nadechněte se, zastavte se! A zatím nikam neklepejte. Naopak, do svého nepokoje nechte vstoupit klid, empatii pro kantorské povolání a vědomí toho, že učitelům stejně jako vám opravdu záleží na vašich ratolestech. Spolu budujete most, po kterém dítě jednou přejde. S vírou v dobré vztahy, s chutí k dialogu.

Jak ale stavět takovou lávku? Pro začátek postačí vědomí, že učitel je také člověk. Není zachráncem vaší výchovy, robot či protivník. Spíše služebník, alchymista, přísný rodič a především autorita. „Uznání autorit vnímám jako velký problém současnosti. Často mívám v poradně děti, které neumějí rozeznat autoritu (kvůli nevýchově v rodině), nebo jsou naopak autoritami zahlceny,“ říká psycholožka Irena Lesová s tím, že doporučuje zdravý přístup mezi těmito krajnostmi. Podle ní dobrému vztahu mezi rodičem a pedagogem pomáhá také stanovení určitých pravidel, ale i míra sociální zralosti všech zúčastněných.

Respekt, úcta a důvěra

Jde o střet dvou nejvýraznějších vah v životě dítěte, které mají moc jak vzájemné silné a obohacující vazby, tak rozkolu, kde se nedá vyhrát. „Rodič je nejdůležitějším dospělým v životě dítěte a vnesl mu do života základní hodnoty. Učitel by se jim měl snažit porozumět a při výuce z nich vyjít. Rodič zase učiteli svěřil své dítě na několik hodin denně, měl by tedy primárně věřit v jeho dobrou vůli a ptát se, pokud mu je něco nejasného,“ vysvětluje Irena Poláková, učitelka na základní škole a lektorka Kritického myšlení. Takovou „hezkou teorii“ podle ní podpoří pravidla jakékoli blízké spolupráce – úcta, slušnost, prostor pro vyjasňování nesrovnalostí s vědomím toho, že pokud vztah přesto nebude fungovat, neúspěch je způsoben limitem, jímž je člověk.

Při funkčním vztahu by si ale rodič i učitel mohli klást tu důležitou a palčivou otázku současnosti: K čemu především by měl vést učitel na základních školách dnešní děti? Doba se prudce mění, v záplavě všech možných informací často tápeme. První odpověď ale obě strany už našly: dialog, přijímání odlišnosti, hledání odpovědi s respektem k druhému.

Nové dovednosti

„Otázku, k čemu by dnes měl učitel děti vést, si kladu velice často. Čas, který mají děti k dispozici k učení, je totiž jen jeden. Je pravděpodobné, že naše děti budou potřebovat jiné znalosti a dovednosti, než které jsme se ve škole učili my. Jenže jaké?“ ptá se lektorka Irena Poláková.

Sama by ráda prohlubovala právě osobitý pohled na skutečnost, ve které děti vyrůstají, vedla je k zájmu o poznání, ke kritickému uvažování nad tím, co děti vidí, slyší a čtou, k vyjádření názoru, k němuž použijí argumenty. A platí to i obráceně: děti mohou podle lektorky Polákové také hledat, kde se jejich partner v rozhovoru dopouští argumentační nedbalosti – ať už z důvodu neznalosti, lenosti, či dokonce ve snaze manipulovat.

Při hledání toho správného dialogu ale jedna věc zůstává neměnná: výchova k řádu. I tady má učitel své nezastupitelné místo. Ne snad s ukazovátkem, třískajícím do tabule jako v minulosti, ale třeba s poukazem na řadu osobností, kterým dodržování pevných mravních postojů možná nepřineslo snazší a spokojenější život, ale zcela jistě umožnilo vnitřní svobodu.

Tak. Pokud jste dočetli až sem, můžete už na dveře učitelského kabinetu zaklepat. Možná že jste už na neshody zapomněli a máte chuť se bavit s učitelem – tedy s vaším partnerem – na úplně jiné téma.

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay