26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Ročně sem přichází přes sto tisíc lidí

29. 5. 2018

|
Tisk
|

Živčákové právem říkají místo víry a pokoje. Také letos o druhé velikonoční neděli protínal zástup zájemců o svátost pokání dlouho před začátkem bohoslužby celý prostorný chrám Panny Marie Matky Církve a končil až venku pod korunami stromů...

Vydání: 2018/22 Statisíce lidí se nadechly posvátna, 29.5.2018, Autor: Václav Štaud


Celebrující kněz zvlášť srdečně vítá skupinu třiceti školních dětí a vzdálený návštěvník z Moravy může jen povzdychnout, jak vzorně se tito devítiletí poutníci umí v kostele chovat. Že dokázali pozorně sledovat celou promluvu, nebylo ovšem jen jejich zásluhou. Rektor kostela Ondrej Sabó totiž ohnivými a přesvědčivými slovy umí udržet pozornost! Děti však upřímný zájem o dění u oltáře neztratily ani během celé bohoslužby. A to měly v nohách prudké dlouhé stoupání z turzovského náměstí, kde nechaly stát svůj autobus.
Boží dar nad Turzovkou
„Už jsme tu letos podruhé,“ vysvětluje Anna Mináriková, vedoucí skupiny. Pracuje s dětmi v Centru volného času obce Hvozdnica v okrese Bytča. „Také naše děti umí být živé a neposedné, ale na Živčákové se jim líbí a tohle místo má na ně dobrý vliv. Všechny chodí do třetí třídy a tato pouť je součástí jejich přípravy na první svaté přijímání. Jsem ráda, že to berou tak opravdově. A Živčákovou pro ně i pro nás dospělé pokládám za velký Boží dar,“ svěřuje se Anna Mináriková. Po mši míří skupina dětí na rozhlednu, kde už mlčení končí. Veselé švitoření se dlouho nese nad horami Kysuc. Děti se těší z pohledů na blízké Beskydy, Javorníky, Malou Fatru – a při dobré viditelnosti mohou zahlédnout i Západní Tatry. Možná vidí až domů…
U pramenů je živo
Přešlo odpoledne, blíží se večer a poutníků na Živčákové neubývá – přicházejí a přijíždějí stále noví. Děti, jako většina účastníků bohoslužby, už dávno odešly, ale v kostele se pořád modlí desítky lidí. A stejné je to i u kaple Panny Marie Královny míru. I zde lidé respektují posvátnost místa a dodržují klid.
Právě tady se před šedesáti léty stalo něco mimořádného. Příběh, který ovlivnil duchovní život nejen prostého muže, ale zasáhl desítky a možná stovky tisíc dalších, kteří tu stále hledají, prosí a dostávají. Vedle kaple stojí několikametrová zeď pokrytá z obou stran tabulkami s poděkováním za Boží a Mariinu pomoc. Zeď tu nestojí dlouho, přesto na ní už moc volného místa nezbývá...
Ani u pramenů proslulé turzovské vody není hlučno, i když jsou cílem všech návštěvníků a často u nich nastává tlačenice. O této vodě se říká, že je léčivá. Jisté je, že má mimořádně dobrou a osvěžující chuť. Několik let stará informace o chemickém rozboru to zdůvodňuje tím, že tato voda obsahuje méně železa a naopak více manganu než obvyklá pitná voda. Nízká oxidovatelnost navíc zajišťuje menší obsah organických látek. Kvalita vody prý tak vydrží déle a lidé si ji odnášejí doslova ve velkém. Sucho, které trápí celou Evropu, už ale dosáhlo i sem. V provozu jsou jen dva ze tří zdejších pramenů. Ten, který měl mít údajně ozdravný vliv na oči, je v těchto dnech bez vody. Snad ale nevyschl navždy.
„Byli jsme sem ustanoveni, abychom sloužili poutníkům, a také proto, abychom na Živčákové vedli mariánský kult správnou cestou, jak ji stanoví církev. Než tu vznikla duchovní správa, někteří lidé na horu přinášeli vlastní návyky, ne vždy správné prvky zbožnosti, svérázné modlitby i výzdobu. Posvátnost se vytrácela, vítězila turistika. Všechno proto muselo dostat správný řád. A poté, co byl dokončen i chrám, má Živčáková i liturgickou podobu a úctu, která jí náleží,“ vysvětluje kněz, který zde slouží už osmý rok.
Poutníků sem přichází opravdu hodně. P. Sabó nyní odhaduje roční účast na bohoslužbách na více než 70 tisíc lidí a celkovou návštěvu na Živčákové až na dvojnásobek. „Rád u nás vítám návštěvníky z blízké Moravy, Slezska i Čech. Stane se, že jich je někdy dokonce víc než Slováků. Jak to poznám? Několikrát během mše přece oslovím přítomné: ‚Pán s vami.‘ Odpověď Slováka zní: ‚I s duchom tvojim‘, zatímco česká část odpoví: ‚I s tebou.‘ Hned tedy poznám, kdo převažuje,“ směje se rektor kostela.
Svědectví o uzdravení
„Na Živčákové už došlo k mnoha uzdravením, hlavně duchovního rázu. Poutníci tu pociťují pokoj, umějí se ztišit a soustředit na Boží přítomnost. Lehce se jim zde modlí a rozjímá,“ uvádí P. Sabó. „Nejvíc zázraků vidím a slyším ve svátosti smíření – dotyk milosrdné Boží lásky uzdravuje mnohé. Někteří zde najdou odvahu přistoupit ke zpovědi i po mnoha letech. Slyším také svědectví o uzdravení alkoholiků, o obnovených vztazích manželů. Jiná svědectví mluví zase o vyprošení daru dítěte v neplodnosti, další třeba o dítěti, které se mělo podle vyšetření narodit s vrozenou vadou, ale přišlo na svět zdravé,“ vypráví rektor kostela.
A na závěr se dělí o svoji úvahu nad začátkem událostí na Živčákové. „Přesně 30. prosince roku 1957 nastala v bývalém Československu platnost potratového zákona. O pět měsíců později, po pěti prvních sobotách, nastal 1. červen 1958 – Den dětí. Jako by nám Matka Boží chtěla říct: ,Když jste se rozhodli vaše děti zabíjet, já jsem se rozhodla je zachraňovat.‘ Jsem rád, že na Živčákovou dnes přichází tolik dětí, které se učí rozvíjet svůj vztah k Bohu právě skrze Pannu Marii,“ zdůrazňuje P. Ondrej Sabó.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou