Příběh jednoho moravského kluka

Vydání: 2017/31 Pietro Parolin navštíví Rusko, 1.8.2017, Autor: Jan Paulas

Před čtvrtstoletím – 4. srpna 1992 v 16.15 – v pražském Arcibiskupském paláci dotlouklo srdce kardinála Františka Tomáška. Bylo mu 93 let a odcházel jako národní ikona odporu proti komunistickému režimu.


František Tomášek se svou maminkou (1969). Snímek Daniel Havránek

Životní příběh Františka Tomáška má začátek ještě za rakousko-uherského mocnářství. Narodí se 30. června 1899 ve Studénce na Moravě. Jeho děd měl v tomto kraji v podhůří Oderských vrchů svůj grunt, který ale podědil nejstarší syn. Františkův otec je ve Studénce řídícím učitelem a v kostele varhaníkem. Zemře v necelých čtyřiceti letech (Františkovi je teprve sedm), a tak se nedožije chvíle, kdy jeho syn habilituje jako docent pedagogiky a katechetiky. To bude v roce 1945. Ale do té doby se ještě mnohé udá.

Nelehká situace vede matku-samoživitelku k tomu, že se s dětmi odstěhuje do Olomouce, aby mohly studovat. Proto mezi Františkovými sourozenci najdeme dva lékaře, profesora i učitelku. Když vypukne Velká válka, František narukuje jako septimán a má jít na frontu. Ale pak onemocní – tuberkulózou. Z vojny je propuštěn jako invalida. Jenže tím je ohrožena i jeho cesta ke kněžství. „Lékař mi nechtěl napsat doporučení, že mohu studovat bohosloveckou fakultu. Začal jsem tedy studovat s pomocí Boží na vlastní riziko,“ vzpomíná později biskup Tomášek na své rozhodnutí stát se knězem s tím, že toto povolání v něm zrálo mezi desátým a dvacátým rokem věku. „Chtěl jsem se věnovat takovému povolání, které maximálně slouží člověku. První mě napadlo stát se lékařem. Ale i ten nakonec zemře a jeho služba končí. Na rozdíl od něho kněz slouží i s pohledem do života věčného, když se duše odloučí od těla, proto jsem se rozhodl stát se knězem.“

Kněžské svěcení přijme v létě 1922 z rukou olomouckého arcibiskupa Stojana, který ho silně ovlivní a bude mu životním vzorem. Bude to on, kdo mladému knězi vloží do srdce přesvědčení, že „hlavní podmínkou pro růst kněžského dorostu je dobrá křesťanská rodina“. Dobrá výchova v rodině bude tak jedním z životních témat budoucího arcipastýře. Zatím je ovšem pouhým katechetou, který střídá moravské farnosti a děti ho mají rády. Je shovívavý a má smysl pro humor. V roce 1934 je povolán učit na bohosloveckou fakultu do Olomouce a o čtyři roky později zde získá doktorát teologie. Začíná publikovat odborné práce z pedagogiky a katechetiky. A prezident Beneš ho rok po válce jmenuje mimořádným profesorem těchto oborů.

Slibnou pedagogickou i kněžskou dráhu ale přetne únorový puč 1948. Dál už bude fungovat všechno jinak. A Františka Tomáška čekají už jen samé obtížné kroky. Nejen o nich, ale i o málo známých stránkách jeho života pojednává tato dvoustrana.

JAN PAULAS (s využitím knihy Kardinál Tomášek. Generál bez vojska…?, Vyšehrad 2003)

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay