Příběh jako sladký sen hořkého života

Vydání: 2014/16 Květný víkend patřil mládeži, 18.4.2014, Autor: Karolína Peroutková

Téma: Kája Mařík

Je Kája Mařík pohádkou, nebo spíš naivním vyprávěním? Na jakých základech stojí jeho příběh? Ptáme se literárního historika JAROSLAVA MEDA.

Ilustrace z knihy Školák Kája Mařík, Felix Háj, Vyšehrad 1969

Příběh Káji Maříka je prý knihou vašeho dětství…

Přesně tak. Byl jsem jediný, rozmazlený a hnusný vnuk a dostal jsem pod stromeček najednou všech sedm dílů. Vrhnul jsem se na ně a téměř se s Kájou identifikoval, neb jsem prožíval podobné dětství. Sice jsem nežil v hájovně a neměl v lesovně svou Zdeňu, nicméně tu idylu dětství – sepětí rodinného života s praktickou náboženskou stránkou – jsem prožíval stejně.

Zkusme jeho příběh pojmenovat žánrově. Je to pohádka?

To ani ne. Když si dám Kájův příběh do spojitosti s nelehkým životním osudem jeho autorky – ženy zvláštních osudů, která se skrývala pod pseudonymem Felix Háj – vychází mi, že Kája Mařík je spíš její snová projekce života. Vyrovnání se s těžkým údělem, touha žít jinak. Podobně jako Babička Boženy Němcové.

Přirovnání k pohádce jsem řekla proto, že Kája Mařík obsahuje stejně jako pohádky esenci zásadní životní zkušenosti. V tomto případě tvrzení, že pevným základem života je víra v Boha prožívaná v rodině plné lásky.

Ano, příběh má tyto pohádkové rysy, pokud na něj nahlížíte takhle. Ale myslím, že výrazný osten životního snu Felixe Háje v příběhu převažuje. Ten romantický pohled na život, který Marii Wágnerové chyběl.

Kája Mařík měl ve své době obrovský úspěch. Měla autorka svůj osobitý literární styl, jímž oslovila čtenáře?

Přiznejme, že autorka nebyla velká spisovatelka, pokud jde o literární úroveň. Ale vypravěčka byla opravdu velmi dobrá a podařilo se jí jedinečným způsobem vykreslit reálie malého města, což mě jako malého kluka z Havlíčkova Brodu opravdu bavilo. Četl jsem Káju za války, tenkrát to byl ještě Německý Brod, ale stejné maloměsto, stejný Lážov. Figurky jako kovářka, Tancibudka, pan Štulc, pan řídící a pan farář byly reálným předobrazem maloměstského života.

A ještě jednu zajímavou věc jsem si coby dítko uvědomil: že autorku fascinovalo především dětství. Čím byl Kája dospělejší, tím mohutněji se jeho příběh podobal něčemu idealistickému, nechci říci kýči… Dospělý Kája už zdaleka nebyl tak autentický jako ten malý.

Kája jako lev pražských a pařížských salonů. Možná právě kvůli tomuto přílepku se celé dílo zbytečně a nešikovně posunulo do roviny laciného příběhu.

Kdyby autorka zůstala u Kájova dětství, byl by to mnohem hezčí příběh. Ale bohužel byl zřejmě i záměr nakladatele nastavovat kaši. A tak naprosto organické a pevné sepětí všedního života s náboženstvím, které je nejsilnější právě v těch prvních dílech, pak rozbředává v přílišný idealismus.

Málokdo se také dokáže ztotožnit s Kájou coby virtuózním umělcem, intelektuálem a krasavcem v jedné osobě. Kdežto malý kluk, který zakopne v kostele s misálem, je každému přece jen bližší.

Přesně tak.

Pátrala jsem po tom, jak si kniha vede v knihovně v Mníšku pod Brdy. Téměř nikdo si ji nepůjčuje, a pokud ano, tak dospělí. Paní knihovnice vysvětlovala nízký zájem obtížným literárním slohem…

Tenkrát jsme ji četli masově a všem se líbila. Ale dnešní děti necítí ten příběh zdaleka tak intenzivně jako my tenkrát. Není to otázka jazyka, spíš prostředí a mentality. Kniha není psaná nijak složitě, ale dnešní děti už nerozumí prostředí, kde Kája žil – je pro ně čímsi odtažitým, vzdáleným. Když jsem knížku nabízel ke čtení svým vnukům, moc se jim nelíbila, zdála se jim v tom sepětí života s náboženstvím až ideologická.

Dnešní děti zkrátka nejsou tak idylicky laděné, nejsou tak „hodné“. Pro ně je Kája Mařík až příliš vzorný.

A neobsahuje jeho příběh právě to, co jim chybí? Dětství zakotvené v pevné víře a důvěře v Pána Boha.

To jistě. V životě Káji jsou zakódované základní křesťanské ctnosti jako odpuštění, pokora, šetrnost, ohleduplnost, odpouštění a podobně – to autorka napsala velice pěkně a celý příběh na tom stojí.

Zajímavý je také vzor až patriarchální rodiny a poměrně přísná domácí výchova, tradiční katolicismus.

Ano, maminky byly doma, staraly se o teplo rodinného krbu a vařily jídlo, které šlo rovnou do ledvin. Paní hajná se s panem hajným nikdy nehádala, pan lesní byl také dominantní. Klasický model rodiny, která žije tradičním způsobem. I to je pro dnešní děti často utopie.

Nezeptala jsem se ještě na vaši nejoblíbenější postavu, kromě Káji samozřejmě…

Pan lesní. Ten se vždycky vyskytne jako takový deux ex machina, když je průšvih. Všechno vyřídí a zjedná pořádek, hajný Mařík tam v těchto chvílích skoro není, hajná Maříková spíše dělá rozpíčky a lívance, zkrátka když je problém, zahlaholí pod okny pan lesní. Přátelství s panem Štulcem jsem také obdivoval a jako klukovi se mi samozřejmě moc líbil Tancibudka, ten se vždycky někde ztřískal.

Je to zkrátka hezká knížka, ještě si ji musím přečíst. Až zase pojedu někdy do Brodu. O prázdninách…

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

Popisovala již tehdy zmizelý svět Michal 19.4.2014 16:32

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay