Přestat pít? Když to nejde

Vydání: 2017/33 Olomouc žije setkáním mládeže, 15.8.2017, Autor: Jiří Macháně

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak už to tak bývá, se od zažitého klišé značně liší.


Ve spotřebě alkoholu patří Češi ke světové špičce. Snímek Štěpán Hon

„Když vstoupíte na oddělení léčby závislostí, zjistíte, že se pohybujete ve velmi pestré společnosti. A k tomu tu je i ženské oddělení. Neexistuje prototyp pacienta,“ popisuje jáhen a nemocniční kaplan bohnické psychiatrické nemocnice Jaromír Odrobiňák.

Lékaři a psychologové rozlišují získanou a dědičnou závislost. V některých rodinách ji dohledáte v rodinné historii. „Někdy si to lidé pamatují až do pěti, šesti generací. Ta závislost, kterou si lidé sami vypěstují, má celou řadu důvodů. Velký vliv u nás má tzv. mokrá kultura a všeobecná tolerance alkoholu. Všechny společenské události, často včetně farních, jsou doslova namočené v alkoholu,“ podotýká terapeut Jan Jílek, který v rámci tohoto tématu představí i fenomén tzv. spoluzávislosti.

Rodící se alkoholik

Jak a kdy se z člověka stane závislý, nikdo neví. „Pět panáků denně může být přitom pouze nepěkný návyk. Spousta lidí si tak ulevuje a relaxuje. Pak najednou zjistí, že bez toho nejsou schopni fungovat: odejít do práce, mluvit, něco napsat, protože se jim třesou ruce. Bez alkoholu jim to přestává myslet a sklenice a láhev se stává stěžejním bodem života. Všechny aktivity směřují k tomu, aby bylo vše hotovo a mohli se napít. Většinou je to nepozorovatelný hladký postup,“ varuje Jan Jílek. „Tu hranici pomalinku a nepozorovaně posouvá proces, který nazýváme racionalizace. Například někdo řekne: ‚Ty moc piješ.‘ A na to zní odpověď: ‚Vždyť jsem měl jen čtyři piva.‘ Říká se tomu také ukrajování salámu, známá salámová metoda,“ popisuje pomalý proces Jan Jílek.

Racionalizací umenšuje člověk na pokraji závislosti reálně hrozící nebezpečí. Zlehčí ho a vytvoří dojem, že se na něj nevztahuje – vždyť to dělají všichni, tak to nemůže být tak špatné. Přičemž na počátku alkoholické kariéry se lidé většinou hájí, že vlastně nedělají nic, co by nedělali ti druzí. „Přece na tom není nic špatného, nezákonného, když si dám po práci pivo. Jenže pak si jich dá deset. A průšvih je na světě,“ upozorňuje Jan Jílek.

Pestrá společnost – katolíky nevyjímaje

Trápení závislého nemusí prozradit ani typický pach alkoholu v dechu. Může totiž brát drogy nebo své pití do značné míry kontrolovat. Ačkoliv tento stav častěji postihuje muže, nevyhýbá se ani ženám, které ji právě velmi často umným způsobem skrývají. „Když potom skončí na ženském oddělení léčby závislostí a po několika dnech sestupují už jako dámy z uzavřeného detoxu nalíčené a upravené, nemůžete uvěřit svým očím,“ dělí se o svou vzpomínku na práci se závislými duchovní správce z farnosti Praha-Lhotka P. – a k tomu MUDr. – Jiří Korda.

Mezi pacienty v léčebnách jsou podle jeho zkušenosti lidé prostí i vzdělaní, chuďasové i bohatí, lidé bez víry i hluboce věřící. Řada jich je jistě i mezi čtenáři KT, možná usedají do kostelní lavice právě vedle vás. Nejednoho katolíka by asi šokovala přítomnost kněze. Nikoliv jako nemocničního kaplana, ale v roli pacienta. „Je důležité vědět, že ani věřící lidé nejsou uchráněni od propadnutí některému druhu závislosti a nemělo by být překvapením, že se to týká i křesťanů, kteří jsou aktivní v církevních institucích, případně osob žijících zasvěceným způsobem života či ordinovaných, a to napříč církvemi,“ popisuje svou zkušenost jáhen Jaromír Odrobiňák. Mezi pacienty závislostí potkává méně věřících žen než mužů.

Závislost není nedostatkem morálky

MUDr. Prokopa Remeše jsme zastihli na jeho pracovišti v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Za prací, klienty a pacienty tam míří už více než třicet let. Je atestovaný psychiatr, vystudovaný teolog a psychoterapeut. Níže v rozhovoru představuje psychoterapeutickou metodu zvanou hagioterapie, která zahrnuje práci s biblickými příběhy. „Závislost není věcí nedostatku morálky, ale hlubokých sil v nás na úrovni biochemické i psychologické. Ani člověk morálně na výši není před závislostí nějak chráněný,“ vysvětluje Prokop Remeš.

Mezi závislými však lze nalézt spoustu lidí, kteří víru nalézají, oprašují nebo upevňují. Důvod je nabíledni: zažili hloubku vlastní bezmoci, ze které si těžko pomůžou sami. Duchovní rozměr v léčbě hraje podle odborníků významnou roli. Také proto je nabídka spirituální péče její součástí.

Já ovšem nemám problém!

Největší bolest ovšem prožívají lidé postižení závislostí (a zejména jejich okolí) do té chvíle, než si svůj problém přiznají a jsou ochotní jej řešit. „Závislý v hloubi své duše pravdu o své situaci tuší,“ tvrdí Prokop Remeš a dodává: „Je formou sebeobrany, že to nechce vidět. Každá reakce okolí, která ho na to třeba jen malinko upozorňuje, je pro něj vlastně útok, který musí podvědomě odrážet. Bohužel asi nebude fungovat rada apoštola Pavla mu to mezi čtyřma očima vyložit s tím, že to ten člověk přijme. Bude to popírat, bránit se. Je nutné to ale závislým zrcadlit,“ zdůrazňuje MUDr. Remeš. Jak doplňuje, není to ani trochu jednoduché, a lidem z okolí závislých proto vždycky zdůrazňuje, že musejí počítat s tím, že to bude vyvolávat nevoli, vztek a zlost. „Určitě nemůžeme čekat, že zareaguje jásotem a půjde se léčit a hledat pomoc. Protože on ji ve svých očích nepotřebuje. Teprve až když padne na dno. Pak je čas podat ruku s nabídkou: bylo by dobré život změnit,“ upozorňuje na tragiku takové životní situace.

Odborníci zdůrazňují, že závislý zůstane do konce života závislým. Vysvobozením pro něj zůstává pouze a jenom trvalá abstinence. Jen malá kapka alkoholu, štipec drogy nebo chvíle hazardní hry jej může opět zotročit.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay