Vydání: 2007/47 Zadlužené domácnosti. Co s tím?, 20.11.2007, Autor: Gabriela Plačková

Bydlet-nebydlet? Loupit-neloupit? Tak by se možná ptali loupežníci z pohádky Mrazík, kdyby si v dnešní době chtěli opatřit nějaké bydlení. Mladé rodiny, které jsou pravděpodobně nejčastějšími zájemci o hypoteční úvěry, však zpravidla nemohou čekat, že jim Mrazík svou berlou Mrazilkou přičaruje truhlu třpytivých zlaťáků.

Pokud nemají to štěstí, že nějakou nemovitost zdědí, a chtějí se vyhnout bydlení se svými rodiči, nezbývá mladým rodinám často nic jiného, než se zavázat k pravidelnému měsíčnímu sypání penízků do chřtánu bankovních kolosů. A to po celý svůj produktivní věk.
Díky tomu, že jsou úvěry na bydlení vlajkovou lodí finančních institucí, panuje mezi nimi silný konkurenční boj. K hypotékám se totiž váže řada dalších výdělečných bankovních i nebankovních služeb – životní pojistkou počínaje a pojištěním schopnosti splácet konče. Reklamy tak často v lidech vyvolávají dojem, že půjčit si pár milionů na bydlení může skutečně každý a vlastně to ani tolik nestojí. Prvním krokem k vyvedení z tohoto omylu může být použití hypoteční kalkulačky, která je dnes samozřejmou součástí internetových stránek poskytovatelů hypoték. Stačí zadat částku, kterou si chcete půjčit, jak dlouho ji chcete splácet, jak dlouho chcete fixovat úrokovou sazbu (tzn. na jak dlouhou dobu chcete mít jistotu, že se vám úvěr bude úročit smluvenou úrokovou sazbou – na výběr je doba jednoho, tří a pěti let) a suma, kterou byste museli měsíčně ze svého koláče ukrajovat, je na světě. Například u dvoumilionového úvěru s dobou splácení třiceti let vám vypadne částka mezi deseti až jedenácti tisíci. Rozhodování ohledně délky fixace úrokové sazby pro vás může být náročnější. Nejkratší doba bývá totiž lákavě úročena nejnižšími sazbami. Nikdo vám ale nezaručí, že se za rok úroky nevyhoupnou na vyšší částky. „K době fixace úrokové sazby není možné dávat jednoznačná doporučení. Rozhodování o její délce je složité, neboť je velmi obtížné odhadnout její budoucí vývoj. Proto platí, že ačkoli se delší fixace nakonec nemusí ukázat pro klienta výhodnější, snižuje riziko možného negativního překvapení z nárůstu úrokových sazeb a klient má možnost na delší dobu dopředu znát své budoucí splátky úvěru,“ říká Petr Jakubík, ekonom České národní banky.

Banky si risk dovolí
V případě hypoték nemusí mít finanční instituce velkou obavu, že při neschopnosti dlužníka splácet o své peníze přijdou. Proto si mohou dovolit vstoupit i do rizikovějších úvěrů. Podle Petra Jakubíka jsou v posledních letech banky schopnější lépe zhodnotit rizika svých klientů. Kde hrozí případná neschopnost úvěr splácet, nasazují banky vyšší úroky a vyšší míru zajištěnosti úvěru zástavou. „Proto nelze vyloučit, že v některých případech poskytují úvěry i klientům, kteří mohou mít v budoucnosti se splácením značné problémy,“ dodává ekonom.
Finanční ústavy sledují svůj cíl – vydělat. Proto není divu, že se nebudou zajímat o to, zda nám po zaplacení splátky zbudou ještě nějaké peníze například na pořízení kvalitních bot všem členům rodiny, na rodinný nedělní výlet s obědem v restauraci či na dovolenou u moře. Koneckonců jsou to nadstandardní záležitosti, bez kterých lze žít. Rozhodnutí, do jak velkého omezení svých kupních sil se necháme unést, zůstává jen a jen na nás. Proto je třeba dobře zvažovat a ještě před tím, než vkročíme do finanční instituce pro úvěr, bychom si měli ujasnit, jak velkou částku jsme schopni a ochotni měsíčně splácet. Bez této částky (s případným zvýšením úrokové sazby během let splácení úvěru může být i vyšší) se budeme muset obejít. Není od věci si odkládání sumy, kterou byste při splácení úvěru museli měsíčně vydávat, vyzkoušet a dávat ji po nějakou dobu pravidelně stranou. Snadno se tak dá zjistit, zda se zbývajícími penězi vyjdete, či ne.

Moudrost nade vše
Obecně se radí přidržet se pravidla, že souhrn splátek všech úvěrů by neměl přesahovat 20 % vašeho měsíčního příjmu. Je ale otázkou, kolik lidí by si při dodržení této rady skutečně mohlo dovolit bydlení na hypotéku. Pravděpodobně by to byl poměrně nižší počet rodin, než je tomu nyní. Podobně náročně by se zadlužené domácnosti potýkaly i s druhou radou: mít neustále k dispozici finanční rezervu pro nenadálé výdaje (měla by to být částka ve výši přibližně trojnásobku měsíčních výdajů). Trojnásobek je pro většinu z nás nerealizovatelný. Pokusme se tedy mít v rezervě alespoň nějakou sumu, na kterou bychom se mohli v případě nutnosti spolehnout. Pokud jste se rozhodli jít cestou lemovanou práskajícím bičem měsíčních splátek, pak se nechte povzbudit jedním moudrým pravidlem: Půjčujte si vždy jen na takové zboží, které splatíte dřív, než přestane sloužit! Úvěrem na koupi nemovitosti jste se tedy moudrosti nezpronevěřili.