Vydání: 2010/31 A.L.Stříž, 30.7.2010, Autor: Aleš Palán

Jeho maminka byla sestrou jejího pradědečka. Řeč je o příbuzenském vztahu mezi kanovníkem A. L. Střížem a Annou Huječkovou-Čapkovou.

Narodila se v Bohdalicích u Vyškova na zámku, kde byl její otec Josef Čapka správcem velkostatku. Majitelkou panství byla baronka Viktorie Mannerová se svými syny Wolfgangem a Michaelem. K dispozici bylo služebnictvo, kočár s kočím, před zámkem nádherný park… V takovém prostředí prožila paní Anna pohádkové dětství. Dlouholetým zahradníkem v parku byl Ludvík Stříž – otec budoucího kanovníka Antonína Stříže. „Udržoval park ve vzorném pořádku, před zámkem byly pestré květinové záhony po vzoru Versailles, rybník s lekníny, též kuchyňská zahrada se zeleninou a zahradnictvím,“ vzpomíná Anna Huječková. Paní Anna se narodila v září 1928 a v únoru 1929 zahradník Stříž zemřel. Byla tehdy snad nejtužší zima za celé století a maminka jí později vyprávěla, že nebylo ve zmrzlé zemině vůbec možné vykopat hrob a zem se musela namáhavě rozehřívat. Smuteční hosté prý nemohli zimou na hřbitově vydržet a spěchali se k nim ohřát. Svého příbuzného Antonína Stříže znala paní Anna od nejútlejšího dětství. Byla sice o čtyřicet let mladší než on, ale vyrůstala ve stejném prostředí, chodila do stejné školy i do kostela – tady již ve svých třinácti letech směla hrát na varhany. A právě láska k hudbě Annu a Antonína sblížila. On se o její studium velice zajímal. Jezdil dost často na Moravu a téměř vždy se zastavil ve svých rodných Bohdalicích, aby se šel pomodlit na hrob svých rodičů a dědečka, který zde byl dlouhá léta kostelníkem. Stříž bydlel při návštěvách u své sestry Marie ve Vícemilicích u Bučovic, její manžel, senátor Tomáš Dytrych, byl bratrancem pana Josefa Dytrycha, zakladatele dnes velmi známé zvonařské dílny v Brodku u Přerova. Z Vícemilic je to do Bohdalic deset kilometrů. Při jedné návštěvě představil Antonín Stříž mladé Anně svého přítele, skladatele Vítězslava Nováka, jehož skladby právě studovala. Oba pánové právě odjížděli na Slovácko do Velké nad Veličkou, kde Novák čerpal hudební náměty pro své skladby, například pro Slováckou suitu. V roce l950 ukončila paní Anna studium na konzervatoři v Brně a dostala místo korepetitora na pražské konzervatoři. Velmi těžké však v té době bylo sehnat v Praze ubytování s klavírem. Tehdy jí P. Stříž velkoryse nabídl, že může bydlet na Vyšehradě, kde byl kanovníkem. Tady pak Anna Huječková žila až do Vánoc. Když navštěvovala v centru Prahy koncerty a vracela se domů v noci, chodil jí P. Antonín naproti k zastávce tramvaje u nábřeží Vltavy. „Nahoru na Vyšehrad jsme nemuseli jít klikatící se veřejnou cestou, ale přes dvůr jedné školy, od které měl Antonín Stříž klíče,“ říká paní Anna. Tuto dobu si připomíná velmi ráda, se strýčkem vzpomínali na rodnou obec, muzicírovali spolu (on hrál dobře na violoncello), když přišli přátelé, tak se i zpívalo. Střížovo hudební nadání má i vnuk jeho sestry Marie – Richard Mayer. Vystudoval v Brně na konzervatoři klavír a kompozici, skládá kromě jiného zejména skladby s tematikou Islandu. Antonín s Annou si rozuměli i po stránce jazykové, někdy se bavili třeba anglicky. „Strýc se velice pobavil, když jsem mu přinesla ukázat brožurku výuky ruštiny pro německé vojáky. Byly tu fráze, jako „Gde vaš general?“ nebo „Nevideli vy krasnoarmejcev?“ Když se paní Anna jednou probírala Střížovou bohatou knihovnou, našla ke svému údivu i pár rodokapsů. Strýček jí však vysvětlil, že když chce v kázání něco chválit, nebo hanit, musí o problému vědět vše z obou stran. Na Vyšehrad chodilo za Střížem mnoho umělců, například malíř Jan Zrzavý, varhaník od sv. Víta a někdejší Střížův staroříšský spolupracovník A. O. Tichý nebo Vítězslav Novák, který Střížovi připsal svůj Svatováclavský triptych.

Raději na zemi

Antonín Stříž byl jako mladík velice zábavný a vtipný, líbil se prý i děvčatům. Ovšem když přerušil studia a odešel k Josefu Florianovi, zcela se změnil. Snažil se žít asketickým životem. „Když k nám v Bohdalicích přišel na návštěvu, jedl jen suchý chléb, ani máslo si nenamazal – byl velice hubený, rodiče se o něj báli. Spal dokonce na holé zemi vedle ustlané postele, což nikdo nedovedl pochopit. Časem však musil tento způsob života změnit, a když mu na Vyšehradě vařila jeho hospodyně Marie Vítková – výborná kuchařka, trochu mu i narostlo bříško,“ říká Anna Huječková. A dodává, že Stříž na svém vyšehradském dvorku choval slepice, a ve chlívku měl dokonce i kozu. Střížův švagr – senátor Tomáš Dytrych – jezdil pravidelně do Prahy na schůze, a aby nemusil vozit s sebou oblek, nechával si ho u Stříže ve skříni. P. Antonín si to jednou nějak neuvědomil, a když ho nějaký člověk zažádal o pomoc, oblek mu daroval. Pan senátor pak musel jít do Senátu v náhradním oblečení. Antonín Stříž byl konzervativní katolík. Zůstal vyznavačem tradiční podoby mše a preferoval latinu. „Líbily se mu sice české mariánské písně i vánoční koledy, ale považoval to víceméně za jakýsi folklor; říkal, že víra spočívá v něčem zcela jiném. V tomto jsme měli rozličné názory,“ usmívá se Anna Huječková. „Často se chodím ke strýčkovu hrobu pomodlit a poděkovat za všechno krásné, co jsem také jeho zásluhou mohla v životě prožít,“ vyznává se paní Anna.