Jan Palach - pochodeň svědomí

Vydání: 2009/6 Tři pochodně svědomí , 4.2.2009, Autor: Tomáš Halík

Před čtyřiceti lety vzrušila svět zpráva, že se v malé evropské zemi okupované už několik měsíců vojsky Varšavského paktu na protest upálil před sochou národního patrona mladý student. Televizní stanice přenášely záběry z Prahy: pochod studentů, zástupy lidí, kteří se přišli poklonit před studentovu rakev na univerzitní nádvoří, a jeho pohřeb, jenž byl výmluvnou manifestací národního smutku nejen nad tragicky ukončeným mladým životem.

Jan Palach se neupálil na protest proti okupaci samé, nýbrž proti jejím důsledkům, které se v té době začaly projevovat: národní vůle k odporu začínala ochabovat, režim chytře, krůček po krůčku, utahoval smyčku a dusil poslední zbytky politických výdobytků Pražského jara. Začínala se tragédie morální korupce společnosti a student Jan se stal svou absolutní obětí světlem, které mělo v šeru polopravd, naivních iluzí a záměrných lží prorockým, varovným a burcujícím způsobem osvětlit tuto pravdu o nás samých, o národní situaci, o smyslu doby, do níž jsme byli postaveni. V době, kdy mnozí začínali dávat přednost zachování kariéry před ctí, mladý Čech jménem Jan ukázal, že pravda váží víc než život – a že život je dokonce něčím mnohem víc než jen „biologickou existencí“, že je příležitostí vydat svědectví pravdě.

SEBEVRAŽDA, NEBO OBĚŤ?

Nikdy nezapomenu na onu noc, kdy jsem pod zimníkem nesl posmrtnou masku svého spolužáka Palacha na zádušní mši do malostranského kostela sv. Tomáše a odtud na Filozofickou fakultu. V srdci mi doznívaly debaty, které jsem tenkrát vedl s některými křesťany, kteří Janův čin odsuzovali jako sebevraždu. Podobné skutky protestu byly přece dosud známy jen mezi buddhistickými mnichy! Mezi křesťany se vždy najdou tací, kteří cokoliv rychle a bez velkého přemýšlení zatratí jen proto, že je to cosi nebývalého a nevejde se to do jednoduchých myšlenkových přihrádek. Argumentoval jsem jim slovy G. K. Chestertona: Sebevrah je člověk, který pohrdá životem, zatímco mučedník je ten, který pohrdá smrtí. Ne, Jan nevrátil nevděčně „vstupenku do života“. Nehledal smrt, nýbrž riskoval vlastní život, aby si lidé uvědomili cenu pravdy a svobody. S velkým ulehčením jsem pak přijal slova biskupa Tomáška, kardinála Berana a samotného papeže Pavla VI., kteří s plným porozuměním ocenili mravní hodnotu Janovy oběti. Oběť znamená potvrzení hodnoty toho, co člověk obětuje, i toho, pro co to obětuje – a zejména toho, pro něhož to obětuje. Jestliže obětuji svůj čas či peníze, abych pomohl určitému člověku, dávám mu tím najevo, že si jej a jeho dobra vážím víc než svého volného času a prostředků. Jan Palach ukázal, že si víc než svého vlastního života váží nás, české společnosti – a toho, abychom se mravně nezaprodali a nezkřivili. Byla to výzva, abychom si vážili sami sebe, abychom si byli vědomi své důstojnosti svobodných lidí. O naději – jakkoli politicky pomíjivou – na vnější svobodu jsme přišli již v srpnu 68, teď šlo však o svobodu vnitřní, kterou člověk může ztratit jen svou vlastní zradou. Janův čin odsuzovali političtí pragmatici: vždyť nepřinesl žádný viditelný výsledek! Vyvrácení této námitky muselo dlouho čekat. Při dvacátém výročí Janovy smrti začaly v Praze demonstrace, které byly podstatným krokem na cestě definitivního osvobození od režimu, jenž stál na lži, násilí a ruských tancích. Zrno pšeničné, které odumřelo samo sobě, přineslo užitek stonásobný. A dnes zas uvažujme o tom, jak si svobody, za niž Palach a Zajíc položili život, vážíme a jak s ní zacházíme!

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay