26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Hledání ticha v hluku města

20. 11. 2004

|
Tisk
|

Mlčení není výlučnou výsadou klášterů. Toto prosté, modlitební mlčení patří každému, a jestliže nepatří, mělo by patřit. Neboť kde je hluk - vnitřní hluk a zmatek - tam Bůh nemá místo!

Vydání: 2004/48 Přichází advent, 20.11.2004

Pouště, místa mlčení a samoty nejsou nutně zvláštní místa, ale stavy mysli a srdce. Lze je nalézt uprostřed města a v každém dni našeho života. Je jen třeba, abychom je vyhledávali a uvědomovali si, jak moc je potřebujeme. Budou to malé samoty, malé pouště, drobné rybníčky mlčení, ale zkušenost, kterou nám přinesou (jsme-li disponováni, abychom do nich vstoupili), může být tak jásavá a svatá jako všechny pouště světa dohromady, včetně té, na kterou vstoupil Bůh sám. Je to totiž Bůh, který působí, že samota, poušť a mlčení jsou svaté.

 

Vzpomeň na samotu, když večer kráčíš domů od metra nebo od zastávky vlaku či autobusu, kdy ulice utichají a kolemjdoucích je málo. Uvaž samotu, která tě zdraví, když vstupuješ do svého pokoje, aby ses z práce převlékl do pohodlnějšího domácího oblečení. Představ si samotu ženy v domácnosti, která sedí sama v kuchyni s hrnkem kávy, než se pustí do práce dnešního dne. Pomyslete, kolik samoty nabízejí takové nenápadné domácí práce, jako je úklid, žehlení a šití...

Jedním z prvních kroků do samoty je odchod. Kdybyste měli odejít na skutečnou poušť, použili byste letadlo, vlak nebo auto. My však býváme slepí vůči těm malým odchodům, kterých jsou naše dny plné. Tato malá ústraní jsou často hned za dveřmi, které můžeme otevřít, anebo v malém zákoutí, kde se můžeme zastavit s pohledem na strom, který nějak přežil zimní sníh i prach ulice. Je tu samota automobilu, ve kterém se vracíme z práce ve šňůře vozidel na přeplněné magistrále. I toto může být „bodem odchodu“ na poušť, do mlčení do samoty.

 

Ovšem na tyto chvíle samoty, které nám Bůh dává, musí být naše srdce, mysl a duše naladěny. Musíme po nich toužit, být si jich vědomi. Máme-li být takto naladěni, musíme ztratit své předsudky ohledně času. Bohu je čas k smíchu, protože jsou-li mu naše duše otevřeny, nabídneme-li mu je, může je k sobě pozvat, změnit je, pozvednout a přetvořit je v jediném okamžiku!Může říci člověku, který řídí auto v té dopravní zácpě: „Uvedu tě na poušť a budu ti promlouvat k srdci.“ (Oz 2,14)

Bez mlčení samota neexistuje. Je pravda, že mlčení je někdy absencí mluvení, ale vždycky je aktem naslouchání. Pouhá absence hluku (bez naslouchání hlasu Božímu) není mlčením. Den plný hluku a hlasů může být dnem mlčení, pokud se pro nás ty zvuky stanou ozvěnou Boží přítomnosti, rozpoznáváme-li v hlasech lidí poselství a výzvy Boží. Když hovoříme o sobě a jsme plni sebe sama, opouštíme mlčení. Pokud si však opakujeme důvěrná Boží oslovení, která v nás Bůh zanechal, naše mlčení zůstává nedotčeno.

Z knihy Catherine de Hueck Doherty Pustina (vydalo nakl. Cesta 1997)

Pravé mlčení je hledání Boha. Pravé mlčení je visutý most, který staví duše milující Boha, aby překonala temné, hrozivé prolákliny své vlastní mysli, podivné průrvy pokušení, bezedné srázy svých vlastních strachů, které jí brání na cestě k Bohu. Pravé mlčení je řečí milenců... Pravé mlčení je zahrada uzavřená, kde se duše sama setkává s Bohem.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou