Vydání: 2006/21 Pravidla manželského soužití, 23.5.2006, Autor: Petr Šmolka

Vypomohu si jednou trochu „za vlasy přitaženou“ analogií. Co jen procedur musíme podstoupit, pokud se rozhodneme změnit se z prostých pěšáků ve zdatné automobilisty! (Spousta hodin jízd pod dohledem instruktora, pravidla silničního provozu, základy techniky a první pomoci). A teprve po patřičném přezkoušení můžeme uvažovat o koupi plechového „přibližovadla“. Jen úplný bloud by ignoroval návod k jeho obsluze. Svého miláčka pak přistavujeme včas k periodickým prohlídkám; výrobce nám na něj dává mnohaletou záruku. Pokud však mluvíme o manželství, pohybujeme se náhle v úplně jiných dimenzích. Vstupujeme do něj jako neznalí samouci, často v naivní víře, že vše nějak dopadne. Pravda, asi jen těžko bychom si mohli představit cvičné manželské „jízdy“ pod dohledem zkušených instruktorů, dokonce i po návodu k použití bychom pátrali marně, o servisních prohlídkách a záručních dobách raději ani nemluvě. Nejeden vztahový kutil pak až příliš pozdě zjišťuje, že i manželský vztah vyžaduje alespoň pár základních dovedností a příslušnou údržbu.

SPOKOJENÉ MANŽELSTVÍ – MÝTUS, NEBO REALITA?
Pokud bychom vycházeli pouze z údajů o míře rozvodovosti, pak bychom mohli nabýt dojmu, že poslední šťastné manželství bylo u nás uzavřeno někdy na zlomu XVII. a VIII. století. S příběhy těch méně šťastných se však můžeme setkat téměř na každém kroku (u soudů, v ordinacích manželských poradců, v médiích). Jen těžko si lze představit, že by někdo vyhledal manželskou poradnu nebo soud, aby se „udal“, že žije ve spokojeném vztahu. Přesto si dovolím tvrdit, že se i s nimi můžeme setkat v množství rozhodně větším než malém. Asi bychom se měli ptát, čím se od těch méně šťastných liší. Je to tak trochu s podivem, ale i šťastná manželství se potýkala zpravidla se stejnými problémy jako každý z nás. Od obtíží v komunikaci přes neshody v intimním soužití třeba až po nevěry. Jim ale stálo za to veškeré ty těžkosti překonat. Zastavme se u jednoho termínu - „očekávání“. Každý s nějakými do manželství vstupujeme. Některá si sdělujeme, jiná se sdělit ostýcháme, dalších si ani nemusíme být vědomi. Čím více jsou naplňována, tím vyšší je naše manželská spokojenost.

PŘÍPADNÉ ZMATKY ODSTRANÍ ZKRATKY
Vyjděme tedy z předpokladu, že spokojenost souvisí s naplňováním našich a partnerových očekávání. Pak bychom o nich ale také měli vědět. Ne vždy platí „kdo se poptá, ten se doptá“. Snadno se můžeme dohodnout na představě o počtu dětí, distribuci financí, trávení volného času, někdy i o rozdělení domácích povinností, přesto však zůstává spousta věcí nevyslovených. Pak by nám mělo pomoci pár zkratek. Kdysi je jako tzv. „mužská“ a „ženská“ očekávání zformuloval profesor Stanislav Kratochvíl, jeden z našich předních psychoterapeutů a autor řady odborných publikací. Muži prý očekávají od manželství OSTA, NESTA, SEZA a UU, zatímco ženy POPO, DUPO, VYPO a VYCE.

OSTA – obdiv stále. Pro muže jedno z nejsilnějších vztahových afrodiziak. Žena moudrá se snaží svého drahého přistihnout při něčem, zač by jej bylo možné pochválit, ocenit, obdivovat. Dobře ví, jak hrozí, že by se mohla objevit nějaká jiná, která by jej obdivovala třeba jen za to, jak pravidelně dýchá. NESTA – nezatěžovat starostmi. Muž za „starost“ považuje jakýkoli obecně formulovaný stesk („s tím bydlením je třeba něco udělat“). Pak je lepší dát mu pár alternativ řešení, ať si vybere.
SEZA – sex, kdy se mu zachce. Což je sice trochu nadsázka, ale v mužích jen málokdy přetrvává romantizovaný přístup k sexu a jen těžko přijímají sex „zásluhový“ („až umyješ nádobí, vyluxuješ..., pak možná“). UU – uvařeno, uklizeno. Zde muž ještě nejsnáze se svých představ sleví. Zvláště pokud jsou ty předchozí naplněny. Občasné UU jej ale také potěší.

POPO – posedět a popovídat. Těžko bychom hledali ženu, která je ve vztahu komunikačně nasycena. Muž prý pronese za den asi dva, žena sedm tisíc slov. Muž je vyplácá v práci a s kamarády a doma jej pak čeká komunikačně vyprahlá „sedmitisícovka“.
DUPO – duševní porozumění. Představuje hlavně respekt vůči tomu, jak se žena cítí, co prožívá. Muž by měl brát její pocity vážně. Muž-trouba (odhadem tak 93,6 % všech) však hledá především řešení a je s to ženě její pocity rozmlouvat. Za výrok „nemáš důvod být smutná“ by se snad mělo věšet. VYPO – vycítit, co žena potřebuje. Důležité, leč těžké. Žena by měla alespoň naznačit. Pokud se však muž-barbar neučí ani z opakované zkušenosti, pak riskuje, že jen stěží bude mít vedle sebe spokojenou ženu.
VYCE – vyjadřovat lásku celým životem. Žena potřebuje cítit, že muž pro ni alespoň někdy dělá něco nejen proto, že je to třeba, ale i proto, že ji má rád.