26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Číhošť: křížek se pohnul několikrát

17. 7. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/29 Mučedník komunismu farář Josef Toufar, 17.7.2007, Autor: Aleš Palán

Jméno Josefa Toufara zůstane navždy spjato s Číhoští, místem jeho posledního působiště. Když za svým farářem po mši svaté přišli v adventu 1949 farníci, že se mu za zády pohnul na oltáři křížek, zprvu jim ani nevěřil. „Já nevím, nic jsem neviděl,“ říkal.

Josef Toufar měl šest neteří. Jedna z nich – Marie Pospíšilová – mu dělala na faře hospodyni. Paní Pospíšilová je už po smrti, ale svým sestrám o tehdejších událostech mnohokrát vyprávěla. V Číhošti se chystal hasičský bál a hasiči si kněze pozvali, aby jim poradil s výzdobou sálu. „Hoši, já už půjdu domů, Mařenka má určitě hotovou večeři, aby mě nehubovala, že jdu pozdě. Přijďte pak za mnou na faru,“ řekl v podvečer Toufar hasičům a odešel na faru za neteří. Zasedli ke stolu a začali se před jídlem modlit, když někdo zazvonil. Že prý jsou z nějakého zahraničního časopisu a chtěli by něco vědět o zdejších událostech s křížkem. Nevzal by je Toufar do kostela? „Strýček se oblékl a ode dveří se na sestru podíval tak zvláštním pohledem, že jí nadosmrti utkvěl v paměti; často na tu chvíli vzpomínala,“ vypráví Božena Němcová. Na faru se už Josef Toufar nikdy nevrátil, Marie Pospíšilová viděla, že nešel se svými průvodci cestou ke kostelu, ale k silnici, kde stál černý tatraplán. Do něj kněze naložili a odvezli. Za půl hodiny přišli chlapi z hospody a sháněli se po farářovi. Když se dozvěděli, co se stalo, lamentovali: „Že jsme nešli hned s ním!“ Toufarova hospodyně ale na kopci nad vsí viděla stát další dvě auta, ve kterých byli zřejmě připravení estébáci.
Ani přítomnost hasičů by evidentně zatčení Josefa Toufara nezabránila; StB byla na případný odpor připravena. V Číhošti bývaly rušné hasičské plesy, 28. ledna 1949 se ale ples nekonal; po zatčení Josefa Toufara nikdo neměl náladu věnovat se zábavě.
Zakrátko vnikli estébáci i na faru. Všechno přeházeli vzhůru nohama, asi hledali nějaké protistátní materiály, ale nic nenašli. Na číhošťské faře bydlel mladý Slávek Chvátal z Třeště, který jezdil každý den na motorce do nedaleké Ledče nad Sázavou do reálky. O tom, že Toufar zázrak zinscenoval a podvedl tak věřící, se mluvilo ve všech sdělovacích prostředcích.
V jednom časopisu vyšla fotografie, jak na svatostánku číhošťského kostela stojí obrovská bílá kytice, která měla zakrývat mechanismus, jímž kněz křížkem údajně manipuloval. „Ať už to bylo, jak chtělo… Ale na to, že tam žádná kytka nebyla, dám krk,“ řekl tehdy Slávek Chvátal svým spolužákům. Za půl hodiny ho volali do ředitelny: pokud si nebude dávat pozor na pusu, nemusel by dostudovat. Kytice by si ostatně všimli všichni věřící: byl přece advent, a to žádné květiny na oltáři nebývají.

Úkaz Boží
Posledním pamětníkem číhošťských událostí je osmasedmdesátiletá Růžena Lebedová, která bydlí v domečku hned naproti kostelu. Co se to tenkrát stalo? „Neříkáme tomu zázrak, ale úkaz Boží,“ vysvětluje. „Pan farář stál na kazatelně a když řekl: ,Zde ve svatostánku je náš Spasitel‘, kříž se pohnul.“ Růžena Lebedová chodila do kostela často – vždyť její tatínek tam byl varhaníkem – ale v inkriminovaný den tam zrovna nebyla a pohyb kříže tak neviděla. Mluvila ovšem s mnoha sousedy, kteří u toho byli. Bratra paní Lebedové dokonce na nějaký čas zatkli – prý pomáhal Toufarovi natahovat v kostele dráty. Vyslýchali ho i potom, co už Toufar nežil...
„Farář Toufar byl upřímný, ryzí člověk bez viny na celém případu. Byl to pravý Čech a čestný kněz,“ dosvědčuje paní Lebedová. Křížek se v Číhošti poprvé pohnul 11. prosince 1949 a 25. prosince na Boží hod se událost opakovala. Všechno doložila řada hodnověrných svědků; lidi neměli důvod si vymýšlet, spíš se v atmosféře zdivočelé komunistické krutovlády báli. Místní obyvatelé pak ke kostelu nesměli, jen v neděli se v doprovodu církevního tajemníka objevil nějaký kněz – každou neděli jiný – a odsloužil mši. Místní ani nevěděli, kdo to je.
Pohyb křížku doprovázený tentokrát jiskrami na obětním stole se měl v číhošťském kostele opakovat v létě 1950 po příchodu nového kněze. Ten lidi prosil: „Hlavně to nikde neříkejte, nebo půjdu za Toufarem.“
Podivným událostem v Číhošti asi nemá být konec. „Když u nás v roce 1998 hradecký biskup Dominik Duka světil nový obětní stůl, byli jsme na malém pohoštění na faře. Na okně tam vymrzl ornament ve tvaru kříže,“ uvádí číhošťský starosta Jiří Novák. Kříž je vyfotografován, snímky si může prohlédnout a koupit každý návštěvník kostela. Na místě vydržel tři dny. A co víc: kříž se objevil ve výroční den události z roku 1949!
Kromě pravidelných nedělních mší svatých se v Číhošti každou druhou sobotu v měsíci konají tzv. smírné soboty. Někdy přijedou plné autobusy poutníků. Paní Lebedová jim ukáže křížek na hlavním oltáři. Právě takový se tehdy pohnul… Originál zabavila StB. Starosta obce si události padesátého roku nepamatuje. Podotýká ale, že poté, co se inkriminovaný křížek ztratil, pravdu už nikdo nedoloží. „Ještě v osmašedesátém roce se mluvilo o tom, že je křížek někde v archivech StB. Potom se po něm slehla zem,“ říká.
V číhošťském kině se nesměl promítat ani zmanipulovaný propagandistický film, který měl Toufarovu vinu dokládat. Místní obyvatelé by estébáckou lež odhalili. Faráře Toufara zde údajně hrál sám prokurátor případu. Tak vypadala rudá spravedlnost v praxi.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou