Už jen děkuji – za život i stvoření

Vydání: 2019/5 Papež v Panamě: Mládí není čekárna, 29.1.2019, Autor: Jaroslav Šubrt

Pamatuje předválečnou Vídeň. Na medicínu chodila v dusné atmosféře prvních poúnorových let. Její život v žádném případě nebyl procházkou růžovým sadem, ale vždycky žila s vědomím, že Bůh ji vede a že je blízko. MUDr. DAGMAR POHUNKOVÁ nedávno oslavila významné životní jubileum.

 
„Řekla bych, že nějak opožděně dozrávám k dospělé, neformální víře,“ říká na závěr rozhovoru čerstvá devadesátnice Dagmar Pohunková. Snímek Martina Houdek

Zažila jste několik politických systémů a několik proměn naší společnosti. Co se vám líbí na současné době?

Jsem hlavně ráda, že jsem se jí dožila, i když svoboda je občas zneužívána, různě okrajována, ale s minulým režimem se to vůbec nedá srovnávat. Jen si myslím, že v době nesvobody lidé podobného smýšlení drželi víc pospolu. Pak se na každého, kdo jen mohl, navalilo tolik úkolů, že na prosté přátelské setkávání už nezbýval čas. Nicméně doba svobody mi dala možnost ohromného vyžití, což mi předtím bylo znemožněno.

Z jakého důvodu?

Vždycky jsem narazila na určitý strop. Začala jsem spoustu věcí, k mnohým jsem dala podnět, ale nějak osudově, „kádrově“ – možná to tak Pán Bůh chtěl – jsem vždycky narazila na určitou mez. Mnohé věci jsem mohla začít podnikat až po listopadu 1989.

Co ve vás při pohledu na dnešní společnost vyvolává pochybnosti?

V posledních letech jsem kvůli svému věku a zdravotnímu stavu vypadla z veřejného života a poslední dva roky téměř nevycházím z bytu. Dění ale sleduji. Samozřejmě nemůžu být spokojená s politickou reprezentací státu ani s celkovou atmosférou nejen ve společnosti, ale i v církvi. V tom jsem zajedno s mnoha svými přáteli, včetně těch, které mám na facebooku. Tam navíc sleduji hodně negativní, až neslušné reakce některých uživatelů. Znejišťuje mě rozpolcenost ve společnosti a veliká míra nesnášenlivosti v mezilidských kontaktech. Oponenti spolu při výměně názorů nediskutují, ale rovnou si nadávají.

Z čeho jste čerpala sílu, když vám v životě nebylo zrovna do zpěvu?

Takových okamžiků bylo hodně. Už od svého mládí jsem proplakala mnoho nocí, to by však bylo na dlouhé povídání. Ale ať už jsem byla dál nebo blíž oficiální církvi – svátostem nebo liturgii – vždycky jsem žila s vědomím, že Bůh je se mnou a že mě vede. Že můj život je něco jako detektivka a že nikdy nevím, co mě čeká, až obrátím další stránku. Věděla jsem, že to bude napínavé, ale také že mne Bůh nenechá padnout až na samé dno. A toto vědomí mne neopouštělo, ani když jsem nežila dobře a když jsem byla zapletena do lehkovážného způsobu života.

Na čí pomoc jste se v takových chvílích nejvíce spoléhala?

Bude to možná znít naivně, ale od dětských let jsem spoléhala na pomoc svého tatínka, který zemřel, když mi byl jeden rok. Zároveň jsem věděla, že jsem nesená láskou babičky. S matkou mého tatínka jsem se nesměla stýkat,
po otcově smrti došlo k roztržce mojí matky s otcovou rodinou, ale já jsem věděla, že se za mě babička modlí. Sešly jsme se až kolem mých dvaceti a všechno jsme si vyříkaly. Takže vím, že přímluvná modlitba pomáhá a že je možné, aby jeden člověk držel nad vodou druhého člověka svými prosbami a svojí láskou. Sama jsem to zažila a cítila jsem povinnost, abych to také vracela. Modlitby za někoho blízkého mají svůj účinek. Navzdory všem dnešním debatám teologů o smyslu přímluvné modlitby se mi to v mém životě osvědčilo.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

MUDr. DAGMAR POHUNKOVÁ (nar. 17. ledna 1929 ve Vídni) absolvovala lékařskou fakultu Karlovy univerzity a postgraduální studium na Fakultě publicistiky UK v Praze. Věnovala se lékařské praxi i výzkumu. Od roku 1991 do roku 1994 šéfredaktorka Zdravotnických novin. V polistopadových letech členka a předsedkyně několika ministerských i vládních etických komisí. Externě spolupracovala s Vydavatelstvím České katolické charity a byla členkou Tiskové komise ČBK. Překládala teologickou literaturu pro samizdat, později i oficiálně (Guardini, Rahner, Ratzinger, Küng a jiní). Své články z oblasti lékařské etiky publikovala také na stránkách Katolického týdeníku.

JAROSLAV ŠUBRT

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 7 12. – 18. února 2019

Ve jménu Boha nelze vést války

Svatý otec ve Spojených arabských emirátech podepsal Deklaraci o lidském bratrství s vrchním imámem káhirské mešity al-Azhar Ahmedem at-Tajíbem, autoritou sunnitského islámu.…

celý článek


Bombastickým vikářem nebudu

V poutním chrámu Panny Marie na Vranově byl 4. února uveden do služby generálního vikáře brněnské diecéze pomocný biskup Pavel Konzbul.

celý článek


Do Lurd dnes míří i zdraví

Lurdy zahájily Bernadettin rok. Tamní diecéze chystá ke cti mladé vizionářky pouť, mezinárodní cestu relikviáře, ale i muzikál a film.

celý článek


Odmítněme nálepkování v církvi

Stejně tak jako se v politice proti sobě vymezují konzervativní a liberální strany, jsme v dnešní době svědky toho, že se katolíci – většinou sami mezi sebou – různě nálepkují.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay