Vydání: 2014/11 ČSÚ: Věřící lidé mají více dětí, 11.3.2014, Autor: Václav Štaud

Představíte čtenářům vaši kongregaci?

Vznikla ve Vídni v závěru 19. století z dobročinné společnosti, která se věnovala služebným dívkám přicházejícím hledat práci do měst. Ve vznikajících domech po celém Rakousko-Uhersku se dařilo zprostředkovat práci tisícům děvčat. Dnes 1 100 našich sester slouží lidem v šestnácti zemích Evropy, Afriky, Severní a Jižní Ameriky. U nás spravujeme řádové domy ještě v Jiřetíně pod Jedlovou, Praze, Brně a v Ostravě-Zábřehu.

A provinční dům v Opavě?

Ten byl založen roku 1870. Už po deseti letech byla jeho bilance úctyhodná: bezplatně zaopatřováno, vyučováno a umístěno do práce tady bylo přes dva tisíce dívek. Protože kapacita původního domu na Rybím trhu úkolům a velkému zájmu nestačila, rozhodly sestry o pořízení současné monumentální stavby, uprostřed níž klášteru slouží bazilika Božského Srdce 
Páně. Práce začaly roku 1907.

Říká se, že sestry na stavbě tvrdě dřely.

Ano, snažily se vyrovnat stavebním dělníkům a k těžké práci nad centrem staré Opavy využily každé volné chvilky. Samy například vykopaly základy a upravovaly zahrady. Připojením dvou sousedních budov celý komplex stavebně dokončily právě před sto lety, v roce 1914. Byl tak rozsáhlý, že v něm mohly rozvinout celé spektrum sociálních činností.

Například?

Kromě penzionátu pro desítky službu hledajících dívek se zde nacházela škola ručních prací, škola hospodyňská a nedělní škola. V další části Mariana vznikly domovy pro sirotky, staré ženy a manželské páry. Zejména poslední jmenované zařízení bylo pokládáno za jedno z nejlepších v mocnářství, takže velikému zájmu nikdy kapacitně nedostačovalo.

Úspěšná kapitola však netrvala dlouho.

Bohužel ji ukončila první světová válka, která Marianum proměnila v lazaret raněných rakouských vojáků. Vystřídalo se jich zde téměř deset tisíc. Všichni dlouho vzpomínali na péči našich sester, které pro tuto práci musely nejdřív získat potřebnou kvalifikaci.

Je pravda, že už na počátku první republiky úřady negativně zasahovaly do práce řeholnic?

Ano, objevily se pokusy zneužít situaci vyprázdněného ústavu k jeho zabavení, aby mohl být bez velkých nákladů přeměněn v obytný dům. O byty byla tehdy větší nouze než dnes. Sotva toto nebezpečí pominulo, musely sestry významnou část ústavu uvolnit pro státní zemědělskou školu.

Proč zde kongregace znovu nezřídila dříve oblíbený penzionát a hospodyňskou školu?

Samozřejmě o to žádala, ale na odpověď úřadů čekala marně. Aby komplex vůbec mohl zůstat ve vlastnictví sester, musely hledat nové cesty využití. Opavská psychiatrická léčebna byla přeplněná, proto představená navrhla zřízení pobočky pro duševně nemocné děti. Když Zemský ústav pro choromyslné její nabídku v roce 1920 přijal, bylo do Mariana přemístěno prvních třicet dětí schopných částečné výchovy a výuky. Během dvou let se počet dětských klientů rozrostl téměř na stovku.

Počátek třicátých let přinesl nový rozvoj.

Ústav se právně osamostatnil a byla při něm zřízena pomocná škola. Náklady na děti nesly částečně domovské obce a sociální péče, zbytek byl hrazen z milodarů. Sestry se postupně vracely k původním činnostem. Marianum se znovu stalo bezpečným domovem dívek hledajících službu a starých žen; byla zřízena i oblíbená hospodyňská škola. Sester bylo tehdy pouhých třicet pět a je až neuvěřitelné, kolik činností dokázaly zvládnout.

Co přinesla německá okupace?

Druhá světová válka Marianem těžce otřásla, většina činností byla násilně zrušena – kromě péče o slabomyslné děti. Nacisté, kteří chtěli mít výchovu ve svých rukou a církevní školy i ústavy rušili, sami neměli zájem pečovat o mentálně postižené. Proto se Marianum udrželo i v této těžké době. A to za cenu, že sestry měly zakázáno děti s tímto zdravotním postižením vyučovat. Staraly se o ně bez nároku na odměnu a o vlastní chléb musely žebrat. Svým přístupem navíc zachránily život mnoha dětem, které sem byly rodiči propašovány z Německa. Nacistická ideologie byla v přístupu k postiženým nemilosrdná.

Samy válečné události byly pro tyto děti mimořádně kruté.

Nejtěžší zkoušky přicházely v podobě náletů. Dopravit rozespalé a nechápající děti do sklepů a být s nimi v přeplněných prostorách nebylo snadné. Sestry vytrvaly i v nejtěžších chvílích, kdy se Opava během přechodu fronty vylidnila a byla těžce poškozena. Poslední tři měsíce prožilo 230 dětí a 42 sester téměř výlučně ve sklepních místnostech, kde všichni strádali nedostatkem potravin a vody.

Je pravdivá legenda o sovětském důstojníkovi?

Ano! Když ten dobrý muž objevil ve sklepeních zdánlivě neobydleného domu tolik ztrápených dětí a jejich doprovod, byl naplněn obdivem. Z jeho příkazu bylo Marianum ihned zásobeno pitnou vodou a potravinami. A aby ústav a hlavně sestry nebyly vojáky obtěžovány, jako se to stalo v řadě jiných případů, napsal na hlavní vchod: „Zde se nachází dětský domov, vstup zakázán. 23. 4. 45. Vojenský komandant.“

Mohl se pak ústav vrátit ke svému poslání?

Válečné stopy, včetně poškození oken, dveří a části střechy, byly naštěstí brzy odstraněny. Sestry opět otevřely hospodyňskou školu, nato i školu mateřskou a penzionát. Ústav do své péče přijímal ze sběrných středisek také děti nalezené, sirotky, stejně jako děti německých rodičů, kteří skončili v pracovních táborech. Po celý rok 1945 pečovalo Marianum o dvě stě dětí mladších čtrnácti let, kterým sestry prostřednictvím Červeného kříže hledaly rodiče. Přitom stále neměly nárok – tentokrát vlivem poválečného chaosu – na žádný příjem. Obchodníci jim už odmítali vydávat potraviny na úvěr, ale i tuto těžkou starost sestry překonaly s nadějí na perspektivu svobodného rozvoje. Netušily, že s vládou komunistů se blíží nové temné chvíle.

Opakoval se boj o přežití jako po první světové válce?

Ano, opět se našli lidé, kteří před trpícími upřednostňovali zájem o lukrativní budovu. Od roku 1950 pak byly sestrami obnovené školy, dětský domov i domov pro staré lidi zestátněny a postupně přemístěny jinam. Volná místa plnily psychicky postižené děti, o které pečovalo sedm desítek řeholnic. Jejich štěstím bylo, že na rozdíl od sester z jiných klášterů nebyly odvezeny do internace a mohly – byť pod bdělým dohledem – dál působit ve svém, nyní světu uzavřeném Marianu.

Nové členky asi do kongregace přicházet nemohly.

Samozřejmě se to dělo jen tajně a s velkým rizikem. Dokládá to moje vlastní řeholní mládí, které tehdy bylo jedním velkým dobrodružstvím. Denně jsme se pohybovaly na tenkém ledě. I náboženské působení na děti bylo zakázáno. A prosté slovo Marianum, které většina Opavanů vždy vyslovovala s úctou, muselo z map a dokladů zmizet.

Nezatrpkly sestry za těchto okolností?

Ne! Většina z nich do láskyplné péče naopak dál vkládala všechny své fyzické i duchovní síly. Neznaly volnou chvilku, o děti se staraly včetně praní a oprav oblečení, učily je i bavily, nacvičovaly s nimi divadelní představení, připravovaly rekvizity a podobně. Byla mezi nimi řada odbornic na speciální pedagogiku. Tak se stávalo, že nejedno dítě, označené jako nevzdělatelné, se naučilo plynně číst a mohlo žít hodnotněji. Rodinné prostředí dělalo zázraky. Jenže jak počet řeholnic s odchodem na odpočinek klesal, rostly řady civilních zaměstnanců a situace se nenávratně měnila.

Marianum bylo po roce 1989 vráceno kongregaci.

Pro naše sestry přišly demokratické změny pozdě. Ze sedmi zbývajících členek opavské komunity má většina vysoký věk a my ostatní se jim v jejich potížích snažíme poskytnout co nejlepší péči. O děti proto pečovat nemůžeme. Budovy jsme sice dostaly zpět již v roce 1991, bohužel ale ve špatném technickém stavu a s potřebou mnoha oprav. Náš původní ústav se i z tohoto důvodu stal rozpočtovou organizací a jeho zřizovatelem je nyní Moravskoslezský kraj. Kongregace sama provozuje pouze zařízení pro seniory – Domov svaté Zdislavy, kde je dnes 23 lidí. Od podobných ústavů se odlišujeme tím, že klientům umožňujeme bohatý duchovní život. Protože evidujeme velký počet nových žadatelů, uvažujeme o rozšíření kapacity.

Skončí už stoleté turbulence opavského Mariana?

Nejistota se bohužel opakuje. Krajské orgány v souvislosti s budováním moderních kapacit postupně přestávají naše domy vy-
užívat. U nás žili klienti méně komfortně, zato jako velká a spokojená rodina. Dnes je ovšem celosvětovým trendem zajišťovat postiženým bydlení individuální. V horizontu několika let to před nás staví úkol zajistit pro Marianum nové využití. Ať to bude cokoliv, bez velkých investic se neobejdeme.

Pomohou vám v tom prostředky z probíhajících restitucí?

Jen zlomkem. Požádali jsme asi o osm hektarů půdy, víc naše mladá kongregace neměla. Naštěstí nám pomáhají drobné nájmy z dosavadních objektů, asi půl milionu korun ročně. Co to ale je, když jen výtah, který letos musíme opravit, bude stát téměř milion. Věříme však, že dobrý Bůh bude opět s námi. Vždyť opavské Dcery Božské lásky, stejně jako jejich předchůdkyně, nechtějí nic pro sebe, protože si jako životní radost vybraly službu druhým. Pokud člověk pěstuje zdravé morální zásady a odvahu bojovat pro dobro těch, kteří jsou v nouzi, je jeho život dokonale naplněn. Může být tvořivý a opravdový, může být Boží.