S pěti dětmi jsme prý blázni

Vydání: 2017/41 Do biskupské služby vstupují s lilií i mečem, 10.10.2017

Sedlák z Olomoucka, táta od rodiny s pěti dětmi, místopředseda lidovců a ministr zemědělství. To vše už stihl MARIAN JUREČKA za třicet šest let svého věku.


„Pokud chceme uchovávat hodnoty a tradice, musíme stavět na lidech, kteří vyrostou v rodinách,“ říká Marian Jurečka. Snímek Aleš Masner

Redakce KT přináší čtvrtý a poslední z předvolebních rozhovorů se zástupci demokratických politických stran, které mají podle průzkumů nejvyšší šanci uspět v parlamentních volbách. Oslovený zástupce strany má být praktikujícím křesťanem, nikoliv však lídrem strany. Výběr osob, témat i zpracování je v rukou redakce. Již vyšlo: Marek Benda (ODS), Helena Válková (ANO 2011), Helena Langšádlová (TOP 09). Strana ČSSD na opakovanou žádost redakce KT nereflektovala. Rozhovory publikujeme i na našem webu www.katyd.cz.

Vzdala se už KDU-ČSL představy, že se stane třetí určující politickou silou v zemi?

Tu ambici z dlouhodobého hlediska máme, ale pro tyto volby se plánovaná společná spolupráce se Starosty nepodařila a nepodaří.

Co ze spolupráce, kromě veselého volebního spotu, kde jste běhal s Vítem Rakušanem, zbylo?

Vůle, že bychom v budoucnu na podobnou spolupráci nechtěli rezignovat. Máme pořád velice dobré vztahy. Spousty lidí u Starostů si nesmírně vážím a přál bych si, aby takových bylo v politice víc i v jiných stranách.

Zbylo ponaučení, že na tyto věci je potřeba mít víc času a také legislativně odstranit pohrobek opoziční smlouvy ve volebním zákoně, kde je hranice 10 % na spolupráci koaličních stran.

Rozchod nás poškodi l u těch, kteří chtějí mít hůl a bít nás. Jim pomohl k argumentům, že lidovci zase otočili. Rozhodovali jsme se pod poměrně velkým tlakem. Argumenty především zněly: Co když to bude 9,9 %? A jakou pak máte zodpovědnost za příští směřování České republiky, když takto vyklidíte pole a hlasy voličů předáte komunistům, ANO a dalším?

Tento argument mohl zaznívat i na začátku.

Na začátku jsme věřili, že v dané situaci politické scény, kdy se otevřely kauzy ve vztahu k hnutí ANO, k Andreji Babišovi, bude politická poptávka po alternativě větší. Že voliči budou chtít politiky, kteří dělají politiku jinak, slušně, zodpovědně. Přes poměrně velké kauzy Andreje Babiše mu podpora zůstala a zatím se ukazuje, že neslábne. Kdyby kdokoliv jiný měl takové problémy jako Andrej Babiš, tak už v politice není. Neumím si vysvětlit chování voličů a příznivců hnutí ANO.

Při couvání z uskutečněného svazku jako by opět znělo pověstné lidovecké „možná“.

Odhodlání bylo opravdu velké, investovali jsme do toho mnoho energie. Byl jsem osobně v březnu u toho, když jsme v rámci jednání se Starosty hovořili o tom, co se stane, když série průzkumů bude ukazovat, že nepřekročíme hranici 10 %. Z jejich strany tehdy zaznělo: „Tak zatáhneme za záchrannou brzdu.“ Nemůžu za to, že tuto informaci vyjednávači evidentně nepředali širšímu členstvu STAN.

Jak vám má volič věřit stabilitu programu, když už před volbami uskakujete před nízkými preferencemi? Necouvnete pak kvůli údajné stabilitě vlády i z programových priorit?

Ať se lidé podívají na to, co jsme napsali do programu roku 2013, co jsme ve vládě hájili a co jsme splnili. Z našich programových priorit jsme neuhnuli.

Z čeho neustoupíte? Na co se lze spolehnout?

Z postojů k bioetickým tématům, k registrovanému partnerství a k jeho dalšímu posilování např. adopcí dětí těmito páry. Prokázali jsme, že pokud máme možnost být koaličním partnerem, tak to nepřipustíme. Udělali jsme maximum pro to, aby se také neměnily církevní restituce a dořešení odluky církve od státu. Pokud by KDU-ČSL v koalici nebyla, k prolomení by s vysokou pravděpodobností došlo.

Církevní restituce byly dlouhodobě jedním z cílů KDU-ČSL, ale paradoxně se je podařilo schválit ve vládě, kde jste nebyli. Není to signál pro křesťanského voliče, že hodnoty, které v programu máte uvedeny, nemáte sílu prosadit?

Opakovaně jsme se o to snažili a jednoznačně kvituji, že se to podařilo, i když jsme v koalici nebyli. Lidovečtí politici v tom ale odvedli velký kus práce. Jan Kasal byl šéfem parlamentní komise, která ve spolupráci s Vysokou školou ekonomickou připravila nemalou část podkladů. Je potřeba férově říci, že přiznávám zásluhy předchozí vládě, ale my jsme to dotáhli do faktického naplnění. A toto ministerstvo (zemědělství – pozn. red.) odpracovalo 80 % celé agendy návratu majetku. Stálo nás to hodně energie, práce, kvalitních právnických posudků, abychom ten postup dobře zvládli. Až na některé mimořádné výjimky v komplikovaných případech ten proces nikdo nenapadá.

Co si ale dnes zpětně vyčítám jako největší politickou chybu, je schválení EET nikoliv v principu, ale v parametrech, které vláda pustila. Snažili jsme se to následně napravit ve Sněmovně, což se nám nepodařilo. Ale věřím tomu, že se k tomu ještě v budoucnu vrátíme a rozumná revize u EET proběhne.

Čím si vysvětlujete, že se lidovcům nedaří oslovit voliče, kteří nejsou křesťané?

Často se setkávám s tím, že mi lidé říkají: „Nám se líbí, jak politiku děláte, jak komunikujete, a když mluvíte, tak tomu rozumíme.“ Ale pak to zakončí větou: „Ale nechodíme do kostela, tak vás volit nemůžeme.“ Je to poměrně velký předsudek, který je dán i mírou sekularizace v české společnosti. Těžko se to mění.

Máme extrémně náročné politické konkurenty. Je tady Tomio Okamura, který oslovuje i nemalou část praktikujících křesťanů, kteří věří tomu, co říká. Těžko se soupeří s někým, kdo ve veřejném prostoru šíří lži. A pak tu je silné mediální zázemí hnutí ANO Andreje Babiše. To nejsou jednoduší soupeři.

Co z řeči Tomia Okamury rezonuje mezi katolíky?

Slýchám od nich, že svou politikou a rétorikou hájí bezpečnost České republiky a že my jsme v tomto neodvedli dostatečnou práci. Je marné vysvětlovat, že jsme celé čtyři roky pracovali na tom, aby se bezpečnostní situace v Česku nezhoršila. Měli jsme velice zodpovědný přístup ke kvótám, nepřijali jsme žádné větší množství uprchlíků a ti, kteří přišli, byli velice dobře prověřeni – a jsou to jen desítky migrantů během čtyř let. Lidé přesto věří tomu, co občas Tomio Okamura říká, že česká vláda obelhala občany, že jsme něco zatajili, že k nám přicházejí migranti z muslimských zemí apod. Hraje na strunu lidského strachu a těmto věcem, které nejsou pravda, lidé věří.

V čem se podle vaší zkušenosti sedláka z Olomoucka liší čeští a moravští voliči lidovců? Neutekli vám Češi k TOP 09?

Kdyby utekli k Topce, nebalancovala by tato strana na hranici volitelnosti. Český a moravský volič se trochu liší, je to dáno i počtem aktivních věřících a určitou rodinnou tradicí. Umíme ale oslovit i české voliče osobnostmi a komunikací. Je to příklad Jana Čižinského v Praze 7. A věřím tomu, že to bude i příklad Hayata Okamury, který má také úplně jiný styl komunikace. Věřím, že s prototypem těchto politiků se nám bude dařit do budoucna i v Čechách. Mít úspěch v českém kraji klade na kandidáta mnohem větší nárok. Takový člověk si musí úspěch daleko více odpracovat než lidovec na Moravě, kde těží z tradice a historie.

Když si starosta Prahy 7 za KDU-ČSL Jan Čižinský řekl o politickou podporu svým přátelům na Facebooku, sklidilo to poměrně kritickou reflexi. Převažující názor bychom shrnuli do slov: na radnici ano, i když je to lidovec, ale do Sněmovny ne, kvůli Jiřímu Čunkovi.

Jiří Čunek nekandiduje do Sněmovny. Problém Jiřího Čunka není ani tak v tom, co říká, ale jakou formu k tomu volí. V drtivé většině, když si člověk přečte celý jeho rozhovor, si řekne, že to není v principu něco, s čím by nesouhlasil. Ale pokud novinář něco vytrhne z kontextu a editor z toho udělá titulek, pak si většina lidí přečte jen jeden výsek, který působí jako nějaký extrémní názor.

Velkým tématem pro tuto zemi je úbytek obyvatelstva. Je na místě motivovat lidi mít děti? A jak?

Je to úkol nejen pro stát, ale i pro společnost – motivovat a podporovat rodiny, aby měly děti. Ty, které mají jedno, aby udělaly rozhodnutí mít dvě děti, a ty, které mají dvě, aby se nebály mít třetí dítě. To by nám obrovským způsobem změnilo demografickou křivku. Pokud společnost chceme rozvíjet, uchovávat hodnoty, tradice státu, vlasti, tak to musíme stavět na lidech, kteří tady vyrostou v rodinách. Nemůžeme se spoléhat, že naši identitu budou hájit lidé, kteří přijdou z jiných národů a kultur. Neříkám přitom, že někteří si naši kulturu neosvojí.

Stát má vytvářet podmínky, aby rodiče byli schopni skloubit svůj pracovní život, uživení rodiny a péči o děti. Aby měli dostatek služeb a finančních prostředků a mohli to všechno zvládnout v důstojném prostředí. Společnost by měla umět rodiče ocenit. Dnes se ale na společenském žebříčku prvně hodnotí, kde člověk pracuje, jaké má auto, kde bydlí, kde byl na dovolené. To, že má spořádanou rodinu, že má děti a výchova se mu daří, dnešní společnost úplně neoceňuje. Když řeknu, že mám pět dětí, mnoho lidí si klepe na čelo, že jsme blázni.

Jak by rodinná politika měla vypadat, aby se toto změnilo?

V České republice je dnes průměrný příjem na hlavu u čtyřčlenné rodiny nižší, než je průměrný důchod. Na rodiny se úplně zapomíná, a když mají třetí, čtvrté dítě, začínají upadat pod hranici chudoby. Je proto potřeba nastavit systém tak, abychom těm, kteří mohou pracovat a poctivě pracují, ponechali v rodinách co nejvíce peněz. To jsme prosazovali doteď a chceme v tom pokračovat. Sleva na dani na děti, zvyšování slevy na poplatníka, třeba na manželku, a zároveň odstropování daňového bonusu do budoucna. Další důležitou věcí je zohlednit výchovu dětí v penzijním systému. Chceme, aby ženy mohly odcházet do důchodu o něco dřív, podle počtu dětí. Dále je to skloubení pracovního a rodinného života, není to tedy o vyhánění maminek do práce. Chceme nastavit podmínky, které by motivovaly zaměstnavatele k částečným úvazkům.

Ve svém programu KDU-ČSL píše: „Zabráníme dovozu potravin ze zemí mimo EU, které neplní přísné hygienické normy ČR.“ To se dnes děje?

Bohužel. Například když zjistíme v brazilském drůbežím mase salmonelu. Na úrovni EU mají zemědělci a potravináři velmi přísné podmínky, co všechno musejí při výrobě plnit. Takové podmínky většina států třetích zemí nemá. Férový přístup je tento: chceš-li dovážet zboží na evropský trh, měj stejná pravidla, podmínky, nároky na výrobní proces jako mají naši podnikatelé. Jinak naše podnikatele stavíme do nerovného, obtížně konkurenceschopného prostředí. A neplatí to jen pro potraviny, ale i pro mnoho jiných výrobků v oblasti strojírenství, hutnictví atd.

Chcete se někdy stát předsedou KDU-ČSL?

Ve svém věku jsem se dostal na vysokou pozici v KDU-ČSL i v politice. Nikdy jsem neměl nastaven nějaký osobní cíl, že bych si řekl, co všechno udělám, abych se někam dostal. Že jsem prvním místopředsedou lidovců i ministrem zemědělství mi v životě přišlo do cesty – a já jsem se rozhodoval, zda tu výzvu přijmu, nebo odmítnu. Nebyly to moje osobní ambice, nedělal jsem aktivní kroky, abych se stal třeba ministrem zemědělství. Stejné je to s pozicí předsedy strany.

Pokud se ale člověk má stát předsedou strany, neměl by to chtít?

Převedl bych to do křesťanské, duchovní roviny. Pro každého z nás je v životě nějaký plán. Jde jen o to, abychom šli dobrou cestou a ten plán naplňovali. Když si sami vytyčíme, že to teď chceme zlomit a roubujeme to proti plánu, který byl do našeho života vložen, tak to nemívá dobré konce.

Proč by měl katolický křesťan volit vaši stranu?

Protože náš program vychází z principů a hodnot, které křesťanství nese přes dva tisíce let – a jsou prověřené. Snažíme se tyto věci aplikovat i do praktických řešení, která se někomu na první pohled mohou zdát vzdálená, jako je například eroze půdy. Věřící člověk má ale zodpovědnost nejen za sebe a za svoji rodinu, ale i za krajinu. Takže například náš program zemědělství vychází i z encykliky Laudato si’. A tak postupujeme ve všech oblastech.

JIŘÍ MACHÁNĚ, ALEŠ PALÁN
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay