Vydání: 2012/48 Kardinálové se sešli v Římě, 27.11.2012, Autor: Jiří Prinz

Přinášíme pokračování seriálu o kandidátech na prezidenta ČR. Na otázky tentokrát odpovídali Vladimír Franz, Tomio Okamura a Jana Bobošíková.

VLADIMÍR FRANZ

1. Nakolik je podle vás důležité, aby prezident měl politické zkušenosti – a byl tím pro veřejnost dostatečně čitelný? 
Za důležitější považuji morální integritu a pozitivní práci, která za kandidátem je. Samotná politická zkušenost nemusí být předností. Obávám se, aby dnes nebyla naopak přitěžující okolností.

2. Proč by právě vás měl volit katolický křesťan?
Mezi voliči nedělám rozdíly. Snažím se je oslovit tím, že chci vrátit tento stát občanům, kterým se odcizil. Jde o to, vrátit lidem pozitivní vztah ke státu, který bychom měli brát za svůj, nikoli jako něco, co si zprivatizovala úzká skupina vlivných, mocných a často nikým nevolených. Nikoli jako něco, nač jsme definitivně ztratili vliv, a hodíme se jen těsně před volbami. Ve své tvorbě se  navíc často obracím k biblické tematice.

3. Který československý či český prezident byl podle vás nejhorší a proč?
Klement Gottwald. Šlo o naprosté selhání lidskosti.

4. Hrál ve vašem životě významnou roli nějaký duchovní? (kdo a jakou?)
Ano, bavorovský děkan P. František Hobizal.

5. Kam byste se jako prezident/ka vydal/a na první zahraničí cestu (vyjma Slovenska)?
Naším největším obchodním partnerem je Německo a povinností prezidenta je podpora vzájemné spolupráce.

6. Podepsal/a byste jako prezident/ka zákon o majetkovém narovnání státu a církví?
Jsem pro majetkové narovnání státu s církvemi.

VLADIMÍR FRANZ se narodil v roce 1959. Je českým hudebním skladatelem a výtvarníkem. Ačkoli získal doktorát práv, právnické profesi se nikdy nevěnoval. Od začátku devadesátých let působí jako pedagog Divadelní fakulty AMU. V letech 1996–2000 stál v čele Akademického senátu AMU. Od roku 2004 je řádným profesorem pro obor dramatická umění – dramaturgie činoherního divadla. Vladimír Franz zkomponoval hudbu k více než 140 divadelním představením. Je autorem monumentálních i komorních hudebních děl, jež zahrnují několik scénických oratorií, zpěvohru, kantáty, písně či madrigaly.

TOMIO OKAMURA

1. Nakolik je podle vás důležité, aby prezident měl politické zkušenosti – a byl tím pro veřejnost dostatečně čitelný? 
Politické zkušenosti nesouvisí s čitelností. Každý kandidát na jakoukoli veřejnou funkci by měl být čitelný – měli bychom ho znát, tj. znát jeho osobní i profesní minulost alespoň do té míry, abychom si mohli udělat obrázek o jeho práci, schopnostech, hodnotách, morálce. Takže veřejně známá respektovaná osobnost může na některé funkce být vhodnější než zkušený politik. Pro funkci prezidenta, která je ovšem nejvrcholnější a jejíž velká část práce bude spočívat v komunikaci s politiky, jsou politické zkušenosti jednoznačně důležité.

2. Proč by právě vás měl volit katolický křesťan?
To, že jsem katolík, by tím důvodem být určitě nemělo. Určitě proto, že s sebou nesu nejen křesťanské hodnoty, ale hodlám je aktivně prosazovat. V prvé řadě pomoc bližním – nevinně odsouzeným, obětem exekucí, obětem mocenské zvůle. I to, že prosazuji více demokracie, by mělo být rozhodující. Jsem jediný kandidát, který má konkrétní vize, přináší  konkrétní změny: chci změnit celý politický systém – zavést odvolatelnost politiků, včetně prezidenta, a špatných zákonů v referendu.

3. Který československý či český prezident byl podle vás nejhorší a proč?Tragédií pro národ byl bezesporu prezident Gottwald, a to hlavně pro teror, který pomáhal rozpoutat a nedokázal mu pak už zabránit. Co vím, měl deprese, pil, a to vše ze strachu, že i jeho semele soukolí, které pomáhal rozjet.

4. Hrál ve vašem životě významnou roli nějaký duchovní? (kdo a jakou?)
Byl to zcela jistě P. Ludvík Armbruster, český jezuita. Maminka se s ním seznámila v Japonsku. Bylo jí smutno, neměla si v Japonsku s kým popovídat česky, tatínek byl pořád v práci, až jí jedni japonští známí řekli, že na japonské univerzitě Sophia učí nějaký kněz, který prý pochází z Rakouska, ale možná umí česky. Maminka tedy jednoho dne popadla za ruku bratra Hayata a šla kněze na univerzitu hledat. Štěstí jí přálo, P. Armbrustera našla, a česky uměl navíc perfektně! Náhoda to byla neuvěřitelná, ukázalo se dokonce, že oba vyrůstali ve stejném pražském nuselském údolí a chodili na stejnou základní školu do Křesomyslovy ulice. Samozřejmě o něm doma také pořád vyprávěla. Křtil mě v Tokiu jako batole, křtil i bratra, křtil pak v Praze také mého syna Ruye i bratrovy děti. Provází nás po celý život.

5. Kam byste se jako prezident/ka vydal/a na první zahraničí cestu (vyjma Slovenska)?
Asi ode mě chcete slyšet Japonsko. Ano, jako prezident – a to aniž bych se musel snažit – bych určitě nastartoval nejužší vztahy s Japonskem. Platí, že tahle země by nám mohla obrovsky pomoci. Její technologický potenciál je nedozírný, spolupráce našich firem, vědců, škol by nás posunula vpřed o desetiletí. Mé zvolení senátorem už teď nastartovalo enormní zájem médií v Japonsku o Českou republiku a zvolení prezidentem by tam bylo zprávou roku.

6. Podepsal/a byste jako prezident/ka zákon o majetkovém narovnání státu a církví?
Ano. Ale osobně mám zásadní výhrady. Protože právě jako katolík a rozumně myslící člověk velmi silně vnímám, jak je nespravedlivý. Katolická církev se vzdává téměř poloviny nárokovatelného majetku či peněz jen proto, aby neprotestovaly ostatní církve. Já osobně bych prosazoval restituci konkrétního majetku okradeným, a to ve sto procentech, pokud by o něj samozřejmě církev žádala.

TOMIO OKAMURA se narodil v roce 1972 v Tokiu, kam se jeho moravská matka přestěhovala po svatbě s Japoncem. Většinu života však Tomio Okamura prožil v Česku. Do tehdejšího Československa poprvé přicestoval, když mu bylo šest let. V České republice také po pádu komunismu začal podnikat v oblasti cestovního ruchu a postupně se propracoval až do pozice viceprezidenta Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, kterou doposud zastává. V říjnu t. r. byl zvolen do Senátu ČR.

JANA BOBOŠÍKOVÁ

1. Nakolik je podle vás důležité, aby prezident měl politické zkušenosti – a byl tím pro veřejnost dostatečně čitelný? 
Politická zkušenost a názorová čitelnost jsou dvě naprosto rozdílné kategorie. Je mnoho politiků, kteří jsou v parlamentu dlouho, mají tedy politickou zkušenost, ale o jejich názorech není známo téměř nic. Důležitější než dlouhodobá politická zkušenost je podle mě názorová čitelnost a pevnost.

2. Proč by právě vás měl volit katolický křesťan?
Celým svým životem zastávám tradiční hodnoty. Jsem 26 let vdaná, respektuji manželství, prosazuji úctu k rodině, úctu ke stáří, mezigenerační soudržnost a úctu k práci. Jsem signatářkou Manifestu D.O.S.T.

3. Který československý či český prezident byl podle vás nejhorší a proč?Za nejhoršího prezidenta považuji Klementa Gottwalda. Jeho působení spadá do doby nejhoršího bolševického teroru a vykonstruovaných politických procesů.

4. Hrál ve vašem životě významnou roli nějaký duchovní? (kdo a jakou?)
Ano, hrál a hraje. Jméno a okolnosti sdělovat nebudu.

5. Kam byste se jako prezident/ka vydal/a na první zahraničí cestu (vyjma Slovenska)?
Do Polska.

6. Podepsal/a byste jako prezident/ka zákon o majetkovém narovnání státu a církví?
V současné podobě bych zákon rozhodně nepodepsala. Jsem názoru, že by restituce církevního majetku měla být pouze fyzická, nikoliv finanční, tak jak byl vracen majetek občanům v první polovině 90. let.

JANA BOBOŠÍKOVÁ se narodila v roce 1964. Bývalá televizní moderátorka a redaktorka. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou a poté byla zaměstnána v řadě tuzemských médií, mj. v České televizi či TV Nova. Nejširší veřejnosti se však stala známou při krizi v České televizi na přelomu let 2000 a 2001, kdy byla hlavní tváří náhradního oficiálního vysílání a jedním z nejviditelnějších odpůrců vzbouřených redaktorů. V následujících letech zahájila politickou kariéru: v roce 2004 byla zvolena do Evropského parlamentu za hnutí Nezávislí a v roce 2008 byla nominována KSČM na post prezidenta republiky. V současnosti je předsedkyní politické strany SUVERENITA – Blok Jany Bobošíkové.