Písně trpících Židů jako memento

Vydání: 2019/44 Změní se po synodě jáhenská služba?, 29.10.2019, Autor: Milan Tesař

S repertoárem, který připomíná i letošní 80. výročí zahájení druhé světové války, vystoupila nedávno na festivalu v Náměšti nad Oslavou skupina Yiddish Glory. Písně sovětských Židů z dob války objevila v Kyjevě kanadská historička ANNA SHTERNSHIS. Se svým manželem, producentem DANIELEM ROSENBERGEM, pak sestavila mezinárodní skupinu, která je zpívá a hraje jako memento současnému publiku.


Kanadská historička Anna Shternshis se svým manželem Danielem Rosenbergem a vydaným albem židovských písní. Snímek archiv Anny Shternshis

Jak jste objevila pozůstalost po Mojšem Beregovském? Byla to náhoda, nebo jste po něčem podobném cíleně pátrala?

AS: Pracovala jsem na Ukrajině na své knize o sovětské židovské kultuře 20. a 30. let, ale už tehdy jsem věděla, že v knihovních fondech jsou neprobádané materiály z válečné doby. Poté, co jsem dokončila svou disertaci a vyšla moje kniha, jsem se začala více zabývat i dobou druhé světové války. Vrátila jsem se do Kyjeva, studovala jsem archivní materiály a v Ukrajinské národní knihovně jsem našla i texty, které za války v Sovětském svazu zapsali nebo si ústní tradicí předávali tamní Židé – často jen krátce předtím, než je vyvraždila postupující německá armáda. Tento písemný a ústní materiál sesbíral – zčásti od těch, kteří přežili – kyjevský etnomuzikolog Mojše Beregovskij. Nedlouho po skončení války však byl poslán do gulagu a soubor textů se dlouho považoval za ztracený.
Postupně jsem si uvědomovala, co jsem objevila. Začala jsem o těchto materiálech přednášet a publikovala o nich studie, poté jsem oslovila hudebníky a vznikl hudební projekt. Všechno ale odstartovala náhoda.

DR: Když Anna ty písně objevila a řekla mi o nich, ihned mě napadlo, že by bylo vhodné propojit je s hudební složkou. U některých z těch písní byly zapsané nápěvy, u jiných je bylo třeba doplnit. Anna nejprve oslovila hudebníka Psoye Korolenka, který v tomto směru odvedl obrovský kus práce. Mně přitom bylo jasné, že mám před sebou naprosto unikátní materiál. Vždyť to byly písně, jejichž autory byly jednak oběti holokaustu a jednak lidé, kteří válku přežili, příslušníci Rudé armády, vojáci, uprchlíci… A ti, kdo ty písně sesbírali, byli posláni do gulagu. Sám Beregovskij v něm strávil šest let, z toho šest měsíců jej kvůli tomuto materiálu vyslýchali. Jeden z badatelů tento výslech vůbec nepřežil.

Vzpomínám si, jak jsem nad tím seděl s ústy dokořán a přemýšlel, jak s takovým pokladem naložit. Už kvůli lidem, kteří ty texty psali a poté byli zabiti, stál tento materiál za zveřejnění. Během roku 2016 a na začátku roku 2017 jsme hledali hudebníky a dávali dohromady kapelu, aranžovali a nahrávali – a v roce 2018 album vyšlo.

Kdy jste si vy jako badatelka uvědomila, o jak unikátní soubor písní jde?

AS: Ty texty byly plné sovětských reálií, ale vůbec se nepodobaly jinde zmapovaným židovským textům z období holokaustu. Byla jsem tedy tím, co jsem četla, překvapená. Některé texty mě dokonce rozesmály, protože si dělaly legraci z Hitlera. Říkala jsem si: Co je to za písně? Odkud se vzaly? A pomalu si začala uvědomovat, že jsem možná objevila něco nového. Ten proces ostatně stále pokračuje. S materiálem stále pracuji, objevuji v něm nové věci. A další souvislosti vyvstávají, když o těch textech přednáším nebo je představujeme na koncertech a publikum se s nimi konfrontuje.

V těch písních jsou zřetelné jak příběhy, tak emoce. Co z toho je podle vás důležitější?

AS: Historik obvykle ví, co lidé v minulosti dělali nebo nedělali, ale nemá většinou jak zjistit, co cítili. A tyto písně nám umožňují nahlédnout do nitra jejich tvůrců. Jednou z emocí, které v nich najdeme nejčastěji, je hněv. Dnes si válku spojujeme spíše se smutkem, se zklamáním nebo také s nadějí, ale ti lidé byli v první řadě naštvaní: na Hitlera, na válku jako takovou, na lidi kolem sebe.

Velmi frekventovaným slovem v těchto textech je naqam, což v hebrejštině znamená pomstu, odplatu. Dnes slovo pomsta vytěsňujeme, ale právě proto je pro historiky cenné, když se dozvídají, že tehdy tomu bylo jinak.

Ti lidé své emoce svěřili písním, protože jinou možnost neměli, neuměli psát novinové články či romány. Znali třeba dobovou populární píseň, a tak lehce pozměnili její text a otiskli do něj třeba to, co cítili k Hitlerovi. Tvořili nové texty, které jim pomáhaly vyjádřit vlastní emoce.

DR: Každá z těch písní má v sobě příběh, který by vydal na knihu, jako třeba „Tulčin“, „Matčin hrob“, nebo i humorné písně, např. „Purimové dary pro Hitlera“. Každý z těch textů má několik vrstev, což souviselo i s tehdejší cenzurou a autocenzurou – lidé věděli, co si mohou dovolit. Emoce pak do těch příběhů zpětně vložili hudebníci – a je pravda, že u některých z nich prakticky nemůžete zůstat klidní. Některé ty texty je opravdu těžké jen číst a nerozplakat se u nich. Říkám si, jak vůbec mohou zpěváci tyto písně zpívat. Ano, některé texty jsou humorné, ale celkově je to opravdu náročný materiál.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Anna Shternshis (1974) je profesorkou židovských studií a ředitelkou Centra Anny Tenenbaumové v Torontu. Jako badatelka se zaměřuje na židovskou kulturu v Sovětském svazu, na židovsko-slovanské kulturní vztahy a masovou kulturu, divadlo a hudbu v jazyce jidiš. Její manžel Daniel Rosenberg (1967) je uznávaným hudebním producentem. Pro hudební vydavatelství World Music Network sestavuje kompilace z oblíbené řady The Rough Guides. Věnuje se mimo jiné židovské hudbě, hudbě maďarských Romů nebo hudbě národů, které nemají svůj vlastní stát.

MILAN TESAŘ, hudební redaktor Radia Proglas

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay