O jezuitech s novým představeným

Vydání: 2012/44 Prezident vyznamenal hrdiny, 31.10.2012, Autor: Václav Štaud

 

Novým představeným České provincie Tovaryšstva Ježíšova byl v minulých dnech jmenován P. JOSEF STUCHLÝ. Požádali jsme jej, aby nám dal nahlédnout do jezuitského řádu. 

Jaká je současná role jezuitů u nás?

Se šesti desítkami členů se řadíme mezi menší české řády, ale škála našich úkolů je hodně široká: od práce s vysokoškoláky až po duchovní správu v řadě farností a na dvou nejvýznamnějších moravských poutních místech – Velehradě a Sv. Hostýně. Jezuité, věrni odkazu sv. Ignáce, neustávají ve vedení exercicií, stranou jejich zájmu nezůstávají sociální péče a působení v médiích.

A v čem vidíte hlavní úkol provinciála?

Pečovat o rozvoj řádu a zdravý duchovní život všech jeho členů. Jsem si vědom, že průměrný věk roste a naše síly se zmenšují.

Kterými cestami vás vedl Bůh ke kněžství?

Krásným dětstvím v tradiční věřící katolické rodině. O moji duchovní formaci se zasloužili hlavně bratři salesiáni. Pravidelné účasti na chaloupkách s nynějším biskupem Karlem Herbstem vděčím nejen za upevnění víry v dospívání, ale také za vypěstovaný pocit zodpovědnosti. V dobách totalitních konspirací to bylo velmi důležité. Pro mě i pro mladé lidi, které jsem míval jako vedoucí skupinek na starosti, mohlo mít prozrazení celoživotní důsledky.

Jak jste se ale dostal k jezuitům?

Když jsem pocítil volání ke kněžství, bylo mi jasné, že moje místo je v řádovém společenství. Zatímco u salesiánů bylo třeba při práci s mládeží stále improvizovat, v řádu svatého Ignáce mě jako strojního inženýra zaujala efektivnost jednoduchých metod, s nimiž je třeba hledat a naplňovat Boží vůli. Navíc jsem od dětských let zjišťoval, že špína, házená na jezuity spolu s pověstí tmářů, není pravdivá. Že oni naopak dokázali tuto zemi pozvednout v době jejího největšího úpadku. Jak jsem studoval historii řádu, stále rostl v mých očích.

Co vám dosud řeholní život dal?

Rozhodně víc, než jsem dal já jemu. Získal jsem hlavně mnoho poznání. Filozofii jsem studoval v Krakově, teologii v Dublinu a Londýně, psychologii v Bostonu. Nesmírně mě obohatila i šestiletá práce se studenty v Brně. Více než jinde jsem při ní cítil, že být ve službách Božích má opravdu hluboký smysl.

Dobrý studentský kaplan to asi nemá snadné…

Setkávání s vysokoškoláky denně rozšiřuje obzory, přináší výzvy, prodlužuje mládí. Zůstanou v mém srdci jako celá jižní Morava,
kde jsem potkal mnoho dobrých lidí. Klady spolupráce se skupinami laiků jsem ale měl možnost poznat na více místech a úrovních. Protože je to charakteristické pro celý náš řád, rád bych i do budoucna rozvíjel a podporoval právě aktivní spojení s laiky.


 

TOVARYŠSTVO JEŽÍŠOVO

 

„Zakladatel jezuitského řádu sv. Ignác z Loyoly učil a stále učí denní reflexi, která ukazuje, jak nacházet Boha v našem každodenním životě. Není důležité, co se dělá, ale jak se to dělá,“ říká nastávající provinciál P. Josef Stuchlý. Jeho řád byl založen v roce 1534. Roku 1540 se dočkal papežského potvrzení a od té doby vedle náboženské činnosti působí v mnoha oblastech vědy, kultury, umění a školství. Do Čech přišli jezuité už v roce 1555, kdy se prvních dvanáct příslušníků usadilo na místě zpustlého dominikánského kláštera na Starém Městě pražském. Samostatná česká provincie, která zahrnovala Čechy, Moravu a Slezsko, existovala od roku 1623. Na tomto území musel řád obnovovat svou činnost již třikrát. Nejdříve na počátku 19. století (po zrušení z roku 1773), pak po skončení II. světové války, kdy jej okupanti připravili o většinu řádových domů, a nakonec v 90. letech 20. století po násilném uzavření klášterů komunisty v roce 1950. Dnes má naše církevní provincie šedesát členů, kteří sídlí převážně v rezidencích v Praze, Brně, Olomouci, Českém Těšíně, Děčíně, Sv. Hostýně, Kolíně a na Velehradě.
 
Jezuité za dobu své existence obohatili církev celkem o 42 svatých a 134 blahoslavených. V jejich řadách sloužilo Bohu i bližním bezpočet duchovních osobností a světoznámých teologů, z nichž lze namátkou připomenout Pierra Teilharda de Chardina, Hanse Urs von Balthasara, Józefa Augustyna či naše velikány Martina Středu, Bohuslava Balbína a hlavně Tomáše kardinála Špidlíka. Ve světovém měřítku nyní patří Tovaryšstvo Ježíšovo s více než 18 tisíci členů na všech kontinentech mezi velmi početné řády. Růst zaznamenává zejména v Africe a Asii, kde přibývá také počet různých institucí, na jejichž vedení se jezuité podílejí. Generální představený jezuitského řádu Adolfo Nicolás sídlí v Římě.
Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay