26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Nevěřící člověk ani neexistuje

27. 1. 2015

|
Tisk
|

Kytarový virtuos Lubomír Brabec procestoval s klasickou kytarou celý svět. Svůj domov ale našel v malé šumavské vesničce Čepice. Vystupoval v nejrůznějších koncertních sálech, ale ověřil si, že koncert v kostele je vždy výjimečný.

Vydání: 2015/5 Latina na ústupu?, 27.1.2015, Autor: Eva Procházková

Samozřejmě mám. Myslím, že by neměla chybět v žádné domácnosti. Dokonce jsem jednu dostal od biskupa Františka Radkovského. Je pro mne velmi vzácná a chovám ji jako oko v hlavě. Pokoušel jsem se Bibli celou přečíst, ale není to jednoduché. Spíše si ji občas otevřu, když hledám podobenství, když narazím v četbě nebo v hudbě na některý příběh. Třeba Biblické písně Antonína Dvořáka mi přiblížily žalmy víc než jejich četba.
K víře jsem došel postupně, ve zralém věku, kdy jsem byl schopen o Bohu přemýšlet, i když už jako dítě mě babička do kostela vodívala. V této oblasti jsem velmi tolerantní člověk a mám úctu ke všem náboženstvím. Procestoval jsem celý svět a setkal se duchovními v Číně, Japonsku, Tibetu, Rusku, Anglii, Turecku i v Africe. Myslím si, že neexistuje nevěřící člověk. Buď věříte, že Bůh je, nebo věříte, že Bůh není. Lidský rozum neumí jednoznačně dokázat, zda Bůh existuje, či ne, nedovede ani vysvětlit mnohá zákoutí naší duše. Člověk to musí cítit v sobě.
Čechy jsou katolická země. Posledních pět set let je u nás s touto vírou propojeno, je to náš základ. Myslím si, že do kostelů by se mělo chodit co nejčastěji. Nejsou totiž postaveny pro svaté, nýbrž pro nás hříšníky. Kvůli svému uspěchanému životu tam ale nechodím tak často, jak bych si přál a jak by bylo správné. A tak se na mši svatou dostanu jen občas o svátcích. Posvícení, Velikonoce, svatojánské procesí, dušičky, Vánoce… To jsou chvíle, které si bez kostela neumím představit.
Vnitřní klid, pokoru, vlastně sám sebe. Mnohdy i vzpomínky, třeba dávno zasunuté v paměti. Někdy mě ale při bohoslužbě ruší hudba, která ji provází. Elektrické kytary, bicí, elektrické piano a amatérský falešný zpěv velmi nepovedených písní – tak si může mládež zpívat u táboráku, ale na mši svatou to nepatří. K oslavě Boha bylo napsáno mnoho skladeb od těch největších hudebních velikánů a většinou to byla jejich nejkrásnější díla. Měla by znít kostely po celém světě v té nejdokonalejší možné podobě!
Určitě. Hrál jsem v mnoha úžasných koncertních sálech po celém světě, ale s kostely se to nedá srovnat. Klasická hudba do kostelů patří a nádherně se tam vyjímá. Mnozí hudební skladatelé – Bach, Mozart a další – skládali svá díla k Boží slávě, proto je pro ně kostel to pravé místo. Když se ptali Antonína Dvořáka, zda je věřícím člověkem, odpověděl: „Jak jinak by vznikly moje skladby?“ Cítím to podobně. Není jen mou zásluhou, že se mi ve hře na kytaru daří, že mám nadání. Proto čím dál častěji v kostelích koncertuji. Pro interpreta je to inspirativní prostředí, krásná akustika, lidé jsou tam vnímavější, mají tam blíže k Bohu – a lépe prožijí i hudbu, která byla k jeho oslavě napsána. Věřím, že je to dobrý způsob, jak přivést lidi zpět do kostelů, zvláště když koncert zahájí farář a dá celému programu důstojnost.
Všechny koncerty jsou pro mě neopakovatelným zážitkem, nemohu jmenovat jen jeden z nich. Mohu ale vzpomenout na hudební setkání s lidmi, jichž si vážím a kteří mě svou hudbou obohatili. Spolupracoval jsem s takovými umělci, jako jsou Gabriela Beňačková, Pavel Šporcl, varhaník Aleš Bárta, harfenistka Kateřina Englichová a mnoho jiných. Mé zatím poslední CD Transformations vzniklo ve spolupráci s violistkou Jitkou Hosprovou a je plné nádherných melodií pro kytaru a violu.
Ví se o mně, že mám dobrodružnou povahu, přitahují mě extrémní zážitky, ať už na vodě či v horách. Přál bych si přeplout na menší plachetnici Atlantický oceán – jako kapitán se dvěma třemi kamarády. Zatím jen tak přemýšlím, plánuji a doufám, že svůj sen proměním ve skutečnost.
Je to jeden z nejslavnějších Čechů, patří k našim tradicím a ty bychom měli udržovat. Ochraňuje před povodněmi, je patronem vodáků, vorařů, mlýnů a mostů – a já měl odmalička k vodě blízko. Rád plavu, potápím se, jsem vodák, jachtař. Byl naším nejznámějším barokním světcem a já barokní umění miluju, jeho odraz nacházím v naší venkovské krajině na každém kroku – nejen v církevních stavbách, jako jsou nádherné barokní kapličky a kostely. Lidová architektura na návsích, hudba, lidové písně, kroje – to všechno nese nesmazatelné stopy tohoto období. A potom: Jan Nepomucký bývá nazýván stavitelem mostů mezi lidmi a mezi národy. A to je hodnota, která patří v každé době k nejdůležitějším.
A proč ne? Jeho sochy stávaly skoro v každé české vesnici, najdeme je v mnoha evropských zemích, ale třeba i v Číně a Jižní Americe. Svatojánská tradice u nás bývala velmi silná, přitom byly časy, kdy byl Jan Nepomucký zatracován a pak opět brán na milost. Jeho sochy střídavě mizely v depozitářích a po čase se zase vracely zpět. Když jsem z verandy svého domku pozoroval Otavu a čepický most, napadlo mě, že by bylo krásné, kdyby tam Jan Nepomucký byl. Původně jsem myslel, že objevím sochu ve skladu a přivezu ji sem, nakonec vše dopadlo jinak.
Sklo je nádherný materiál, moderní i důstojný zároveň. Hlavním důvodem však bylo, že krátce předtím jsem se seznámil se sklářskou výtvarnicí Vladimírou Tesařovou, která žije a pracuje v Dobré Vodě na Šumavě. Pro tamní kostel sv. Vintíře vytvořila nádherný skleněný oltář. Byl jsem si ho prohlédnout a do kostela mi vběhl pes. Chtěl jsem ho vyhnat, ale paní Tesařová mi zastoupila cestu se slovy, že i ten pes je Boží tvor a ať ho nechám být. Když pak jednou seděla u nás doma, řekl jsem jí o svém nápadu. Okamžitě ho odmítla jako neproveditelný. Jenže za pár dní se vrátila, že o tom přemýšlela a že by to možná šlo.
Původně ano. Teď mám ale v hlavě další plány. Pokud vše vyjde, chtěli bychom zahájit tradici letních svatojánských koncertů, které by se konaly v kostelích v jižních Čechách. Rádi bychom pozvali i ty, kteří běžně do kostelů nechodí. Slavnostní atmosféra v duchovním prostoru naplněném krásnou hudbou je zážitek, který nikde jinde nemohou prožít.
Ano a nejsem sám, i mí sousedé a přátelé se na něj obracejí a prý to funguje. Já prosím o ochranu hlavně pro své děti. Obě dcery i má pastorkyně ochranu potřebují. Alžběta jezdí na divoké vodě, Apolena na koních a Natálie vystupuje jako herečka a tanečnice v divadle. A tak jsem rád, že mám k ochraně těch svých holek pomocníka.
Vypůjčil jsem si ho z nádherné opery Leoše Janáčka, kterou napsal na libreto Gabriely Preissové. Podíváme-li se do slovníku, znamená prý zastarale nevlastní dcera. Ale proč zastarale? Je mnoho slov, která málo používáme, a to je škoda. Navíc si myslím, že to slovo, stejně jako Janáčkova hudba, je krásné. Natálii se nejprve nezdálo, ale když si poslechla operu, myslím, že mu přišla na chuť. Vždyť i ta opera je o lásce.
Dokonale. Stal se symbolickým mostem mezi sousedy. Začali jsme se víc setkávat, vymýšlet společné akce. Máme tu nádhernou oslavu masopustu, stavíme společně májku, konáme zabíjačku. Na mostě u sochy se scházíme k vánočnímu punči, na Štěpána sjíždíme Otavu, na Silvestra spolu se sousedy z druhé strany pořádáme výstup na kopec Čepičnou. Ale nemyslete si, nejsou to jen radovánky. Scházíme se, i když je potřeba něco udělat – opravili jsme kapličku, vysekali téměř neprůchodnou cestu k Božím mukám, která už byla tak zarostlá trním, že je nebylo ani vidět. Křížek jsme natřeli, vysadili dvě lípy a přidali lavičku. Vždycky se najde dost ochotných lidí, kteří přijdou a nabídnou pomoc. Když si pak večer sednu na verandu, poslouchám šumění Otavy a vidím nádherně osvětlenou sochu na mostě, je mi tu dobře.
LUBOMÍR BRABEC (1953 v Plzni) je český kytarový virtuos, držitel několika zlatých i platinových desek. Vystudoval konzervatoř v Praze, od roku 1980 ve studiu pokračoval v Londýně. Vydal několik desítek CD s díly světových autorů. Nedávno se přestěhoval z Prahy do malé šumavské vesničky Čepice u Sušice, aktivně se tam zapojil do společenského života. Je vodák, jachtař, cestovatel, několikrát navštívil Antarktidu. V roce 2013 získal z rukou prezidenta medaili Za zásluhy v oblasti umění.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou