Nejsem sluníčkář, jsem křesťan

Vydání: 2017/10 Čas na postní obnovu, 7.3.2017, Autor: Vít Hájek

HAYATO OKAMURA je méně známým bratrem politika Tomia. Kým vlastně je, proč se s Tomiem neshodne a jaké byly jeho i rodinné životní anabáze, poodhaluje v následujícím rozhovoru.


Spojuje nás i dar víry, říká o své manželce Hayato Okamura. Snímek Albert Okamura

Nemrzí vás, že jste médii vyhledáván spíše jako protipól mladšího bratra než pro váš osobní příběh?

Kvůli mediální známosti bráchy Tomia jsem do toho chtě nechtě vtahován. Ale jinak mi vůbec nevadilo, že o mně lidé donedávna moc nevěděli. Jsem docela obyčejný člověk, který léta žil pro svoji početnou rodinu. Do vínku jsem dostal česko-japonsko-korejské kořeny. Vyrůstal jsem v Tokiu.

Jak jste se tam dostal?

Moravský dědeček mé mamince, tehdy ještě mladé dívce, odkudsi donesl adresu japonského vysokoškoláka studujícího v Tokiu sociologii, který si chtěl s někým anglicky dopisovat. Opravdu si začali přes půl světa psát. Tatínek pak v rámci doktorandského studia přicestoval do tehdejšího Západního Německa a odtud to byl do Československa už jenom skok. Rodiče se brzy vzali a já jsem se narodil ještě v Praze, kde jsem byl také dvanáct dnů po narození pokřtěn jako Josef Jan. Hayato je moje občanské jméno. Křtil mne dominikán otec Jordán Vinklárek – a dodnes se setkáváme. Po několika měsících se maminka i se mnou přestěhovala do Japonska. Mladší bratři Tomio a Osamu se narodili již tam.

Základy křesťanské víry jste tedy dostával v zemi buddhistů…

Dá se to tak říci. Maminka Helena vyrůstala spolu s pěti sourozenci v katolické rodině, která byla následně postižena komunistickým režimem. Její starší bratr Ivan byl za nesouhlas se sovětskou okupací Maďarska v roce 1956 vyloučen ze studií dějin umění na Karlově univerzitě, vzápětí z politických důvodů vyloučili dalšího ze sourozenců Josefa z medicíny. Mamince, která zrovna maturovala, už vůbec nedovolili jít na vysokou školu – přestože měla na gymnáziu výborný prospěch. Pracovala tedy v knihařské dílně, odkud jí potom dali doporučení ke studiu coby dělnickému kádru. Ráda by studovala filologii a literaturu, ale povolili jí pouze elektrotechnickou fakultu ČVUT, kterou pak absolvovala s červeným diplomem. V době studií se sice od víry vzdálila, ale v dalekém Japonsku brzy vyhledala nejbližší katolický kostel a začala i s námi dětmi chodit každou neděli na mši.

Jak vypadal život v japonské farnosti?

Křesťanů bylo v Japonsku málo, kolem 1 % všech obyvatel – z toho asi polovina katolíků a polovina protestantů. Jejich menšinové postavení je vedlo k tomu, aby o to více drželi pohromadě. Například po skončení nedělní mše se hned nerozcházeli, ale setrvávali spolu. Povídalo se a rozebíralo to či ono, společně se pak něco uvařilo. V našem kostelíku sv. Josefa, který vyhlížel jako běžný japonský dřevěný dům, byl farářem otec Tokugawa, který se všem hezky věnoval. Zajímavé je, že pocházel z významného japonského šlechtického rodu Tokugawů, jenž kdysi vládl celému Japonsku a tvrdě prosazoval přísný zákaz křesťanství.

Maminka se od jedné řádové sestry dozvěděla, že se poblíž nachází kněžský seminář, kde je rektorem český kněz. Bylo to pro ni překvapení. Zkontaktovala ho a setkali se. Byl jím jezuitský misionář otec Ludvík Armbruster. Pokřtil pak oba mé bratry a občas nás doma navštívil. Zlatým hřebem jeho návštěv byl nadšený společný zpěv českých a moravských lidových písniček. Jednou také kvůli mamince, která se nemohla od maličkých dětí odtrhnout ani do kostela, sloužil v našem bytečku mši, při níž jsem mu jako chlapec směl ministrovat.

Jak to bylo s návratem do Evropy?

Bylo mi asi deset let a ta změna byla obrovská, byl jsem totiž už zformován jako Japonec. Češtinu jsem díky své pečlivé mamince uměl docela dobře, ale trvalo dlouhou dobu, než jsem se v českém prostředí patřičně zorientoval – ve způsobu myšlení, mentalitě a reakcích zdejších lidí. Navíc v době normalizace. Nebylo to pro mne jako pro dospívajícího mladého člověka snadné.
 

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Hayato Josef Okamura, narozen roku 1966 v Praze, je tlumočník a průvodce. Pochází z rodiny s česko-japonsko-korejskými kořeny, je milovníkem staré Prahy a v poslední době také častým hostem veřejných diskusí o politice, demokracii a migraci.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 13 28. března – 3. dubna 2017

Svou duši poroučím Bohu

Kardinálové z několika zemí světa, čeští a moravští biskupové i více než tři tisíce věřících z celé země se v sobotu přišli do svatovítské katedrály rozloučit…

celý článek


Eucharistická úcta napříč staletími

Na prahu Velikonoc zve Arcidiecézní muzeum v Olomouci k zamyšlení nad Kristovou obětí zpřítomněnou v eucharistii. Pod názvem „V oplatce jsi všecek tajně“ vystavuje působivý…

celý článek


Antonín Mandl, člověk dialogu

Vzpomínka na P. Antonína Mandla (27. března 1917 – 15. března 1972) u příležitosti 100 let od jeho narození chce být zároveň i připomínkou jeho přátel a spoluvězňů,…

celý článek


Pojďme si povědět něco pěkného

Mladým partnerům na začátku vztahu chybí slova. Tolik si toho chtějí říci! Překotně povídají, skáčou si do řeči, nemohou se dočkat, až skončí jeden a začne druhý.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay