Byli jsme doma spolu rádi

Vydání: 2018/40 Biskupové prosili za odpuštění, 2.10.2018, Autor: Jiří Macháně

V pořadí dvacátý litoměřický biskup JAN BAXANT oslaví 8. října sedmdesáté narozeniny. Při příležitosti jeho životního jubilea jsme jej požádali o malou životní rekapitulaci.


Biskup Jan Baxant vyrostl a ministroval u sv. Maří Magdalény v Karlových Varech. Dnes je doma v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. Snímek autor

Pocházíte ze šesti sourozenců. Jaká byla vaše rodina?

Jsem čtvrté dítě v řadě. Rád a s vděčností rodičům si připomínám, že jsme se všichni narodili během osmi let. Dovedete si představit, jaké to asi muselo být, když maminka během osmi let počala, nosila a porodila šest dětí? Pak nás chovala, zlobila se s námi, vychovávala nás. Když jsem jako kněz působil v jedné pražské farnosti a maminka bydlela se mnou ve farním bytě, zastavila mě jedna farnice, která asi viděla, že nejsem úplně trpělivý a uctivý syn. Řekla mi: „Počkejte, pane faráři, až vám maminka umře, to vám upadne kus srdce!“ Když potom maminka opravdu odešla k Pánu Bohu, tak jsem si na tu paní často vzpomněl a říkal si, že ne kus srdce, ale že je zasaženo srdce celé. Naše maminka nám často opakovala: „Děti, prosím vás, neztraťte víru v Boha.“ A mně ještě ve vztahu k povolání říkala: „Prosím tě, nedělej Pánu Ježíši ostudu!“ Tak snad jsem ji zatím nezklamal.

A váš táta?

Otec byl hoteliér, a proto býval málo doma. Miloval svůj obor i to prostředí. Když ráno odcházel, říkal vždycky „jdu do kšeftu“ a vracel se pak v noci, protože to k té profesi patřilo. Byl tam ale velmi rád, pročež celá tíha výchovy pak spočívala na mamince. Měli jsme také německou chůvu, která mamince s námi nějakou dobu pomáhala. Hodně jsme zlobili, tak na nás musely být dvě.

Není divu, když vás bylo tolik.

Své sourozence, dvě sestry a tři bratry, mám moc rád. Všichni jsme už v letech a máme za sebou spoustu krásných i bolestivých životních zkušeností. Jedna moje sestra je vdaná, druhá žije zasvěcenou formou života v Praze. V hlavním městě je také jeden z mých bratří, který má pět dětí.

Ne vždy jsme si ale mohli navzájem pomoci. Můj nejmladší bratr Petr se svojí manželkou podepsal Chartu 77. Každý den na něj u domu, kde bydlel, čekal estébák a sledoval ho. Říkal mi, že to bylo už neúnosné. Využili proto možnost vystěhovat se do Rakouska a požádali tam o politický azyl. Odešli s deseti kufry. Petr měl v tu dobu pět dětí, a v zahraničí se jim později narodilo šesté.

Podobné patálie ale zažíval i můj druhý mladší bratr – Pavel, kněz. Když míval ranní mši svatou v Praze na Poříčí, pokaždé tam u dveří kostela na něj čekal estébák a zval ho na kafe, že si s ním musí promluvit. Pavel ho pokaždé vyhnal, ale po čase šel na arcibiskupství, že už se to nedá vydržet. A tak ho přeložili.

Co jste si z rodiny odnesl důležitého?

Byli jsme doma rádi pohromadě. Sice jsem z domova odešel brzy, ve 14 letech, ale vždycky jsem se tam z internátu rád vracel. Snažím se to jako biskup lidem připomínat, naznačit jim: mějte se mezi sebou rádi, odpouštějte si a pomáhejte jeden druhému. Vytvářejte v rodinách takovou atmosféru, takové klima, aby tam všichni pobývali rádi a vraceli se tam.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

JIŘÍ MACHÁNĚ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay