Boj s regulacemi nevzdám

Vydání: 2017/38 Fatimské poselství putuje Českem, 19.9.2017

Zahajujeme předvolební seriál

Blíží se volby. Katolický týdeník – jak mu ukládají církevní dokumenty o médiích – se i v tomto období ujímá své role spolutvůrce veřejného mínění v církvi. Připravujeme pro vás proto předvolební servis.

Jak zdůrazňuje Katechismus katolické církve, „je povinností občana přispívat spolu s veřejnými orgány k blahu společnosti v duchu pravdy, spravedlnosti, solidarity a svobody“. Základní věroučný dokument katolíkům připomíná, že „milovat vlast a sloužit jí vyplývá z povinné vděčnosti a z řádu lásky“, a dále, že „podřízenost autoritě a spoluzodpovědnost za obecné blaho s sebou nesou mravní požadavek platit daně, vykonávat volební právo a bránit zemi“.

Abychom přispěli k zodpovědnému rozhodování, připravili jsme, počínaje tímto vydáním KT, předvolební seriál. Chystáme v něm rozhovory se zástupci pěti demokratických politických stran, které mají podle průzkumů nejvyšší šance dostat se do Sněmovny. Zvolili jsme dvě základní kritéria: oslovený zástupce politické strany má být praktikujícím křesťanem, přičemž nemá být lídrem strany. Výběr osob, témat i zpracování je v rukou redakce, nejde o kampaň stran.

Rozhovory přineseme během příštích čtyř vydání KT. Budeme se ptát na témata, která křesťany zajímají, sledovat hodnoty, jimiž se strany zaštiťují (nebo je naopak neberou v úvahu) a zaměříme se i na konzistenci oslovených osobností. Přípravu na volby pak uzavře v KT 41 (s datem od 10. října) tematická dvoustrana. Menším uskupením se budeme věnovat zvlášť, stejně tak i komunistům a extremistům.

Své slovo k nadcházejícím volbám chystají i naši biskupové a my ho samozřejmě také přineseme. Nyní nabízíme čtenářům první z rozhovorů – konkrétně s poslancem ODS Markem Bendou. Oslovili jsme již ANO, TOP 09, KDU-ČSL a ČSSD.

Věříme, že tímto seriálem vám pomůžeme vybrat ty správné zástupce do Parlamentu.

KATEŘINA KOUBOVÁ, šéfredaktorka KT

 


Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu, následně za ODS. MAREK BENDA je praktikujícím katolíkem, je ženatý, má čtyři děti.


Naše svoboda je ohrožena, míní poslanec ODS Marek Benda. Snímek Aleš Masner

Je ODS stále stejnou stranou, do které jste na začátku 90. let přicházel? Vybavuji si z té doby mítink, kde hrál dixieland a vlály americké vlajky. Dnes se řada vašich poslanců, europoslanců i sám předseda škaredí na Brusel a hledá inspiraci v Brexitu.

Žádná strana není po pětadvaceti letech stejná. ODS však nadále zůstává jasně prozápadní stranou. Naše první snahy, které jsme na začátku 90. let vyvíjeli, směřovaly k našemu členství v NATO, a ne v EU. Heslo „zpátky do Evropy“ bylo důležité kvůli bezpečnostním zárukám. V tomto směru se nic moc nezměnilo. Rozhodně se náš předseda nezaobírá Brexitem nebo „Czexitem“. Možná občas někteří okrajoví členové...

Jan Zahradil určitě není okrajový člen.

Je europoslanec, ovšem ne místopředseda. Ani on slovo Czexit nepoužil. Pro Británii s její historií může být odchod z EU přínosný, ale pro nás ne. Ztrácí se tím z EU jistá váha svobodnějšího světa. Někdy se vezme výrok Václava Klause staršího, připíše se ODS a řekne, že se blížíme proruské politice. To ale není pravda. Když budete číst Petra Fialu, můžete říct, že jsme snad lehce protiislámští...

Protibruselští ne?

Jsme kritičtí k Bruselu. Já jsem v mnoha směrech kritický k tomu, co se odehrává na Západě. Pokládám to téměř za sebevraždu – ztráta víry v sebe sama, ztráta úcty k vlastní historii a náboženství. Zlobil jsem se i na svoji katolickou církev, když jsme se omlouvali za Husa, i když jsem to respektoval. Proč se pořád omlouvat? Copak jediný Bůh, ze kterého si můžeme dělat legraci, je ten náš? Všichni ostatní jsou nedotknutelní?

Na omluvě za Husa přece církev nestojí.

Jen mi přijde, že se bílý muž pořád za něco omlouvá. Bílý muž a bílá žena. Vždyť jediná civilizace, která opravdu ctí ženy, je ta křesťanská. Máme mariánský kult a spoustu dalších věcí – na rozdíl od ostatních civilizaci. ODS není křesťanskou stranou, ale je tam významný křesťanský proud.

Jste spoluzakladatelem KDS, která s ODS splynula. Tehdy se mluvilo o občanském a křesťanské proudu ve straně. Kam se ten křesťanský proud ztratil?

Myslím, že se neztratil, dokonce spíš sílí. Možná ne deklarativně, na to byla ODS vždycky citlivá. Podívejme se na to věcně. Když poprvé přišlo do Sněmovny registrované partnerství, poměr odpůrců a příznivců v rámci ODS byl 2:1. V ODS zaznamenávám hlubší příklon ke konzervatismu. Máme konzervativní a liberální křídlo. Mirek Topolánek o sobě říkal, že je pomlčkou mezi nimi. Petr Nečas a Petr Fiala se hlásí spíš ke konzervativnímu křídlu.

Václav Klaus starší se zapojil do předvolební kampaně. Ovšem v Německu a na straně krajně pravicové AfD. Co tomu říkáte?

Nechci moc mluvit o tom, co provádí v posledních letech Václav Klaus starší.

Určitě to je člověk, který má pořád v ODS vliv.

Vliv už nemá, snad jistý respekt. Ale způsob jeho pokládání členství, čestného předsednictví a podpory různých obskurních uskupení nás politicky výrazně vzdálily. Je dobře, když se s bývalými předsedy drží nějaký vztah. Není to vždycky jednoduché.

Sociální demokraté by mohli vyprávět.

Všichni, kteří mají předsedy naživu, by mohli vyprávět. Kalousek byl předsedou KDU-ČSL a teď je předsedou jiné strany. A u nás? Mirek Topolánek už není členem ODS. Petr Nečas je členem v našem místním sdružení na Praze 4. Vážím si ho i přes chyby, které možná v životě udělal.

Na pražské kandidátce jste na pravděpodobně nevolitelném místě, jste šestý. Minule jste se kroužkováním dostal do Sněmovny dokonce z 10. místa. Neznamená to ale, že v rámci pražské ODS nemáte podporu?

Kdybych ji neměl, nejsem na šestém místě. Nezapomeňme, že částí Prahy je minimálně 15 a každá má svoji jedničku. Takže celkové šesté místo mi nevadí, já si věřím. I proto, že jsem ve Sněmovně tak dlouho, je pro mě důležité, že jsem dvoje volby po sobě prošel z nevolitelných míst díky preferenčním hlasům. Kromě toho si myslím, že šest míst v celé Praze získáme.

Jako snad jediný z kandidátů ODS v Praze uvádíte na kandidátce jako svoji profesi „politik“. Ostatní si raději napíšou „starosta“. Je politika sprosté slovo?

Povolání politik se nenosí, já se za něj ale pokládám. Ve většině zemí světa se zkušenost v politice považuje za výhodu. Významní mužové a ženy byli zvoleni opakovaně: od Churchilla a Adenauera až po Thatcherovou. Dnes ale panuje představa, že ideální by bylo, kdyby do Sněmovny pokaždé přišlo 180 nových lidí a museli se všechno učit.

Na svých osobních webových stránkách máte záložku volby 2013, ale už ne volby 2017.

To je asi chybička, já s těmito věcmi moc nekamarádím. Webovky, na rozdíl od Facebooku, který se snažím aktivně udržovat, jsou spíš můj archiv. Myslím, že lidé na webové stránky už skoro nechodí.

Nevím tedy, jestli je následující citát z vašich webovek archivní, nebo aktuální. „Budu bránit dalším zásahům státu do výchovy. Žádné diktování zdravé stravy, životního stylu, povinné sexuální výchovy ve školách a podobných výmyslů.“

To je absolutně aktuální výrok. Naopak se za poslední čtyři roky ještě prohloubil.

Co je špatného na tom jíst zdravě?

Jde o ten diktát. Diskuse o pamlskových vyhláškách vedly například k tomu, že z řady škol byly vyhnány bufety, protože nebyly schopny prodávat zdravou stravu. Výsledek je, že děti vyběhnou přes ulici a jdou si to koupit k Vietnamci. Vadí mi diktát zdravého světa, který mi říká, kolik a kde smím kouřit, kolik smím solit. To mi připadá strašně nebezpečné. Ať si to někdo prosazuje jako módní záležitost, ale nemá se v tom angažovat stát.

Stát nařizuje, kolik se má solit?

Ještě ne, ale už nařizuje, že nesmíte kouřit v soukromých restauracích. To není žádný veřejný prostor! Je nakazováno, že ve školách nesmí být příliš sladká jídla a pití. Jako by to rodiče nebyli schopni rozhodnout sami. Nařizuje se povinný ročník mateřské školy. Za našich mladých let se jezdilo v autech bez pásů a na kole bez helem.

Ale jezdilo se vpravo.

To, že se jezdí vpravo a dává se přednost zprava, máme kvůli tomu, abychom chránili ostatní. Ale když mi předepisují, že musím být připoután, to chrání jen mě, nikoho jiného.

Kdybyste byl zraněn, protože jste nebyl připoután, budete léčen ze zdravotního pojištění. To jsou veřejné peníze.

Kvůli veřejnému zdravotnímu pojištění to není. Je to proto, že někdo pořád chce cosi předepisovat. Když jsme na sjezdovce, tak svým dětem helmy dávám. Ale odmítám, aby mi to předepisoval stát.

Mluvil jste o tom, že přednost zprava je dobrá kvůli tomu, abychom nezpůsobili škodu druhému. Jste kritikem protikuřáckého zákona. Když ale někdo kouří v restauraci, taky způsobuje druhým újmu.

Je to velmi sporné. Proč ale kvůli tomu veřejná moc vyráží do soukromých prostor a něco se tam snaží předepisovat? Navíc za situace, kdy to fakticky přestávalo být problémem. Trh fungoval a zejména ve velkých městech nekuřáckých restaurací dramaticky přibývalo.

Oba žijeme v pražských Nuslích. Vybavuji si tam snad dvě nekuřácké restaurace, které fungovaly před zavedením protikuřáckého zákona.

Mohl bych vám tam podobných podniků vyjmenovat mnohem víc. Zajít si na jídlo a chtít si k tomu zapálit byl v Nuslích skoro neřešitelný problém.

Mluvíte o tom, že to řešil trh. Na venkov, kde je jedna hospoda, ale zjevně nedosáhl. Ta byla vždycky kuřácká.

Byla. A dnes díky kombinaci EET a zákazu kouření krachuje. Pokud byly v městečku dvě tři restaurace, minimálně jedna z nich byla nekuřácká. Pokud je někde jediný výčep, kde mají v nejlepším případě buřty s cibulí, řídí se to podle štamgastů. Tvářit se, že tam začnou chodit maminky s dětmi, je naivní.

Vzdal jste boj s protikuřáckým zákonem?

Obecně nevzdávám boje s regulacemi. Náš život je neuvěřitelně přeregulovaný. Souvisí to s Bruselem, ale hodně regulací si přinášíme sami.

Jste nejzkušenější český poslanec. Stává se, že jsou zákony bez náhrady Sněmovnou pouze zrušeny?

Málokdy. Situací, kdy by se něco zrušilo, je naprosté minimum. Občas se přijme něco nového, čímž se něco jiného zruší. Třeba Občanský zákoník. Všichni brblali, že má 3 500 paragrafů. Ale jeho přijetím se rušilo dalších 65 předpisů, které byly v součtu určitě delší. Nezbytně bychom potřebovali deregulaci práva.

Předkládá ODS návrhy na rušení zákonů?

Ano. Náš program je tentokrát mimořádně soustředěn i na to, abychom v každé oblasti řekli, která regulace byla přijala chybně a měla by být odstraněna. Od elektronické evidence tržeb přes kontrolní hlášení DPH jednou za čtvrt roku až po protikuřácký zákon v jeho současné fanatické podobě. Neříkám, že jej chci zrušit úplně, ale je potřeba ho zmírnit.

Je ohrožena naše svoboda?

Určitě.

My dva se jistě shodneme, že do roku 1989 jsme žili v nesvobodné společnosti. Žijeme v ní dál?

Nedá se to srovnat s časy před rokem 1989. Nyní ztrácíme část své svobody, tehdy jsme neměli svobodu téměř žádnou.

Byli jsme někdy úplně svobodní?

Nejsvobodnější léta jsme zažili během poslední dekády minulého století a na začátku tohoto století. Dnes vzpomínáme na zlatá devadesátá. I já je pokládám za krásné období.

Navzdory divoké privatizaci a dalším excesům?

Určitě některé věci nebyly v pořádku. Jestli byl ale nějaký proces nejblíž hledání spravedlnosti, byly to restituce. Ty mimochodem odstátnily řádově víc majetku, než celá malá a velká privatizace.

Do voleb jdete se sloganem „Marek Benda – váš hlas proti všemocnému státu“. Co by na to říkal váš tatínek, disident, který za normalizace pozvedal svůj hlas proti státu, který byl opravdu všemocný?

Nejsem nepřítelem státu jako takového. Jsem nepřítelem jeho rozlézavosti. Jsou osobní prostory, do kterých stát nemá zasahovat. Táta vždycky říkal, že je rozdíl mezi diktaturou a totalitou. Diktatura se pokouší diktovat, třeba velmi hrubě, jen nějaké části života, kdežto totalitní režimy mají tendenci ovládat život jako celek. Včetně toho, co si smíte myslet a v co smíte věřit. Slogan, který jste citoval, je zjednodušení reality, zkratka. Je zhuštěním toho, že nechci stát, který by dohlížel na své občany. Chci žít v přirozeném světě.

Proč by měl ODS volit katolický křesťan?

Platí biblické: „Podle skutků poznáte je.“ V tomto směru je ODS stranou volitelnou pro katolického křesťana. Je to strana, která sází na osobní svobodu a zodpovědnost. To jsou přece základní principy naší víry. Problémem dnešní společnosti je to, že každý ochotně vnímá svoji svobodu, ale málokdo si připouští svoji odpovědnost. I tu vůči Nejvyššímu. Věříme, že Jeho milosrdenství je nekonečné, ale budeme volání k odpovědnosti. Tato vertikála nám chybí a ODS se ji snaží zdůrazňovat.

ALEŠ PALÁN

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay